Byl to dobrý pastýř, který obětoval svůj život
za své ovce.
Připraveno při příležitosti kanonizace nového řeckého pravoslavného světce
(1908 – 1991)
Posvátný synod Ekumenického patriarchátu dne 14. června 2022 oficiálně oznámil, že do Hagiologia Pravoslavné církve byl slavnostně zapsán starec Bessarion z Kláštera Panagie Agathonos jako nový pravoslavný světec.
Tuto zprávu, na kterou lidé z Fthiótidy dlouho čekali, pravoslavné veřejnosti oznámil metropolita fthiótidský, vladyka Simeon, a vzápětí dodal: „Radostně zvoní zejména zvony našich srdcí a z očí se derou slzy vděčnosti a chvály.“
Podrobně ve svém oznámení metropolita Simeon dále uvedl, že do Hagiologia Východní pravoslavné církve bylo zaneseno jméno svatého a bohonosného starce Bessariona z Agathonu, duchovníka a člověka milosrdného, který pocházel z Fthiótidské eparchie Řecké pravoslavné církve a byl rovněž členem Bratrstva Kláštera Zesnutí Přesvaté Bohorodice Agathonské.
Metropolita Simeon rovněž vyzval všechny věřící, aby nemeškali a přišli se poklonit neporušeným ostatkům tohoto nového ctihodného a svatého starce jako výraz vděčnosti Bohu.
Život světce
Nový světec naší Církve – Bessarion (Korkoliákos), zvaný Agathonitis, se narodil v roce 1908 v Petalidi v Messinii, kde také prožil první školní roky. Jeho světské jméno bylo Andreas. V 18 letech odešel do Kalamaty, kde se vešel do obecenství s několika duchovními osobami a rozhodl se vstoupit do řad posvátného kléru. Stal se mnichem a přijal jméno Bessarion. Poté byl vysvěcen na diákona, později i na kněze a obdržel hodnost archimandrity.
Vyšší vzdělání získal na Scholarchiu. Neustálé studium posvátných knih, církevních textů a obřadních postupů Církve učinilo z otce Bessariona muže hluboce teologicky vzdělaného.
Jsa naplněn duchovními poklady odešel otec Bessarion v roce 1935 na pozvání vladyky Ezechiele, tehdejšího mesinského metropolity, do Karditsy, kde se věnoval dílu církevní diakonie našeho Pána. Tam se věnoval i charitativní činnosti, jíž zasvětil celý svůj život, až do okamžiku, kdy krátce před svou smrtí ulehl na nemocniční lůžko v Nemocnici se symbolickým názvem „Spása“ (Sotiría), a kde ještě krátce přes svým zesnutím projevoval upřímný zájem o děti, o chudé a o věci týkající se svaté Církve a života společnosti, ač tou dobou již sám prožíval značné tělesné bolesti.
Během svého života vykonal mnoho obtížných poslání. Mezi nimi sehrálo důležitou roli i to, které naplnil v době německé okupace, během níž pomohl mnoha vlastencům a svými osobními zásahy zachránil děti zajaté Němci.
V klášteře Agathonos
Po osvobození Řecka od nacistů a po závěru Občanské války opustil otec Bessarion město Karditsa. Již jako archimandrita s mnohaletým asketickým životem a bohatou duchovní a sociální prací přišel po roce 1955 do Posvátného kláštera Agathonos. Tam se zavázal sloužit jako duchovník klášterního bratrstva.
Měl nejen vnitřní poslušenství uvnitř kláštera, ale rovněž vnější poslání a službu ve světě. Každé pondělí a úterý chodíval do nemocnic v Lamii, navštěvoval pacienty, utěšoval je a zpovídal je. Svou charismatickou osobností, láskou k člověku a sladkým a prostým chováním dokázal utěšit trpící duše. Ostatní dny pobýval v klášteře před hlavním chrámem, vítal lidi svým klidným úsměvem a naslouchal jejich problémům.
Lidé, kteří přišli zatíženi bolestí, utrpením a úzkostí, odcházeli od starce s velkou úlevou. Mnohým z nich pomohl i finančně. Věci a peníze, jež mu přinášeli různí lidé, kteří mu důvěřovali, starec Bessarion rozdával chudým a potřebným. Stále opakoval: „Lidé jsou venku chudí, venku mají hlad, musíme jim pomoci.“
Každou postní dobu opouštěl klášter s modlitbou představeného starce Germanose a cestoval z jednoho konce prefektury Fthiótida na druhý. Chodil a navštěvoval domy lidí a pomáhal jim. Mnohokrát tam i přespal. Jeho návštěva zpočátku zahrnovala zpověď, kvůli níž byl netrpělivě očekáván ve všech vesnicích. Otec Bessarion také zpovídal děti na Církevní střední škole v Lamii a byl tam jejich duchovním otcem. Zpovídal všechny místní děti a na závěr jim vždy dával „něco drobného“, aby je i jejich rodiny podpořil.
Když otec Bessarion sloužil bohoslužbu, celý zářil, a když konal božskou liturgii, činil tak se vší úctou a vážností. Přestože nemohl dobře mluvit, protože se mu kvůli incidentu s Němci ztenčil hlas, od Svatého oltáře nikdy neodcházel.
Říkal: „To, co nemám, Hospodine, to mi prosím daruj!“ S pomocí osvícení, které mu udělila Boží blahodať v modlitbě, díky Bohem vdechnutému kázání a katechezi, ale rovněž díky mystické zpovědi konal svatý otec Bessarion své dílo jako vzorný vykonavatel Božích tajin. Byl velkým zpovědníkem. Lidé ho vnímali jako otevřeného, prostého a pokorného člověka, který i navzdory svému slabému hlasu je mile přitahoval.
Otec Bessarion byl také neustálým „nositelem“ tradice kláštera Agathonos. Často totiž vycházel s ikonou Přesvaté Bohorodice do okolních vesnic, kde na něj v ulicích čekali věřící. Byly zde konány bohoslužby, při nichž je „stařeček“ Bessarion zpovídal, hovořil k nim slovem duchovním a povzbuzujícím, a oni ho zahrnovali plody svých rukou. Otec Bessarion vše, co obdržel, rozděloval do dvou vaků. Jeden vak pak odnesl pro potřeby svého monastýru, neboť v té době zde fungovala Zemědělská škola a Posvátný klášter Agathonos hostil 82 dětí, kteří byli v nouzi. Z druhého vaku rozdával přímo chudým. Věděl, jaké jsou potřeby každé rodiny, a podle toho věci rozděloval.
Starec Bessarion prožil celý svůj život tak, že ostatním lidem duchovně radil a Božímu stádci, jemu svěřené pastvě, sloužil tisícem a jedním způsobem. Byl to dobrý pastýř, který obětoval svůj život za své ovce. Všechno na světě považoval za odpad, jak říká apoštol Pavel, „aby získal Krista“. A sám také Krista získal…
Svatý starec Bessarion je dnes blízko u Pána, který mu projevil zcela prazvláštní poctu. Nejen, že posvětil jeho duši, nýbrž zachoval i jeho tělo neporušené, abychom ho my všichni mohli na vlastní oči spatřit, uvěřit v Boží milost a stát se silnějšími ve víře, soudržnějšími v lásce, neboť Pán Ježíš Kristus nás chce přivést skrze svého nového světce k duchovnímu dojetí!
Ctihodné zesnutí starce Bessariona
Starec Bessarion byl během svého života celkově v dobrém zdravotním stavu. Velké problémy neměl. Ke konci života však přišla únava ,vyčerpání a stáří. Vzhledem k závažnosti svého stavu byl převezen do nemocnice „Sotiría“ v Athénách, kde 22. ledna 1991 zesnul na plicní edém.
Přístup do kláštera byl v těch dnech obtížný i kvůli hustému sněžení. Pohřební vůz se s obtížemi zvedal do kopce. Starcovo tělo bylo uloženo dva dny v chrámu, kam za ním přicházelo mnoho věřících, aby se s ním rozloučilo a oplakalo ho. Jeho tvář uvnitř rakve zářila a jeho tělo vydávalo už tehdy blahou vůni. Jeho ostatky nemohly být kvůli povětrnostním podmínkám pohřbeny na hřbitově, a proto byl starec pohřben v baptisteriu, kde byly místnosti určené ke zpovědi.
Mnoho lidí po celá léta přicházelo do monastýru, aby uctili jeho ostatky a poklonili se jim. Ve skutečnosti mu mnozí vyjadřovali úctu, jako by tak činili nějakému světci, aniž by čekali na okamžik či nějaké potvrzení, skrze něž by byl starec za svatého uznán. Ve skutečnosti existují mnohá svědectví o podivuhodných událostech a duchovních zkušenostech, které věřící u hrobu starce Bessariona prožili. Mnozí z nich např. zažívalo ve svých domovech a rodinách různý zmatek a zoufalství, ale když ve spánku uzřeli starce Bessariona, do jejich rodin se navrátil pokoj.
Později bylo rozhodnuto, že jeho ostatky se nebudou (po určité době po zesnutí) vyzdvihovat z hrobu, ale že bude baptisterium zmodernizováno. Nicméně sesuv půdy na východní straně kláštera si neočekávaně vyžádal demolici baptisteria a jeho následnou rekonstrukci s novými podpěrami. Také proto muselo dojít k vyzdvižení ostatků starce Bessariona. Po provedení příslušných modliteb se začalo s odstraňováním cihel. Bylo zjištěno, že jeho hrob je ve výborném stavu. Po převozu rakve na hřbitov ji mniši opatrně otevřeli, aby z ní vyňali kosti. Ale když rakev otevřeli, s překvapením zjistili, že jeho tělo je pod rouchem zcela neporušené.
Podivuhodná událost
To, co se událo, bylo zcela jistě podivuhodnou událostí, projevem velké Boží milosti a ikonomie. Navzdory skutečnosti, že všichni mniši věřili ve starcovu svatost, bylo třeba, aby se ke všemu oficiálně vyjádřila také svatá Církev. Blahé paměti metropolita z Fthiótidy Nikólaos, když se před lety dozvěděl o tom, co se stalo, byl dojat k slzám. Ihned proto navštívil klášter a s pohnutím si prohlédl svaté ostatky starce Bessariona. Neporušitelné tělo starce bylo převezeno do kaple Nejsvětější Trojice a od té doby je zde uloženo k uctívání tisícům věřících.
Tento vetchý stařeček (svatý Bessarion) doslova Boží milostí otřásl celým Řeckem. Po 15 letech po jeho zesnutí a pochování bylo tělo tohoto muže nalezeno v naprosté neporušenosti, jen mírně dehydrované a stažené. Co mnohé překvapilo, že starcovy ruce držely svaté Evangelium tak pevně, že ho z nich nebylo vůbec možné vysunout. Existují svědectví o tom, že až na prosby ke světci bylo možné Evangelium volně vzít… Jako by nám chtěl tímto starec Bessarion říci (a hlavně kněžím):
„Vraťte se k zurčícím pramenům naší víry, ke Svatému Písmu a Svaté Tradici. Přestaňte se zabývat sekularismem a sociálními otázkami, za tyto otázky jsou zodpovědní jiní. Vy máte povinnost vést lidské duše k zákonům spásy, pozvednout člověka ze země do nebe!“
Při příležitosti oficiální kanonizace svatého starce Bessariona (Korkoliákose)
z Monastýru Agathonos (14.6.2022) připravil Michal Dvořáček
Další fotografie…
Poklonit se před lety přišel také arcibiskup athénský Jeroným.
současný metropolita Fthiótidy Simeon
Užitečné odkazy a prameny sepsání Aktuality:
