Pronásledování posiluje víru
Skutky víry pravoslavných žen v sovětských dobách jsou srovnatelné se skutky evangelních Žen myronosic, které neopustily Krista ani během Jeho utrpení ani po Jeho smrti.
Díky věrnosti (a víře) ruských žen, které nesly drahocenné myro víry v Rusku, zde byl někdo, kdo mohl později křesťanskou víru obnovit.
„Byly to ony, kdo zachoval kontinuitu až do doby, kdy vyznat Krista už nebylo něčím, co nahánělo strach. Ženy myronosice ruské země předávaly tuto víru dál…“
Náš Pán během doby ateismu zachoval své svaté Pravoslaví v Rusku svou všemocnou a moudrou prozřetelností. Staré ženy – tzv. „bílé šátečky, zbožné ženy svých ztracených příbuzných, a šedovousí starci, připomínající svým působivým vzhledem starozákonní patriarchy, ti všichni byli ve své víře nezlomní. Naprázdno a bezmocně skončil všeliký hněv a zuřivost odpůrců Boha, jež byly konfrontovány s tím nejsilnějším vyznáním Krista našeho Boha, které podali tito staříci a bábušky, ale také ostatní věřící pravoslavní křesťané všech věkových skupin v dobách Sovětského svazu.
A tato dobrá pšenice víry na poli Kristově zůstala bez plevele až do konce…
Svatý Tichon, patriarcha moskevský a celého Ruska, který na svých bedrech nesl utrpení spojené s obranou Ruské pravoslavné církve před rudým terorem, láskyplně říkal „bílé šátečky“ všem těm bezejmenným ženám, které po Říjnové revoluci v roce 1917 neopustily svou křesťanskou službu a které chránily víru, ale také nesčíslné ikony ze zpustošených ruských pravoslavných chrámů.
„Bílé šátečky zachránily Ruskou církev.“
Byly to právě Bílé šátečky, tedy pravoslavné stařenky, které nepřestaly navštěvovat chrámy ani během dlouhých let ateistické nadvlády, a zachránily je před uzavřením, jakož i Církev v Rusku před úplným zničením. Sovětská moc tyto ruské stařenky a stařečky kvůli jejich nízkému společenskému postavení příliš nepronásledovala, a naopak doufala, že časem jednoduše vymřou. Navzdory tomu, že postupně přišly nové generace, „Bílé šátečky“ nadále zaplňovaly místní chrámy, takže i ateistická moc to musela přijmout jako fakt, proti kterému nic nezmohla.
Ruskou církev však neposilovali v dobách perzekucí pouze tito tišší, neznámí farníci. Byli zde i jiní, jejichž činy zanechaly ještě větší známky v dějinách ruského národa.
Hovoříme o těch, kteří trpěli a prolili svou krev za Krista, a mezi nimi bylo nemálo žen. Rozsah jejich skutků je tak velký, že dokonce překonali vše to, co Ruská církev zjevila ve všech předešlých stoletích své historie před nástupem krvavých pronásledování 20. století.
Tuto skutečnost zcela jasně ilustruje tzv. Mesjaceslov (kalendář s památkou místních svatých) Ruské pravoslavné církve, konkrétně jeho stav do roku 1917, a pak během dalších dvou a půl desetiletí, včetně přítomnosti ženských jmen v tomto kalendáři, které v něm přibyly…
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zdroj: Orthodox Gladness
