„Pohled pravého křesťana“
Když tvé oči, dá-li Bůh, pohledí, byť jen pár vteřin, na pravého křesťana a svatého člověka, pak tento pohled již nikdy v životě nezapomeneš. Stačí jen chvíle, aby jednou provždy ovlivnila tvůj život a zanechala v něm své stopy. Je tomu tak proto, že zde na zemi není tiššího a více milujícího pohledu, než je pohled svatého člověka – světce. V tomto pohledu můžeš spatřit a setkat se s Boží láskou k člověku, jakož i ke všemu stvoření.
Nevíš proč, ale musíš se do těchto očí stále dívat, pozorovat je, při každé události a hnutí, v každém projevu a jednání takového člověka, jako by ti něco připomínaly, nějakou ztracenou zkušenost, která žije uvnitř tebe, starý příběh hluboce vyrytý v paměti tvé duše, jako bys znovu prožíval dříve ztracený ráj, po němž toužíš a žízníš celým svým bytím.
A je třeba říci, že oči (v blaženém zesnutí odešlého) metropolity Siatistského Pavlose měly tento pohled. Pohled nebe. Zjevně odrážející vlnobití lidského života naplněného souženími a oběťmi ve znamení kříže, v jejich hloubi však pokoj a světlo Krista. Noci probdělé v slzách a dny chválou Bohu, zápasem a modlitbou, bitvou a pokojem současně.
Blažený metropolita Siatistský Pavlos měl pohled pravého křesťana, pohled lkající radosti. Pohled očí do hluboké temnoty noci, kde září Kristus.
Také proto (včera) zněl truchlící zvon v Siatistě a promlouval do srdcí těch, kteří ho poznali, kteří s ním promluvili, byť jen na malý okamžik, a kteří dospěli k závěru, že v jeho očích a v doteku spatřili Boha. Takové pohledy nelze nikdy zapomenout, protože nám připomínají, čím jsme a čím se můžeme stát, dětmi (Božího) království.
Starče, budeš nám velmi chybět, byl jsi hlasem Církve, kterou milujeme.
Dovol nám, abychom prohlásili, že tvůj odchod je pro naši Církev velkou ztrátou.
Věčná ti památka!
otec Charalampos Livios Papadopulos
Zdroj: FB (To Mega Gerontikon)
