Žádný jiný národ v Evropě neprolil tolik krve
za svobodu jako Řekové
Homilie blažené paměti metropolity Augustina Florinského
Od roku 1821 do roku 1944 přišlo o život 5 milionů Řeků
Oběti, které podstoupilo Řecko
Dějiny svědčí o tom, že my Řekové jsme jedním z nejstarších národů v Evropě, a proto bychom se měli v průběhu staletí rozvinout v počtu obyvatel natolik, že bychom dnes byli jedním z nejlidnatějších národů světa.
Jak to tedy je, že všechny národy, které se v předešlých tisíciletích objevovaly na scéně světových dějin jako málopočetné hordy lidí nevzdělaných a barbarských, dnes čítají 50, 80, 100, 130 milionů obyvatel a zabírají rozsáhlé oblasti země, zatímco nejstarší národ Řeků má (uvnitř i vně Řecka) podle odhadů asi jen 8 až 9 milionů obyvatel?
Jaký je důvod tohoto malého počtu našeho národa?
To je otázka, která vyvstává, když se člověk dívá zpětně na minulost a sleduje pohyb národů.
Nicméně historie, která tento problém nastoluje, poskytuje také řešení.
Dokazuje to neotřesitelnými dokumenty, že zatímco ostatní národy se od prvního dne svého historického vzniku zapojovaly do loupežných výbojů a jako stáda vlků roztroušených po Evropě a Asii „obětovaly a ničily (druhé)“, Řecko si pro sebe zvolilo jiné poslání. Nikoli se zmocňovat druhých, nikoli okrádat a vykořisťovat ostatní národy, nýbrž civilizovat, sloužit lidstvu různými způsoby, stát se pedagogem a strážcem civilizace.
Řecký národ pracoval pro tyto velké ideály a obětoval miliony svých mučedníků.
Kdo spočítá jeho hrdinské oběti? Když vlna asijského barbarství během 5. př. století zaplavila Evropu, pouze Řecko bylo tím, kdo odolával barbarům v Asii, hrdinsky bojovalo u Marathonu, u Thermopyl, v bitvách u Salamíny a Platají, kde mnoho jeho dětí padlo, aby zachránilo svobodu.
A když po 5 stoletích, uprostřed nepopsatelného morálního úpadku národů, byla zjevena „Víra našeho Pána Ježíše Krista“, Řecko přijalo ze všech ostatních národů jako první Pánův Kříž, dalo se do služeb křesťanské kultury a nabízelo jak své síly duchovní, tak i přínos mučedníků, kteří obětovali svou krev.
Nespočet je křesťanských Řeků, kteří padli během prvních století jako oběť strašlivých pronásledování tohoto nového náboženství. A když persekuce skončily, Řecko bylo opět tím, kdo s Konstantinem (Velikým) přišel a vztyčil v Byzanci vlajku „Ukřižovaného“(Spasitele Krista) a založil Byzantskou říši.
A tato Byzantská říše jako bašta křesťanství bojovala po tisíc let s nesrovnatelným hrdinstvím proti nesčetným skupinám barbarů, kteří pochodovali z celého horizontu, aby zničili tuto jedinečnou pevnost křesťanství. A zatímco Řím podlehl barbarům v roce 467 po Kr., Byzanc díky hrdinství svých dětí zůstala svobodná a nezávislá až do roku 1453, kdy po tisíciletém vyčerpání a krveprolití v mnoha válkách proti barbarským národům nakonec podlehla Turkům. Během tohoto velkého pádu „královny měst“ byly zabity miliony Řeků. Následně bylo během dlouhého poddanství trvajícího 4 století zabito nesčetné množství Řeků jako ovce vedené na porážku.
Avšak, ó Řecko, naše zmučená Vlasti, kdo bude počítat zázraky tvé nedávné historie, která započala 25. března 1821, když zaznělo heslo „Svoboda nebo smrt“?
Podle řeckého profesora historie Amada přišlo Řecko od té doby (1821) až do října 1944 o 5 milionů svých obyvatel, kteří položili život v boji s nepřítelem.
Konkrétně to znamená:
1) Asi dva miliony Řeků zemřely na utrpení války v roce 1821 nebo byly zabity Turky v různých částech Turecka, protože všude docházelo k masakrům Řeků.
2) Další dva miliony Řeků ztratily svůj život během První světové války (1914-18) a Maloasijské katastrofy kvůli masakrům a pronásledování ze strany Turecka.
3) Další milion Řeků byl umučen během poslední (Druhé) světové války (1940-44). Za pouhé jedno století celkem 5 milionů mrtvých!
Ptáme se a současně očekáváme odpověď:
„Který jiný národ v Evropě prolil tolik krve a obětoval tolik lidí pro boj za svobodu?“
Zde je tedy důvod, proč dnes Řecko nemá mnoho milionů obyvatel. Pokud by bylo možné vzkřísit po dobu čtyřiadvaceti hodin všechny ty Řeky, kteří od starověku do současnosti obětovali své životy jako „oběť zápalnou“ pro velké lidské ideály, pak by lidstvo žaslo, kdyby vidělo řeckou rasu čtyřnásobnou a pětinásobnou… Všichni tito mrtví, kteří by ožili, by volali do všech končin světa své poselství, zejména až na mírovou konferenci Organizace spojených národů, a pravili: „Projevte spravedlnost vůči mučednickému Řecku.“
Pokud hodnotu nějakého národa nebudeme měřit podle jeho zeměpisné rozlohy, ani podle hmotných statků, které vlastní, ani podle armády, kterou disponuje, ale hlavně podle jeho služeb a obětí, které tento národ nabídl celému lidstvu, pak Řecko bezesporu patří k velkým národům, a jeho hodnota je nekonečná.
Ó křesťanští Řekové! Země, v níž žijeme, je svatá. Každý kousek země, každý kámen nám musí vyprávět o hrdinském činu jejích dětí.
Nezapomeňme tedy na historii Řecka a skrze soutěsky, hory a pláže Řecka slyšme hlas jeho nesčetných hrdinů, který nás vybízí:
„Řekové! Staňte se důstojnými dětmi Řecka, které vždy bylo průkopníkem nejušlechtilejších bojů lidstva a obětovalo nejvíce obětí na oltáři věčných ideálů lidstva.“
Podle níže uvedených pramenů připravil:
Michal Dvořáček
Zdroj:
https://www.facebook.com/groups/147964239175867/permalink/783414488964169/
