Vzpomínky velkokněžny Olgy Alexandrovny
na svého bratra a cara Mikuláše II.
Když se jednou velkokněžny Olgy Alexandrovny její životopisec (Jan Vorres) zeptal na její vztah k bratru Mikulášovi, konkrétně, zda se za něj v době po jeho zavraždění modlí k Bohu, ona na chvíli popřemýšlela a pak pravila:
“Ne za něj, ale k němu. Vždyť on je mučedník!“
Nezapomeňme, že celkem 27 osob z carské rodiny, přímých i vzdálených příbuzných cara Mikuláše, včetně jeho samotného, bylo zavražděno bolševiky.
„Lidé nechápali, nebo nechtěli pochopit, jakým (Mikuláš) byl,“ psala Olga ve svých memoárech. „Jeho střídmé vystupování přijímali spíše za chladnost či uměřenost, a to stejné si mysleli o jeho ženě.“
Olga v jedné své vzpomínce o bratru Mikulášovi dále napsala:
„On byl velmi dobrým člověkem, velkorysým, ušlechtilým ke všem, kdo se s ním měl kdy čest setkat. Nikdy jsem neviděla, že by se kvůli něčemu hněval anebo se s někým přel, i kdyby měl v nějaké hře prohrát.“
„Také upřímně věřil v Boha.“
Hle, další velké a pravdivé svědectví o velikosti, dobrotě, pokoře a hluboké víře svatého cara Mikuláše II., které pochází od člověka tolik mu blízkého…
V dalším článku, publikovaném v dánském časopise BT, znovu zavzpomínala:
„Roky plynuly. Vyrostla jsem. Mikuláš se stal carem. Oba jsme byli ženatí. Rozdíl mezi mým nejstarším bratrem a jeho nejmladší sestrou byl pryč. Milovala jsem, když jsem byla s ním a toužila jsem po společných chvílích se svou švagrovou (carevnou Alexandrou), a později, když měli svých krásných pět dětí, dávala jsem jim veškerou svoji lásku.“
Zdroj:
Strastiplná cesta ruské velkokněžny Olgy Alexandrovny z Petrohradu do Toronta
