Arcibiskup Christofor (Atallah)
z Řeckého pravoslavného arcibiskupství v Ammáně (Jordánsku)
Jak moc bychom se měli strachovat?
V tomto videu nám arcibiskup Christofor z Jordánska vypráví dva příběhy ze 70. let, kdy došlo v Řecku a na Svaté Hoře Athos k zemětřesení. Jak na toto zemětřesení zareagoval svatý Paisij? A co udělal rumunský mnich Henoch? To se dozvíme na dalších řádcích…
V 70. letech došlo k zemětřesení (pokud si na to dobře pamatuji z vyprávění našich otců). Byli na Svaté Hoře (Athos) a najednou, jak se účastnili všenočního bdění (při němž byl tehdy také svatý Paisij Svatohorec), jeden z otců hovořil o fascinující scéně, o které bych vám rád dnes vyprávěl.
Zatímco se všichni nacházeli v chrámu, při nočním bdění, došlo k náhlému zemětřesení, kdy se začaly třást všechny lustry a poté padat na zem. Lidé, kteří byli v chrámu, vyšli rychle ven. Všichni křičeli strachem. Starší mniši z kláštera však nadále takto seděli, jako vy, bratři a sestry, teď sedíte na těchto sedadlech, dál drželi svíčky a modlili se. Nikdo z nich se nepohnul, ani o píď.
Svatý Paisij byl venku, chystal se vstoupit do chrámu, zatímco jeden z diákonů běžel v tu chvíli ven. Na své cestě potkal svatého starce Paisije a hned mu řekl: „Paisiji, cožpak to nevidíš?! Všechno se třese, kam jdeš dovnitř chrámu?
A co mu na to odpověděl starec Paisij?
Starec odpověděl: „Cožpak tě nehoupala tvoje matka, když jsi byl malý? Tehdy ses nebál. A nyní, když nás Ježíš trochu pohoupá (ve své náruči) sem a tam, tak se najednou začínáme strachovat a bát! Nech mě jít mou cestou.“
A vstoupil do chrámu.
Zemětřesení je jako houpačka… Vidíte ten pokoj v srdci člověka, v němž je přítomen Ježíš? Kde je pokoj, tam je Ježíš.
Ježíš je pokoj.
Ježíš je radost.
Ježíš je bezpečí.
Ježíš je naděje.
Představte si tu scénu, kde ti starci zůstávají dál nehybně sedět na svých místech, zatímco všichni ostatní se začínají strachovat.
Vzpomínám si na další událost během stejného zemětřesení. V Soluni byl tou dobou jeden mnich. Všichni lidé ve městě Soluni vyšli do ulic, ale on šel nahoru a posadil se na balkon. Někdo tam přišel a začal zvonit na jeho dveře. Ten mnich bydlel v jedné ze studentských kolejí.
Zaklepali na jeho dveře a řekli mu:
„Otče Henochu (ten mnich se jmenoval Henoch), pojď ven. Věci se kolem začínají rozpadat, domy se hroutí!“
A tehdy otec Henoch tiše odpověděl:
„Pokud náš Pán chce, aby Henoch zemřel, Henoch zemře“.
Byl to Rumun a nemluvil tak dobře řecky.
„Pokud náš Pán chce, aby Henoch zemřel, Henoch zemře. Pokud náš Pán nechce, aby Henoch zemřel, Henoch nezemře.“
Zavřel dveře svého pokoje a vrátil se na balkon.
Vyprávěl jsem vám tyto příběhy proto, abychom se nebáli, abychom v našich nitrech chránili přítomnost našeho Ježíše, který je zdrojem pokoje a míru.
Poznámka pod čarou:
Záměrem tohoto příspěvku není ignorovat hygienická či bezpečnostní opatření, ale jde spíše o výzvu k získání pokoje od našeho Pána, v němž nemá místo žádný strach.
Zdroj: Orthodox Teaching of the Elders
Covid-19 | Earthquake | St. Paisios: How scared should we be?
