„Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne…“ (Jn 10,14-15)

Dnešní nedělní svatá, božská liturgie byla konána oproti zvyklostem u našeho historického chrámu sv. Václava, neboť nebylo možné konat bohoslužby v provizorním našem útočišti na Karáskově náměstí.

Byť vyhlídky na nedělní dopoledne nevyznívaly co do počasí příliš příznivě, nakonec nás však čekalo příjemné překvapení.

Svatou liturgii začínal otec Jozef se svými pomocníky a zpěváky ještě za mírného deště. Nikoho však tyto drobné kapky a vláha shůry neodradily. Věřící se svými dětmi přicházeli po celou dobu svaté liturgie, aby se mohli vyzpovídat a později i přijmout Přečisté Kristovy Dary.

Svatá liturgie se konala na stejném místě, kde proběhla podobná velká událost již letos před svátkem Paschy – na svátek Květné neděle.

Zelená barva okolní trávy a listí na stromech zabarvilo i příjemný dojem z dnešního dne. Cítili jsme se jako by nebe sestoupilo na zem a obarvilo se do nachu zelených ratolestí.

Závěr svaté liturgie patřil kázání otce Jozefa, po němž následovala 40 denní panychida za nevinně zabitého bratra v Kristu Ruslana. Všichni přítomní se s dojetím přidávali ke společným modlitbám a soucítili ve svých srdcích s příbuznými zabitého mladého muže.

Dnešní kázání otce Jozefa bylo neméně významné. Svým obsahem, vnitřním poselstvím a otevřeným vyznáním probouzelo v každém z nás plamennou víru, ukrytou v našich nitrech. Bylo tak jasné a pravdivé, že v nás všech začal opět mocně plát plamínek naší víry, který nás vybízel k setrvání v jednotě a lásce bez ohledu na těžká protivenství a diskomfort, který každý z nás trpíme, nejvíce pak sám duchovní náš pastýř.

Otec Jozef zcela jasně a otevřeně popsal ono bezpráví, které se již dlouhodobě děje ze strany vikárního biskupa Izaiáše a jeho kněží, kteří nelegitimně a proticírkevně obsadili náš svatý chrám zde v Brně.

Toto obsazení našeho chrámu bylo něčím nezákonným, nekřesťanským a bezbožným. Jednalo se o barbarský akt násilí. A kdo se dopustil takového násilí v Církvi, proti Božímu lidu, ten nemohl jednat z Boží lásky. Nebo myslíte, že snad ano?

Ne, nikoli!

To, co se stalo s naší farností, bylo dílem démonským, a ti, kteří se osmělili vztáhnout ruku na Boží chrám a Boží lid, se chovají jako bandité.

Věhlasný starec Gabriel Svatohorec řekl otci Jozefovi jasně, že se od takových lidí musí oddělit. Nesmí sloužit ani s vikárním biskupem Izaiášem, ani s těmi, kteří ho podporují, neboť takoví lidé odpadli od Boha a Jeho lásky.

Dnešní den byl smutný i radostný zároveň, jak už to bývá.

Náš zármutek a zkormoucení, jakož i počáteční déšť však nakonec vystřídala radost a sluneční paprsky. Bůh se na nás rozpomenul. Jako odměnu za naši vytrvalost a pevnou víru nám seslal své milostivé pohlazení ve formě Boží blahodati shůry.

Nechť Hospodin žehná všem našim farníkům, nechť se smiluje i nad našimi nepřáteli.

Hospodin jest s námi!

A my máme naději, že tomu tak bude i nadále!

V pravé Kristově lásce

Váš br. Michal