My lidé často chceme, aby cesta našeho života byla široká, bez jám, kamení, trní a bláta.
Chceme, aby byla posázena květinami.
Náš Pán nám však ukazuje jinou cestu, cestu bolesti.
Musíme ale vědět, že ačkoli je to těžké, pokud se z celého srdce obrátíme ke Kristu, pak nám sám Pán pomůže zázračným a nevysvětlitelným způsobem.
Bude nás podporovat, když náhle upadneme.
Posílí nás.
A také utěší!
Zdroj: Pemptousia.gr
Princezna Alice Řecká a Dánská se svým synem Filipem
Místo úvodu
Společně vnímaná historická témata nás opět zavádějí k ještě jedné zajímavé osobnosti, ne zcela nesouvisející s daným tématem, jemuž se v posledních příspěvcích věnujeme.
Nejde o někoho nově kanonizovaného, nejedná se o nikoho z členů ruské carské rodiny, a přece jen zde lze vypozorovat zajímavou paralelu.
Co může mít původem německá princezna, z rodu Battenbergů, společného s pravoslavím, sv. kněžnou Jelizavetou a vůbec s našimi tématy?
Divili bychom se, ale dost možná více, než bychom předpokládali.Pokračovat ve čtení →
Prvními svatými, kteří byli svatořečeni na Rusi, byli svatí strastotěrpci Boris a Gleb¹. Oddanost Boží vůli, dobrodušnost a mírnost vůči jejich nepřátelům, stejně jako i jejich předchozí život, přitahovaly srdce všech.
Znamení a zázraky, kterými je Bůh proslavil, odkryly jejich moc a nebeskou slávu.
Lidé se za nimi utíkali v nouzi, oslavovali je a jejich památku oslavovali několikrát v roce po celé Rusi. Jejich zjevení se na řece Něvě, v noci v den památky zesnutí jejich otce velikého knížete Vladimíra, vdechlo síly bohabojnému knížeti Alexandrovi, aby poté získal vítězství nad Švédy na řece Něvě, což posloužilo jako počátek k proslavení samotného apoštolům rovného Velikého knížete Vladimíra.Pokračovat ve čtení →
Řecká ikona napsaná v ikonopisecké dílně svatohorského monastýru Vatoped
Ctihodná mučednice velkokněžna Jelizaveta se narodila 20. října roku 1864 v protestantské rodině hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky princezny Alice, druhé nejstarší dcery britské královny Viktorie. Roku 1884 se provdala za Sergeje Alexandroviče¹, bratra ruského cara Alexandra III.
Když si u svého muže povšimla hluboké víry, velkokněžna se snažila najít celým svým srdcem odpověď na otázku: Která víra je pravá? Horlivě se modlila k Bohu a prosila Ho, aby jí odkryl svou vůli. Po dlouhém rozmýšlení se velkokněžna rozhodla a zvolila svaté Pravoslaví. Dne 13. dubna roku 1891, na Lazarovu sobotu, proběhl obřad přijetí Jelizavety Fjodorovny do lůna Pravoslavné církve. V onom roce byl velkokníže Sergej Alexandrovič jmenován generálním gubernátorem Moskvy.Pokračovat ve čtení →
Jednou se zeptali starce Paisije:
„Papuli, jak mohu být spasen?“
„Chyť se za šaty Panagie (Panny Marie).“
„To znamená s absolutní důvěrou, jakou má dítě ke své matce.“
Vysvětlení:
Papuli (řec. Παππούλη) je zdrobnělina znamenající „dědečku“ či „stařečku“.
Angličan na carském dvoře, který přijal pravoslavíCharles Sydney Gibbes (později o. Nicholas) se narodil 19. ledna 1876 v Rotherhamu, v Jižním Yorkshire v Anglii, kde jeho otec John Gibbes řídil místní banku. Jeho matka Mary Ann Elizabeth ze Surrey byla dcerou hodináře Fischera. Pokud rodina Gibbsova měla původně 11 dětí, tak z nich přežilo pouze 5. Charles, nejmladší přežívší syn, začal studovat na Broadstairs na jihu Anglie a pak na Hornsea na pobřeží East Riding. Charles Sydney vstoupil na přání svého otce nejprve na církevní školu, konkrétně na St. John’s College v Cambridge, kde o čtyři roky později, v roce 1899, získal svůj diplom.
Po absolvování teologických kurzů v Cambridge a Salisbury si Charles uvědomil, že necítí žádné náboženské povolání a proti otcovské radě začal hledat skutečnou životní cestu sám.
Gibbesovy schopnosti hovořit jazyky se ukázaly jako vynikající předpoklad k tomu, aby odjel do cizích zemí vyučovat anglický jazyk. Tak se dostal až do Ruska. Zde, v Petrohradě, začal učit v různých šlechtických domech; později se stal také učitelem v Imperiální právní škole.
V roce 1908 ho požádala carská rodina, aby vyučoval angličtinu také velkokněžny. O pár let později, v roce 1913, začal učit angličtinu rovněž devítiletého careviče (Alexeje), jehož si velmi oblíbil a obdivoval ho pro jeho milou a ušlechtilou povahu.Pokračovat ve čtení →
Ctnost nedokážeš skrýt, i kdybys chtěl sebevíc.
Stejně tak neskryješ ani slunce přes sítko, neboť některými otvory přece jen projdou sluneční paprsky.
Zdroj: Pemptousia.gr
Nikoho nezarmucuj
Jestliže se chceš modlit tak, jak je třeba, tak nikoho nezarmucuj, jinak se budeš modlit zbytečně. Jestliže nechceš odpadnout od Boží lásky, nikdy nesmíš dopustit, aby tvůj bratr usnul a zůstal vůči tobě rozhořčen anebo popuzen, nebo abys ty sám neusnul, pokud o něm takto smýšlíš.
Jestliže máš ve svém nitru nějaké zlé myšlenky na svého bratra, pomodli se o něm, a tím ukončíš také pohnutí této zlé vášně, protože modlitba odhání smutek, žal a všechny starosti. Jestliže ten druhý nadále v sobě chová vůči tobě zlo, prokaž mu milost a buď před ním pokorný, vynasnaž se získat si jeho přátelství, a takto jej zbavíš od zlé vášně.Pokračovat ve čtení →
Dnes, 1. července, si připomínáme 9 let od zesnutí starce schimonacha Josefa Vatopedského (1921 – 2009), svatohorského askety a současně učedníka ctihodného starce Josefa Hesychasty (1897 – 1959).
Starec¹ Josef se narodil na ostrově Kypr v mnohočlenné rodině zemědělce. Jeho matka jej porodila v sedmém měsíci těhotenství, v den památky svatých nezištníků Kosmy a Damiána. Ponejprve si myslela, že dítě porod nepřežilo a je mrtvé, dítě však zázračným způsobem přežilo.
Mladý Sokrates (jméno starce, jež obdržel při svatém křtu) dokončil prvních několik tříd základní školy a už ve svých šestnácti letech vstoupil na mnišskou cestu života, kterou započal v monastýru Stavrovouni² na Kypru, kde zůstal až do roku 1945. V té době přijal postřih na mnicha nosícího řízu (tzv. rjasofor) se jménem Sofronios.Pokračovat ve čtení →
Ve dnech 16. až 24. července a dále 12. až 20. listopadu se uskuteční
další dvě letošní poutě do Svaté Země.
Zájemci se mohou informovat na farním úřadě a stále ještě se přihlásit.
Kontakt:
Mgr. prot. o. Jozef Fejsak, duchovní správce farnosti
Telefon:
542 214 030 nebo 736 227 040.
E-mail:
pravoslavbrno@volny.cz
Web:
http://pravoslavbrno.cz/