Rozkvetl nový květ v zahradě světců Pravoslavné církve

Kanonizace nového světce

Oficiální zpráva Posvátného synodu
Ekumenického patriarchátu

29. srpna 2018

Slovo úvodem

Co by byl Patmos, co by bylo pravoslaví bez přítomnosti starce Amfilochia, bez této prozorlivé, obětující se a asketické osobnosti místních dějin, tohoto důstojného potomka milující evangelní Lásky (Spasitele Krista) a jejího Apoštola (sv. Jana)?

Oficiální zpráva

Posvátný Synod Ekumenického patriarchátu, na čele s Jeho Svatostí patriarchou Bartolomějem I., na svém posledním zasedání dne 29.8.2018 v tureckém Fanaru rozhodl, že k řadám pravoslavných světců Pravoslavné církve bude připočten také starec z ostrova Patmos: ctihodný Amfilochios Makris (1889-1970).

Starec Amfilochios Makris se narodil na ostrově „Zjevení“ (Apokalypsy sv. Jana) na Patmu v roce 1889.

Byl velkým obráncem ortodoxie, který sám za svaté pravoslaví mnoho vytrpěl již v době italské okupace Dodekanských ostrovů. Během těchto let založil mnoho tajných škol a zajistil, aby řecký jazyk a pravoslavná víra byly předány dalším generacím dětí na těchto ostrovech, navzdory pokusům fašistů a Římské (latinské) církve, kteří se naopak snažili přerušit jejich kontinuitu a vykořenit tyto hodnoty z duší místních Řeků.

Po mnoho let byl igumenem (představeným) monastýru sv. Jana Teologa na Patmu. V roce 1937 rovněž založil ženský monastýr Zvěstování.

Již za svého života se stal uznávanou duchovní autoritou, zejména díky svým ctnostem, díky své lásce, pokoře a otcovské starostlivosti o své duchovní děti.

Blažený starec Amfilochios vedl zápas za zachování pravoslavného mnišství a pravoslavné misijní činnosti. Během všech válečných let konal mnohé misijní cesty jako kazatel. Navíc starec založil mnoho monastýrů na různých řeckých ostrovech a díky jeho aktivitě vznikly také některé sirotčince a další charitativní organizace.

Svatý Amfilochios zesnul v Pánu v roce 1970.

Z poučení starce Amfilochia:

„Jak jen můžete, zušlechťujte svoji lásku k osobě Ježíše Krista, a čiňte tak do takové míry, že když jen vyslovíte Jeho svaté jméno, z vašich očí vytrysknou slzy. Vaše srdce musí doslova hořet (láskou). Jen tehdy se (Pán) stane vaším Učitelem; jen tak bude vaším Průvodcem, Bratrem, Otcem a vaším Starcem.“

„Nemyslím na nic kromě Krista a mou duchovní rodinu. Miluji své (duchovní) děti vysokou láskou, která převyšuje lásku tělesného otce. Když o mne píší, že se o ně starám, tak píší lži. Já jsem chudý, a oni (mé děti) jsou kolem mne stále hladové. Ale jsou to velmi dobré děti, a proto mě milují, aniž by ode mne mohly cokoli získat kromě „bláznivé“ lásky, kterou k nim chovám, a jak se zdá, tato láska je skutečně zahřívá.“ (Z poslání starce Amfilochia)