Svědectví ze života svatého starce Paisije
Bůh však v jeho tváři viděl vojína Kristova, který s velkým odhodláním a zanícením bojoval…
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ (Mat 7,1)
Na Svaté Hoře Athos byl jeden mnich, který žil v Karyes¹. Každý den pil, a když byl opilý, vždy před poutníky ztropil nějakou ostudu a dělal i různé výtržnosti. Když zemřel, skupina věřících pospíchala ke starci Paisijovi Svatohorci, aby se s ním podělili o radost, že tento problém nakonec zmizel.
Otec Paisij jim na to tehdy odpověděl, že o smrti onoho mnicha ví, přičemž sám viděl, jak si veškeré vojsko andělské přišlo převzít jeho duši.
Poutníci tomu nerozuměli, byli zmateni a nespokojeni s tím, co jim právě starec Paisij řekl. Jeden z nich nakonec poprosil starce, aby jim vysvětlil, o kom vlastně hovoří, protože si myslel, že jim starec prostě nerozuměl.
Starec Paisij jim na to odvětil:
Tak konkrétně tento mnich, ten se narodil v Malé Asii zanedlouho do (Maloasijské) katastrofy².
Aby jako dítě nezůstával doma sám, brávali ho jeho rodiče s sebou na sběr úrody. A aby neplakal a oni nebyli vyhnáni, přidávali mu trochu pálenky do mléka, aby snáze usnul. To způsobilo, že když vyrostl, získal závislost na alkoholu. Lékaři mu radili, aby nezakládal rodinu, a proto se nakonec ocitl na Athose a stal se mnichem.
Na Svaté Hoře našel starce, kterému se přiznal a řekl, že je alkoholik. Tento starec mu dal za povinnost pravidlo, které spočívalo v činění poklon a modlitby k Přesvaté Bohorodici, a nabádal ho, aby snížil množství alkoholu na jednu skleničku. Po roce zápasu a pokání se mu podařilo snížit pití z 20 na 19 skleniček denně. Jeho zápas pokračoval, takže za ty dlouhé roky dostihl takové úrovně, že vypil „jen“ 2 až 3 skleničky denně.
A co lidé? Ti v osobě tohoto mnicha viděli stále jen „mnicha-opilce“ a „výtržníka“. Bůh v něm však viděl vojína, který s velkým odhodláním a zanícením bojoval, aby překonal svou zhoubnou vášeň.
Připravil a přeložil o. Marek Malík
Poznámky pod čarou:
¹ Karea (řec. Καρυές)
Toto místo je ústředním správním centrem Svaté Hory Athos, kde se schází mnišská rada, tzv. Protaton.
² Maloasijská Katastrofa (řec. Μικρασιατική καταστροφή) nebo též pouze „Katastrofa“
Takto je označován konec třítisícileté řecké historie v Malé Asii a vyhnání původního řeckého pravoslavného obyvatelstva z jeho rodné vlasti. Genocida Řeků, jejich etnická čistka, byla započata Mladoturky (Mladoturky je označováno politické hnutí v osmanském Turecku, jehož počátky sahají do 70. let 19. století) v letech I. světové války (1914–1918) a vyvrcholila a byla zakončena Kemalisty (tj. stoupenci myšlenek zakladatele moderního tureckého státu Kemala Atatürka).
Po porážce řecké armády v Řecko-turecké válce (1919–1922), spojené s vyhnáním řeckého obyvatelstva z jeho původního území včetně strašných ztrát řecké armády, se začal používat slovní termín Katastrofa čili Maloasijská katastrofa. Maloasijská katastrofa je nejenom politickou, diplomatickou a vojenskou historickou událostí. Je to též historická událost, která hluboce zasáhla společnou paměť řeckého národa, vytvořila hlubokou ránu, která zůstává otevřená v řecké společnosti, zejména pro potomky této Katastrofy, až dodnes.
