„Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém…“
(List Judův 1,20)
Letošní květen byl obzvláště požehnaný, především na podnětné cesty za poznáním, na krásné poutě, na bohaté církevní události, na tolik potřebný déšť a vláhu pro naši zemi… Za to vše je třeba Bohu děkovat!
Církevní život naší místní pravoslavné církve si dnes již nelze představit bez tolik povznášející a duchovně krásné mikulčické pouti, při níž je každoročně sloužena svatá liturgie přímo na základech trojlodní mikulčické baziliky, která je považována za katedrální chrám a sídlo svatého Metoděje, arcibiskupa moravsko-panonského.
Svaté ostatky našeho velkého věrozvěsta a apoštolům rovného Metoděje dosud nalezeny nebyly, ale má se všeobecně za to, že byly uloženy do bezpečí před nepřáteli slovanské liturgie, kteří po smrti Metodějově vyhnali z Velké Moravy všechny jeho ctitele a žáky.
Naše „pravoslavná víra“, drazí bratři a sestry v Kristu, je něčím stěží docenitelným, je velkým darem z nebes, a jak pravil již svatý Kosma Etolský, „měli bychom se chlubit tím a radovat se z toho, že jsme pravoslavní křesťané“.
Svatý Kosma nás učí, abychom vždy v těžkých podmínkách a zkouškách vydrželi až do konce a zachovali naši víru a lásku k ní ničím nepravoslavným nedotčenou.
Naše víra je pravdivá proto, že je totožná s tím, co učil náš Pán Ježíš Kristus a svatí Apoštolové, že je identická s tím, co převzali svatí Otcové od svatých Apoštolů, a takto neporušená byla tato víra zachována až pro nás.
My vděčíme za dar pravoslavné víry na našem území především svatým a apoštolům rovným, soluňským bratrům Cyrilovi a Metodějovi. Vždyť Byzanc nám v nich poslala to nejdrahocennější, co měla, to nejučenější a nejosvícenější…
Pravoslavná církev byla na našem území obnovena až ve 20. století, ale zůstala po staletích živá v okolních slovanských zemích, na jejichž území působili mnozí učedníci a následovníci svatých Cyrila a Metoděje.
Otec Matfej, který dnes spolu s dalšími duchovními otci pouť v Mikulčicích zorganizoval, hovořil ve svém kázání o velkém významu svatého pravoslaví a naší víry, již nám předali svatí soluňští bratři. Zejména svatému Metoději jsme vděčni za to, že svou usilovnou prací, osvícením, moudrými skutky a duchovním vedením vypěstoval na Velké Moravě „krásný a ušlechtilý vinohrad“, který měl blahodárný vliv na všechny okolní národy, které s láskou přijaly jeho výhonky, hluboce vštípené do jejich vlastních křesťanských tradic.
Také proto se modlíme k naším svatým učitelům slovanským, „v Bohu moudrým“, aby prosili Boha za utvrzení slovanských národů „v pravoslaví a jednomyslnosti“… Neboť ze zachovávání svaté, pravoslavné víry a jednomyslnosti mezi bratřími plyne světu velký pokoj a blahá spása!
Nezapomeňme ani na to, že za své svědomité pravoslaví a lásku ke své církvi musel zejména svatý Metoděj velmi trpět. Téměř tři roky pobyl ve vězení ve Švábsku, když upadl do rukou vůči slovanské liturgii nepřátelských bavorských kněží…
Jestliže budeme ctít naši pravoslavnou víru a vždy za ni děkovat Trojjedinému Bohu a naším slavným předkům po duchovní linii – svatým a apoštolům rovným Cyrilu a Metoději, můžeme si být jisti, že nás Bůh nikdy neopustí, a navíc nás odmění svou blahodatí.
Prosme tedy Boha, aby se smiloval nad námi a nad svou malou moravskou církví, aby vždy kráčela ve šlépějích svatých Cyrila a Metoděje a zachovala svou víru čistou a bez úhony…
Dej, Bože náš!
připravil Michal Dvořáček
Fotogalerie z poutě (za fotky děkujeme br. Kypriánovi)!
Pozlacené nákončí s postavou oranta od mikulčické baziliky
(9. stol.)
