V Bohu moudrá a osvícená poučení blahodatného starce Tadeáše pro náš život
Starec Tadeáš Vitovnický
„Je velmi důležité mít někoho, kdo se opravdu v rodině modlí. Modlitba totiž přitahuje Boží blahodať, takže ji pak cítí všichni členové rodiny, dokonce i ti, jejichž srdce jsou chladná. A proto se vždy modlete.“
Je velmi důležité, aby byl v rodině někdo, kdo se za ni bude modlit…
Naše myšlenky jsou velmi mocné, a proto je třeba dávat pozor na to, o čem uvažujeme a co si přejeme.
Sami si můžete povšimnout, jak lze v rodině vytvořit harmonii nebo disharmonii, v závislosti na typu myšlenek a přání, které člověk má. Pokud je hlava rodiny přetížena starostmi a myšlenkami spojenými s určitými obtížemi, je pokoj v takové rodině narušen. Všichni členové rodiny jsou v depresi – nemají náležitý pokoj ani útěchu. Hlava rodiny musí vyzařovat dobrotu vůči všem členům své rodiny.
Přesně tak totiž funguje mechanismus „našich myšlenek“.
Když jsem byl mladý, nevěděl jsem, že bych nikdy neměl negativně myslet o našich biologických nebo duchovních rodičích. Nikdy bychom jim neměli ubližovat, ani v našich myšlenkách. Tehdy jsem nevěděl, že urážka druhé osoby má takový negativní dopad na nás všechny. Velmi jsem trpěl tím, že jsem svými myšlenkami ubližoval svému otci, a dostatečně za to dodnes nedokáži činit náležité pokání.
Můj otec byl tichý a něžný muž, neuvěřitelně laskavý ke všem. Ve svém životě nikdy onemocněl, protože vždy zachovával pokoj, a vnitřní orgány jeho těla fungovaly bez úzkosti. Myslel na svůj život, jako by to byl nějaký film, který se před ním odehrává. Když ho někdo někdy urazil, nebral si to k srdci, byl to tichý a pokorný muž. Byl bych šťastný, kdybych zdědil jeho charakter.
Jednoho dne mě přišla navštívit jedna dívka. Její rodiče byli oba doktoři. Přišla do Vitovnice a ptala se mě na různé věci. Velmi milovala svou rodinu, ale nikoli svou matku. Když jsem se jí zeptal „proč“, odpověděla, že její matka vždycky chtěla syna. Snažně jsem ji prosil, aby nevedla s matkou válku, vždyť ona ji počala ve svém lůně, porodila a vychovala.
Ta dívka je dnes jedinou útěchou v životě své matky. Dvakrát odešla do kláštera, ale její otec ji vždy přivedl domů. Řekl jsem jí, aby neznepokojovala své rodiče a měla trpělivost, protože každý člověk může být mnichem i bez mnišské řízy. Pán od nás nevyžaduje, abychom nosili mnišský šat, ale vyžaduje, abychom byli dobří a laskaví.
Trestáme naše děti, ale ve skutečnosti k tomu nemáme právo, protože jsme je nedokázali poučit správným způsobem.
Jedna lékařka mi ve svém dopise napsala:
„Se svým manželem, který je také lékařem, máme syna. Náš syn již stačil zcela zničit tři auta, díky Bohu však zůstal naživu. Teď chce, abychom mu koupili další auto, ale už nemáme finanční prostředky. Když se vrátíme z práce, pokouší se z nás násilím vydírat peníze. Co mohu udělat, abych pomohla zmírnit tento problém?“
Řekl jsem jí, že nemohou vinit nikoho jiného než sami sebe.
Měli jediného syna a od jeho útlého mládí plnili všechny jeho rozmary. Když byl mladší, jeho požadavky byly malé, ale teď, když vyrostl, také jeho rozmary nabyly na síle!.
Jediné, co teď mohou udělat, je věnovat svému synovi spoustu lásky a péče, aby se mohl vzpamatovat a uvědomit si, že všechno, co jeho rodiče mají na srdci a na mysli, je v jeho vlastním zájmu. Neexistuje žádný jiný způsob než způsob lásky. Na tomto příkladu můžete vidět, jak lze pomocí našich myšlenek zlepšit naše životy a životy lidí v našem okolí. Přeji vám v tomto ohledu mnoho úspěchů.
Vidíte, jak velká je moc biologických a duchovních rodičů? Mnohokrát jsem viděl, jak se předpovědi biologických a duchovních rodičů v životě svých dětí naplnily.
Jednou jsem byl ohromen tím, jak dva konkrétní zbožní rodiče zabili své dítě svými myšlenkami. Jejich jediný syn bylo velmi zbožné dítě, které bylo ve víře vychováno již od útlého věku. Byl jako anděl a měl neuvěřitelnou laskavost. Jednoho dne přišla dívka z jeho rodného města a požádala ho o pomoc. Jednalo se o toto: s někým neznámým otěhotněla a chtěla, aby si ji tento zbožný mladý muž vzal za ženu, protože její rodiče a sourozenci byli velmi přísní.
Pokud by se její těhotenství začalo stávat zjevným, jediným řešením by pro ni bylo spáchat sebevraždu. Mladý muž souhlasil, aby vstoupili do svazku manželství. Souhlasili, že když se dítě narodí a naučí se chodit, oba dva se zase vydají svou vlastní cestou. Ale protože jejich město bylo velmi malé, celá záležitost se rychle stala známou, avšak matka tohoto mladého muže nemohla snést tuto hanbu. Na druhou stranu otec tohoto mladého muže řekl, že je to život jejich syna, a nikoli její život, tj. jeho matky. Ona si však nenechala nic říct.
„Nechci ho už nikdy znovu vidět naživu!“ řekla.
A přesně to se také stalo.
Netrvalo dlouho a jejich syn se zabil při nehodě na motocyklu.
Tato matka, která málem zešílela, pak ke mně přišla.
„Ty sama jsi zabila svého vlastního syna,“ řekl jsem jí.
A dodal jsem:
„Myšlenky člověka jsou velmi mocné. Cožpak jsi neříkala, že už ho nechceš nikdy znovu vidět naživu? A to se také přesně stalo.“
Někdy se naši rodiče dopouštějí chyb, ale co se týče nás, svých dětí, mají pravdu, a proto je musíme poslouchat. Jedině tak budeme mít jejich požehnání.
Připravil a přeložil MD.
Zdroj:
Γέρων Θαδδαίος Βιτόβνιτσα – ΟΙ ΛΟΓΙΣΜΟΙ ΚΑΘΟΡΙΖΟΥΝ ΤΗΝ ΖΩΗ ΜΑΣ.
