Z osobních vzpomínek metropolity Athanásia…
Během svého života jsem bydlel v různých luxusních domech a hotelech, avšak nic takového jako chýši starce Paisije jsem nikde nenašel. To místo bylo tak požehnané! Uvnitř přitom nebylo nic, ani židle…
Nikdy jsem neviděl hezčí stoleček, než byl stoleček starce Paisije. Byl umístěný na skále. Jednou mě tam starec postavil a řekl mi: „Diákone, pomodlíme se, než budeme jíst.“
A co jsme tehdy jedli?
Dvě cibule, hlávkový salát a nějaké suché odřezky chleba, které měl starec v sáčku….
Starec nejprve otevřel igelitový sáček, položil ho na zem, rozevřel ruce a začal říkat:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích!“
Co vám mám říkat!
Nikdy jsem neslyšel ani neviděl žádného člověka se takto modlit.
Myslel jsem, že se nebesa otevřou a Bůh požehná našemu jídlu!
Zdroj: Φίλοι Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil a přeložil Michal Dvořáček
