Starec Daniel z Katounakie (jinak též zvaný „Katounakiotský“)
Slovo úvodem
Jedním z vážných problémů dnešní doby, nazíráno prizmatem duchovního vedení lidských duší na cestě ke spáse, je stále častěji se objevující silný individualismus mezi věřícími, ale dokonce i mezi duchovními. Je to samozřejmě dáno všemi těmi konkrétními sociálními a kulturními podmínkami, které nás formují a v nichž žijeme.
Mnoho dnešních mladých lidí je dětinských (a naivních). Chtějí žít pouze pro sebe, ale nejsou připraveni brát na sebe zodpovědnost nejen za své bližní, ale ani za sebe. Ve všem převládá jejich touha mít se dobře, ke všemu přijít snadnou cestou, bez práce, bez námahy, a nepřijímat vážná životní rozhodnutí. Také proto dochází v mladých rodinách k takové míře rozvodů; manželé si nepřejí vzdát se vlastních tužeb, dokonce ani tehdy, když by měli mít na mysli vztah ke svým dětem. Dnešní mládež se zkrátka nechce obětovat, nechce dávat nic ze svého, přeje si naopak pouze přijímat od druhých. A jak se máme chovat my? Je to zdánlivě jednoduché. Máme myslet více na ostatní, a ne tolik jen sami na sebe a na svůj vlastní prospěch. Dokonce ani touha po dokonalých duchovních darech nemusí vždy vést k duchovnímu užitku. „Toužit bychom tedy měli více po pokoře a skutečném pokání, neboť v touze po „odměnách“, jakkoli krásných a duchovních, můžeme upadnout do obelstění a pýchy.“[1]
Starec Daniel Katounakiotský na dobové fotografii
V souvislosti s výčtem problémů, s nimiž se dnešní mládež a manželé potýkají, se obracíme k další osvícené osobnosti, vycházející z posvěcené tradice Svaté Hory Athos v Řecku, která více než před sto lety radila dvěma řeckým mladíkům, kteří se na ni obrátili s několika osobními dotazy. Tito chlapci totiž závažným způsobem zhřešili, sešli ze správné cesty, ale poté činili pokání. Odpověď starce Daniela z Katounakie (+1929) neztratila ani po tak dlouhé době na své autentičnosti. Starcovy rady[2] přinesly od té doby velký duchovní užitek mnoha osobám z řad pravoslavné mládeže.
Starec Daniel radil mladým lidem, za jejichž spásu se celou svou duší modlil, aby se varovali různých duchovních nástrah a klamů. Ty mohou totiž způsobit až úplné sebezničení. Dále starec učil, že: „Zlý (tj. ďábel) zpočátku představuje svůj klam jako něco dobrého, zakrývaje jej pod způsobem dobra a něčeho cituplného, do podoby jakési návnady pro mládež, kterou láká k realizaci její vlastní svobody, projevům smíchu, vtipné gestikulaci, nevázanosti a nakonec k používání a zneužívání alkoholu. Toto všechno přirozeně nemusí mít vždy přímo katastrofické následky pro svět; co je však nebezpečné, že se zde interpretuje „svoboda“ z pohledu vychytralé politiky. Mládež pak kvůli tomu, že si osvojuje některé špatné zlozvyky, svůj život naplňuje vášněmi a nakonec se stává obelstěna démony anebo lidmi, kteří se jim podobají. Tato nástraha je přitom skryta za tmavým mrakem a abstraktními zdůvodněními, které vytvářejí pocit, že se jedná jen o bezvýznamné hříchy, které postupem času odpadnou, anebo tvrdí, že těmto věcem by se měli vyhýbat pouze poustevníci a mniši v horách.“ Vždyť podle slov starce je cílem démonů zpočátku mladého člověka jen mírně podnítit k malým hříchům, ochromit jeho smysly a navádět ho k legraci, prohlížení nemravných obrázků, projevům neuctivého smíchu a pití alkoholu, z čehož se rodí všechny další vášně.
Starec Daniel dále své mladé přátele nabádal, aby se nepřátelili se špatnými „přáteli“, kvůli kterým, jak dodává, „byste mohli ztrácet bázeň před Bohem, abyste neupadli do zajetí démona sebelásky a neřesti. Volte raději život s Pánem naplněný dobrými úmysly a skutky a ve všem se snažte následovat vašeho duchovního otce. On jediný vás bude poučovat v souladu s Božím zákonem a představí vás později jako nebeské obyvatele.“
Ikonografická dílna starce Daniela Katounakiotského s bratřími (součástí domu je také chrám zasvěcený „Svatým Otcům“ ) v Katounakii na Svaté Hoře Athos
Aby mohli mladí lidé následovat tuto cestu, měli by podle starce Daniela:[3]
- Projevovat velkou poslušnost, důvěru a soulad ve vztahu ke svému duchovnímu rádci (tj. duchovnímu otci) a vždy a za každých okolností mu říkat pravdu;
- Zanechat nemístných rozhovorů a legrace, neboť, jak jsme si již ukázali, tam, kde jsou prázdné rozhovory, odtud se vzdaluje bázeň před Hospodinem;
- Vyhradit si určitou dobu pro večerní modlitbu, kterou vám určí váš duchovník;
- Kdykoli se ocitnete v chrámu, snažte se plně soustředit na pozornost k Božské liturgii, aby blahodať Ducha Svatého sestoupila do vašeho srdce;
- Zachovávat s bezpodmínečným řádem všechny postní období, stanovené Církví, a nenásledovat zkázonosný způsob života dnešní společnosti;
- Pokaždé, kdy to bude možné, střežit se od pití vína a jiných alkoholických nápojů, které vyvolávají tělesné touhy;
- Je-li u vás nějaké volno, zabývat se čtením svatooteckých knih;
- Mít se na pozoru před některými duchovníky a učiteli, kteří se na jedné straně snaží naučit mladé lidi dobrým skutkům a přivést k pokání, kteří však ve skutečnosti do svého duchovního vedení vnášejí některé prvky hedonismu (lásku k touhám), doporučují zkracovat půsty a odrazují mládež od asketického ideálu, zdrženlivosti a čtení děl svatých Otců, jakož i od těch, kteří vystupují negativně proti mnišství. Nemá smysl hovořit o tom, jak velkou škodu mohou tito duchovní mladým lidem způsobit; osobně jsem viděl mnoho mladých, které přivedli svými radami k herezi a kteří se stali jejich nechtěnými oběťmi;
- Pěstovat v sobě hlubokou úctu zejména k Boží Matce, která vždy pomůže na cestě k dosažení spásy.
Stručně o starci Danielovi
Starec Daniel z Katounakie ze Svaté Hory Athos (Dimitrios Dimitriadis, 1846–1929) byl jedním z nejvýznamnějších představitelů athosského mnišství na konci 19. a začátku 20. století. Byl mimo jiné i zakladatelem mnišského společenství v Katounakii (jedna z hůře dostupných oblastí Sv. Hory) a byl znám jako velký hesychasta a duchovní atlet, který představoval pravý plod svatohorského starectví. Starec Daniel byl rovněž duchovním spisovatelem, jenž za sebou zanechal širokou řadu děl, které byly posvěceny různým duchovním a teologickým otázkám (v rus. překladu vyd. v r. 2005 pod názvem „Andělský život“). Mnohé své dopisy adresoval mimo jiné i mladým lidem, kteří se na něj nezřídka obraceli s duchovní prosbou; starec mladým pravoslavným křesťanům pomáhal pochopit, jaký je smysl života a jak jej lze naplnit.
[1] Viz Bеседа с митрополитом Климентом Калужским и Боровским: Господь дал нам жизнь, чтобы мы научились делать добро. (online, 2017-07-13). Vybráno a upraveno podle: http://www.pravoslavie.ru/31151.html.
[2] Srovnej též Χερουβειμ, αρχιμ.: Σύγχρρονες αγιορειτικές μορφές [4]. Δανιήλ Κατουνακιώτης. Ιερά Μονή Παρακλήτου. Ώρωπος Αττικής 2005, 117 s.
[3] Viz ДУХОВНЫЕ НАСТАВЛЕНИЯ ГРЕЧЕСКИХ СТАРЦЕВ. Наставления молодым старца Даниила Катунакского. Перевод с английского Юрия и Елены Максимовых. Podle: http://www.pravoslavie.ru/orthodoxchurches/41539.htm (online, 2018-01-15).
