Poučení ctihodného starce Porfýria Kavsokalyvitského
Do uzamknutých duší Bůh nevchází, nikoho neznásilňuje, nenarušuje (svobodu).
Naopak těm, kteří mají jednoduchou víru, těm se Bůh zjevuje a obdarovává je svým nestvořeným Světlem.
Nechť i vaše srdce je prosté a dobrotivé.
Na světě není nic většího než to, co nazýváme pokáním a vyznáním (hříchů).
Toto tajemství (svatá Tajina) je nabídkou Boží lásky k člověku.
Když je někdo prázdný ve smyslu Kristovy přítomnosti ve své duši, pak přicházejí a jeho nitro zaplňují různé druhy závisti, melancholie, odporu, světského smýšlení, světských radostí. Vy se naopak pokuste naplnit svoji duši Kristem!
Když člověk žije bez Boha, bez klidu, bez důvěry, a naopak zažívá úzkost, napětí, depresi, beznaděj, pak přicházejí různé tělesné a duševní nemoci.
Když u někoho pozorujete (duchovní) netečnost, pak vězte, že takový člověk není duševně v pořádku.
Tělesná námaha je současně duchovním zápasem.
Ta nejvýznamnější zbraň proti ďáblu je Čestný Kříž, kterého se (ďábel) třese. Kříž se však musí činit správně.
Naučme se milovat (druhé), a nechtějme, aby nás druzí milovali.
Jestliže si zamiluješ Boha, pak miluješ všechny a všechno, neboť v Bohu existují všichni! On sám praví: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!“
Ten, kdo žije ve svém životě v Kristu, sjednocuje se s Ním, s Jeho Církví. Prožívá (posvátné) bláznovství!
Neustále proto pamatujte na Boha a bděte.
Božský éros nás přivádí do Boží sféry, daruje nám pokoj, radost, naplňuje nás. Každá jiná láska může naopak člověka přivést k beznaději.
To nejvyšší (blaho) je láska ke Kristu. Pokud vaše duše opakuje s velkou touhou a uctíváním těchto několik slov: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou!“, pak se nemůže nikdy nasytit. Jsou to slova, kterých se nemůžeme nikdy zcela nasytit! Říkejte je tedy po dobu celého vašeho života, obsahují tolik duchovního občerstvení.
A když říkáte modlitbu „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou“, pak ji říkejte pomalu, pokorně, opatrně, s božským érotem. Pronášejte Kristovo jméno sladce. Říkejte tu modlitbu po slovech: „Pane… Ježíši… Kriste…, smiluj se…“ a říkejte ji jemně, laskavě, něžně, s láskou.
Nejdokonalejší způsob modlitby je ten, kdy je zachováváno mlčení. Tehdy se děje ten nejvěrnější projev úcty k Bohu.
Milujte proto Krista. Kristus je v našem životě vším. Když nosíme v našem nitru Krista, radujeme se, jsme přešťastní. Kristus je naším něžně milujícím Otcem a současně Ženichem naší duše.
Chci, abys byla (sestro) poslušná vůči své matce představené, neboť poslušnost znamená život, zatímco neposlušnost je smrt.
V monastýru musíme mít lásku, musíte být spolu svorní (jednotní), jeden druhému poslušní, pokorní a vždy se modlit. Nechť ustoupí jedna (sestra) té druhé, aby mohl zavládnout pokoj, a tehdy začnete prožívat Ráj už v tomto životě.
Rovněž si musíš zamilovat modlitbu, neboť modlitba je dechem naší duše.
Z knihy „Ο Όσιος Πορφύριος: Μαρτυρίες – Διηγήσεις – Νουθεσίες“
Zdroj: Koinoniaorthodoxias.org
Zajímavé odkazy: (Starec Porfýrios zpívá píseň „Ježíši Nejsladší“)
