„Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího.“ (Jn 3,3)

Slova evangelia mají vést k obnově skutečného a pravého života, jak nás poučují naši svatí!

Sinajská ikona ze svátkové řady oltářních ikon, která spojuje svátky
Bohozjevení a Proměnění!

Už svatý Jan Křtitel, Kristův svatý Předchůdce, hlásal na Judské poušti: „Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské.“ (Mt 3,2)

Také náš Spasitel, od chvíle, kdy „začal kázat“, vyzýval všechny k pokání: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ (Mt 4,17)

Jeden přišel, aby vyzýval k pokání a křtil vodou (svatý Jan), druhý z nich, sám Spasitel a Mesiáš, vyzýval k pokání a zaslíbil křest Duchem svatým: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího.“ (Jn 3,3)

Pán Ježíš započal svou misijní činnost v Galilei pohanů, jak to dokazují sami svatí apoštolé. Přišel sem v době, kdy se dozvěděl o zajetí svatého Jana Křtitele. Jestliže bylo usilováno o život jeho Předchůdci, bylo jisté, že bude usilováno také o jeho vlastní život. Jenže jeho chvíle ještě nenadešla. A také proto odešel ze země Judské a přišel do země Galilejské:

„Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů – lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.´“ (Mt 4,13-16)

Řecký pravoslavný chrám v „Betánii Zajordánské“
(tam, kde byl Kristus pokřtěn sv. Janem).

„Toto se stalo v Betabaře za Jordánem, kdežto Jan křtil.“

Pán Ježíš dává podle svatého apoštola milost každému z nás podle míry svého obdarování… On ji může dát, neboť je sám Pramenem této milosti. Svatý apoštol Pavel o tom hovoří tak, že Kristus nejprve sestoupil (z nebe), aby poté zase na nebe vystoupil (po svém Vzkříšení), a díky tomu mohl „dát lidem dary“ (srov. Ef 4,8). Pokud byl Pavel uchvácen v jednom svém vidění „do třetího nebe“, tak Kristus vystoupil „nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest“ (Ef 4,10).

Jediným a hlavním smyslem Kristova obdarování, darů Jeho milosti, které dává těm, kteří se před ním pokloní a vyznají Jej před lidmi, je „budování Kristova těla“. To je také hlavní Pavlovou myšlenkou, vždyť on sám díky Kristově milosti přijal jeden takový dar, a sice „apoštolství“. Ne všichni jsou však apoštoly, ne všichni jimi mohou být. A to stejné platí o prorocích, dalším charizmatickém povolání a daru milosti, který byl intenzivně přítomen v prvotní Kristově církvi.

Jiným darem Boží milosti je „pastýřství“ a také „učitelství“. Svatí apoštolé měli povětšinou od každého z těchto darů, jejich povolání a poslání bylo mimořádné a výjimečné.

Každý pravoslavný světec, který kdy žil až do dnešních dní, má nicméně stejné dary Boží blahodati, jeden z nich spíše učitelský, další prorocký a třetí zase souhrn všech těchto darů. To vše závisí od Dárce této milosti, to jest od našeho Spasitele.

Naši svatí dokáží těchto darů dobře využít, „abychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti“ (srov. Ef 4,7-13).

Sláva Bohu za ně!

A jedním z nich, jehož památku si dnes připomínáme, svatý Theofan Zatvorník, biskup vyšenský, jelikož nejprve přijal hojnost z „Kristových darů“, obdarovával jimi ty, kteří se k němu o radu utíkali.

Například zde, v učení o spáse, nabádá věřící, aby „zanechali onoho starého člověka“, aby se v nich mohla „rodit láska“:

„Především je třeba svléci, shodit ze sebe a zahodit všechnu tu veteš vášní a hříchů, a z toho se potom zrodí nové. Přichází bázeň Boží a rodí se pokání, pokání přivádí k činění dobrých skutků, z nichž se pak už rodí láska.“

Anebo zase na jiném místě, když hovoří o tom, co ovlivňuje život člověka, dodává odvahy těm z nás, kteří touží po opravdovém životě v Bohu…, kdy je třeba „zaslechnout evangelní slova celým svým srdcem“:

„Kolik let posloucháme Evangelium, a jeho slova útěchy se míjejí svým účinkem, prolétají kolem naší hlavy. I dá nakonec Bůh člověku nějakou příležitost, a on je uslyší svým srdcem. Tehdy slovo vstoupivší dovnitř učiní zde své podivuhodné, rozrušující a současně obnovující dílo, podstatou kterého je skutečný a pravý život.“

Svatý otče Theofane, pros Boha o nás!

Z dnešní svaté liturgie z Husitského chrámu Krista Spasitele v První neděli po Bohozjevení

Letošní oslava svátku Bohozjevení v Brněnské pravoslavné farnosti (19.1.2022)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..