„Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný.“
Ikona Krista z Kypru (14. stol.)
Jednou se někdo starce Paisije zeptal:
„Starče, jaký je přesně smysl tohoto života?
– Ptáš se, jaký je?
Připravit se na naši vlast, kterou je Nebe, Ráj.
Vše se děje pro člověka, aby pochopil nejhlubší smysl života, kterým je spása duše.
Když člověk věří v Boha a v budoucí život, pak pochopí, že tento život je marný, a připraví si proto „vstupenku“ (doslova „pas“) na život po smrti. Zapomínáme, že všichni jednou (z tohoto života) odejdeme.
A proto zde nebudeme zapouštět kořeny. Tento život není na to, abychom se dobře bavili.
V tomto životě máme skládat zkoušky, abychom postoupili do dalšího života. Naším cílem by proto měla být příprava, abychom mohli s klidným svědomím odejít, až nás Bůh povolá, a odletět do Jeho blízkosti.
Když Kristus požehnal pět chlebů a nasytil tolik tisíc lidí, všichni tehdy, jeden po druhém, říkali jen jediné: „Musí se stát (naším) králem!“
„Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.“ „Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.“ (Jn 6,13-15)
Snědli těch pět chlebů a dvě ryby a byli potěšeni. Kristus jim však řekl, aby se nezajímali o toto jídlo, protože zde (na této zemi) nezůstaneme.
„Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ (Jn 6,27)
V tomto životě je každý zkoušen z toho, jak odpoví na to, co po něm Bůh žádá.“
Podle: Svatý Paisij Svatohorec: Slova II., „Duchovní probuzení“, s. 193
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil Michal Dvořáček
