„Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou!“
– Starče, můj bolestný zármutek a žal je vždy předmětem mé modlitby.
Jsem v tom ale velmi nedokonalý, doslova pozadu.
Co mohu dělat?
(A tehdy starec Paisij řekl:)
– Obracet se ke Kristu a hovořit s Ním směle a spontánně, a podobně i s Přesvatou Bohorodicí, s anděly, se svatými.
Ať se nacházíš kdekoli, vždy jim říkej to, co cítíš:
„Můj Kriste, má Panagie, ty znáš mé rozpoložení a myšlenky. Pomoz mi!“
Proto s nimi jednoduše a pokorně neustále hovoř o tom, co se tě týká, a pak na závěr pronášej modlitbu:
„Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou!“
– Starče, také se mi stává, že se nedokáži modlit soustředěně.
– Když se modlíš, přemýšlej o tom, s kým hovoříš.
Rozmlouváš s Bohem! To je malá věc? Jen si uvědom, jak opatrně jednáš a hovoříš např. s osobou úřední či jinak společensky známou! Někdy se totiž stává, že se ze samé nesmělosti až jazyk zamotá.
Pokud je člověk tak velmi opatrný, když mluví s nějakou jinou osobou, o kolik opatrnější by měl být, když rozmlouvá s Bohem? Vidíš, i malé dítě, když chce mluvit s otcem nebo s nějakou starší osobou, přichází za nimi s ostychem.
Pokud se chystáš hovořit se svým učitelem, kterého se i trochu bojíš, přistupuješ k němu s větším respektem a ostychem, že ano?
A my, když nyní hovoříme se samotným Bohem, s Pannou Marií, se svatými, nedochází nám, o jak velkou věc se jedná?
Podle: Ἁγ. Παϊσίου Ἁγιορείτου: ΛΟΓΟΙ ΣΤ’ «Περί Προσευχής»
(Slova VI. „O modlitbě“, s. 13)
Zdroj: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil Michal Dvořáček
