Křest Páně v Jordánu aneb
„Svátek světel“

Při křtu tvém v Jordáně, ó Pane, zjevila se Trojice, které se klaníme, neb Otcův hlas svědectví vydal o tobě, nazývaje tě milovaným Synem, a Duch v podobě holubice potvrdil pravdu tohoto slova. Ó Kriste, jenž jsi se zjevil a svět osvítil, sláva tobě!

Svátek Bohozjevení čili Křtu Páně v Jordánu byl vždy v historii Církvi doprovázen velkým množstvím světel, protože křesťané přinášeli do chrámů a k vodám zapálené svíce. Totéž zmiňuje svatý Efrém Syrský ve svém hymnu na svátek Zjevení (9. verš). A totéž dosvědčuje také západořímská poutnice Egerie, která už ve 4. století byla svědkem procesí poutníků, kteří v noci v předvečer svátku Bohozjevení vycházeli ze zapálenými svícemi z Betléma a putovali až do Chrámu Vzkříšení v Jeruzalémě…

Kvůli této hojnosti světla se svátek Zjevení Páně stal známým jako „Svátek světel“. Další světec naší Církve, svatý Řehoř z Nazianzu, zvaný Teolog, pronesl svou známou homilii „O světlech“, v níž mimo jiné řekl: „Včera jsme oslavili jasný den Světel… a dnes budeme hovořit o křtu.“ Od této nezapomenutelné chvíle se začalo o svátku Bohozjevení hovořit ve spojitosti se světlem.

Dalším důvodem, proč hovoříme o „Svátku světel“, je bezesporu „osvícení“, které je věřícím v podobě Boží blahodati sesíláno, aby osvítilo jejich mysl, duši i srdce, neboť „Trojice, která se zjevuje“, je pramenem osvícení a posvěcení.

A jedním z dalších důkazů o Boží přirozenosti, která je ve své podstatě Světlem (připomeňme Vyznání víry a místo, kde se hovoří o Božím Synu jako o „Světlu ze světla“)…, jsou modlitby po svatém Přijímání. V nich je možné na mnoha místech „zaslechnout“, jak i my, věřící, se máme stát „dětmi Světla“, že „Bůh je oheň pálící“ anebo že Přesvatá Bohorodice „porodila Světlo pravé“. V tomto smyslu je Boží zjevení „ve Svaté Trojici“ tím nejmocnějším pramenem našeho osvícení, posvěcení a duchovního poznání.

„Zjevil ses dnes světu, Pane, a tvé světlo se zračí na nás. Uvedl jsi nás v duchovní poznání, abychom tě opěvovali: Přišel jsi a zjevil jsi se, Světlo nepřístupné.“ (Kondak hlas 4.)

Zaplněný prostor před husitským chrámem Krista Spasitele na Karáskově nám. v Brně Židenicích při Velkém svěcení vody

Ve středu 19. ledna (2022) oslavila naše farnost spolu s dalšími pravoslavnými farnostmi, církvemi, kláštery i věřícími po celém širém světě svátek „Bohozjevení čili Křtu Páně v Jordánu“ podle starobylého Juliánského kalendáře… Těchto překrásných liturgických oslav se účastnila naše farnost hned na dvou brněnských místech: v Husitském chrámu Krista Spasitele, v němž jsme dočasně nalezli útočiště, a pak také na novém místě u řeky Svratky. Dnešní krásný, téměř jarní, den se nám navíc velmi vydařil.

Jordánské proudy objaly tebe, Pramen všeho. A Utěšitel v podobě holubice sestoupil. Sklání své temeno Ten, který sklonil nebesa. Promlouvá a volá hlína k Hrnčíři: „Proč mi kážeš učinit, co převyšuje mé síly?“ „Já potřebuji, abys ty pokřtil mne.“ Bezhříšný Kriste, Bože náš, sláva tobě.

Chrám Krista Spasitele se dnes doslova zaplnil věřícími, takže už nebylo pomalu ani kde stát. Mladí i staří, zdraví i nemocní, muži, ženy, děti i starci, všichni, kteří přicházejí za Kristem a současně následují svého duchovního pastýře, přišli, aby se účastnili bohaté hostiny milosti, posvětili své duše i těla a nechali posvětit také vodu, neboť dnes se proměňuje a stává „vodou Jordánskou“.

Abys zachránil zbloudilého člověka, neošklivilo se ti obléci se v podobu služebníka. Bylo totiž pro nás nutné, abys ty, Vládce a Bůh, vzal na sebe naši přirozenost. Když jsi byl tělem pokřtěn, učinil jsi nás hodnými přijmout odpuštění. Proto k tobě voláme: „Kriste Bože náš, sláva tobě!“

Po závěru svaté liturgie se všichni přítomní věřící přemístili před husitský chrám, kde byl vykonán obřad „Velkého svěcení vody“, a tato voda poté rozdána věřícím, aby se jí napili, potřeli si s ní své tváře a vůbec ji přechovávali s velkou úctou ve svých příbytcích.

„Neboť Pán sestoupil do řeky Jordánu, ale tím, jak vstoupil do vod Jordánu, vnesl do nich také svou blahodať, která ho provázela a posvětila vodu, veškeré přírodní živly, veškerou přírodu.“

Dnes nebyla posvěcena a osvícena pouze naše duše a naše těla, nýbrž celý svět, veškeré stvoření, které zjevujícího se Krista oslavuje, jak svědčí naši ctihodní otcové a skladatelé hymnů Kristovy Církve:

„Vyznáváme blahodať, zvěstujeme milost, dobrodiní tvá neskrýváme: Přirozenost našeho pokolení osvobodil jsi. Panenské nitro jsi posvětil svým Narozením: veškeré stvoření tě, zjevujícího se, oslavuje.“

Krátce po obědě jsme se, jak bylo již avizováno, sešli u řeky Svratky, v krásném a příjemném prostředí přírodního koupaliště, kde je terén uzpůsoben ke snadnému vstupu do řeky a vůbec skýtá lepší podmínky pro shromáždění většího počtu věřících.

Otec Jozef, následován věřícími, přišel důstojně, jsa oblečen ve slavnostním rouchu a v rukou drže svaté Evangelium, zatímco další věřící nesli Kříž a korouhve, aby společně dorazili k samotnému břehu řeky Svratky.

Sklonil jsi jako člověk hlavu pod ruku Předchůdce svého Jana, a rozdrtil tím hlavy hadů. Zjevil ses jako Bůh v řece Jordánu a osvítil tím veškerenstvo. Aby všichni slavili tebe, Spasiteli, jako Osvětitele duší našich.

Ano, všichni jsme přišli, abychom oslavili „Osvětitele našich duší“, Pána Ježíše Krista, který se dnes nechal pokřtít a zjevil se našemu duchovnímu zraku, aby nás osvítil…

Při Velkém svěcení vody lze zaslechnout i tato slova modlitby, skrze něž Boha prosíme, aby „posvětil vodu, naplnil ji andělskou silou, aby všem, kdo ji bude čerpat a přijímat, byla k očištění duše i těla, k uzdravení od vášní, k posvěcení domů a napomáhající každému užitečnému dílu“.

Naše farnost dnes prožila další nezapomenutelnou událost, velký církevní svátek, který byl požehnán i silnou účastí věřících, ačkoli se konal v jinak pracovní den.

Pevně věříme, že stejně tak, jak se nekazí Bohojavlenská voda, zůstane zachována i naše víra, naše naděje, naše pravdivá láska, a že budeme nadále kráčet v této nepřemožitelné duchovní pospolitosti až do vítězného konce, abychom přijali věnec (korunu) vítězství:

„Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm těm, kteříž milují příští jeho.“ (2Tm 4,8)