Oslava svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice pod otevřeným nebem v Brně…

Raduj se, „Radostiplná“, která pokolení křesťanskému
otevíráš dveře do Ráje!

Veškeré naše naděje byly upnuty na pomoc od Hospodina a na záštitu Jeho Přečisté Matky.

„Jako útočiště máme Tebe, Panno, duší jistá spáso, jež vše objímáš, a ze světla Tvého radujeme se neustále. Vládkyně, i nyní spasiž nás od vin a nebezpečí.“

A skutečně, Ta, Jež „rodíc panenství zachovala a při zesnutí svět neopustila“, v tento světlý, sváteční den neopustila ani nás, své věrné brněnské věřící.

Ocitli jsme se jako sirotci, bez zastání, bez podpory od těch, od nichž bychom pomoc očekávali nejprve. Stali jsme se vyhnanci a poutníky „v zemi vyprahlé a žíznivé, v níž není vody“…

Až pak, znenadání, sešel z nebe déšť, déšť milosti, neboť „Milostiplná“ Bohorodice shlédla na své věrné služebníky.

„Ty, Jež jsi porodila Dobrodince a příčinu dobra, vylej pramen milosti na všechny, neboť vše je možné Tobě, Bohem požehnaná Máti Krista všemohoucího.“

Díky neochvějné touze nezanechat své věrné stádce bez duchovního pokrmu, učinili naši duchovní otcové a všichni věrní pomocníci naší farnosti, co jen bylo v jejich silách, aby v den velkého letního svátku připravili improvizované prostory ke konání svaté liturgie před zavřenými dveřmi našeho chrámu.

A povedlo se jim to velmi důstojně.

Nechyběla možnost zapálit svíčky, nechyběl prostor pro zpověď, nechyběl ani dobře naladěný sbor.

Vše nezbytné bylo včas na svém místě, takže bylo možné zahájit krátce před 9 hod čtení hodinek, po nichž se pod otevřeným brněnským nebem ozvalo „Blahoslaveno Království Otce i Syna i Svatého Ducha!“

Všichni přítomní věřící, kteří jsou srdcem naší farnosti, odpověděli sborovým „Amen“! A to znamenalo, že naše úsilí bylo vedeno správným směrem.

Postupně přicházeli další a další. Lidé zdraví, ale i nemocní, o berlích, na vozíčku… Přibývalo dětí, které opět zaplnily prostor před chrámem svými bezelstnými úsměvy. Nakonec se nás sešlo několik stovek věřících. A počasí nám vydrželo. Přestože předpověď počasí hlásila silné a časté deště, pršet začalo až po závěrečném slově našeho duchovního pastýře a po jeho závěrečném požehnání!

Někdo mi dnes říkal, že „v našem chrámě se dějí zázraky“… A já věřím, že každý z nás jich prožil díky Boží blahodati ve svém životě několik. A vděčí za ně i velké milosti našich svatých ochránců a patronů našeho chrámu, ale i všem dalším svatým, jejichž ikony či svaté ostatky se zde nacházejí.

Naši věřící cítí velkou bázeň před svatým chrámem. A jsou Bohu vděčni za tento velký pravoslavný dar našemu městu.

Naše farnost je velmi silná a živá. Naše farnost si zaslouží důstojné zacházení. Naše farnost je připravena bránit své hodnoty, svůj majetek, své duchovní otce. Naše farnost je povznášena modlitbami věřících a vytvořena dílem jejich rukou!

Dnešní hlas Božího lidu, spontánní a zcela jasné provolání věřících, projev jejich bytostné vůle nás zavazuje učinit vše, co je v našich silách, abychom mohli již zase brzy sloužit svaté bohoslužby v našem drahém svatostánku.

Prosme Přesvatou Bohorodici, aby ochránila své věrné, kteří Ji pravoslavně uctívají:

„Vřelá přímluvkyně a stěno nerozborná, prameni milosrdenství, světa útočiště, vroucně voláme k Tobě: Bohorodice Vládkyně, vstříc nám vyjdi a zbav nás nebezpečí, jediná rychlá pomocnice.“

Otec Jozef, duchovní správce naší farnosti, na závěr pronesl krátkou řeč, v níž věřící informoval o skutečných důvodech, které vedly k uzavření našeho chrámu, a s lítostí konstatoval, že ti, kteří se nyní chtějí naší farnosti zmocnit, nemají na mysli dobro věřících, ani neusilují o dobro a jednotu, nýbrž o rozdělení.

Naše farnost je však zářným příkladem krásné a trvalé jednoty mezi věřícími.

Otec Jozef kromě jiného řekl:

„Drazí věřící, dostal jsem výpověď, musím se do 31.8. vystěhovat z farního domu…

Protože nás duchovních je v Brně hodně, tak proto dostávám výpověď pro nadbytečnost.

Musím opustit i tento chrám.

Víte, drazí věřící, všichni mlčí, nikdo neví, co učinit. Všichni se bojí.

Všichni se bojí vikárního biskupa, který chce rozdělit Církev, který chce rozdělit naše věřící do několika táborů.

Naše farnost je však jednotná. My se zde máme všichni rádi, ať už jsme z různých stran anebo národů. Jsme totiž jeden národ. Jeden Boží lid!

Všichni jsme zde jako křesťané jednotní.

Svatý apoštol Pavel pravil: „Není ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všichni vy jedno jste v Kristu Ježíši.“ (Gal 3,28)

Drazí věřící, přeji Vám pevné zdraví, Boží pomoc i Boží blahodať.

Nechť Hospodin nad námi nade všemi drží svou ochrannou ruku!“

Připravil Michal Dvořáček.

Fotogalerie:

 

Video č. 1: Čtení ze svatého Evangelia:

Video č. 2: Sborový zpěv „Otče náš“: