„Vzpomínám na tvé slzy a toužím tě spatřit, aby moje radost byla úplná.“ (2 Tm 1,4)
Dimitrios Panagopoulos, kazatel (1916 – 1982)
Kdysi jsem potkal jednu mnišku, v jejíž nitru hořela božská láska.
Tato mniška mi pomohla i v mém životě, tak že jsem se díky ní v roce 1951 vrátil na cestu Boží.
Této mnišce, když řekla slovo „Kristus“, tekly z očí potoky slz, jako by v ní někdo otevřel zřídlo vody.
Nikdy předtím jsem nic takového u nikoho jiného neviděl (podobnou věc jsem zaznamenal pouze u starce Jeronýma z Eginy).
Tato mniška mi říkala příznačně:
„Kdyby lidé věděli, můj Dimitrisi, jak moc nás Kristus miluje!“
A z očí jí nepřetržitě tekly slzy!
My takové věci nezažíváme, a jediné, co nás zajímá, je, jestli už potřetí zazvonil zvon, abychom šli rychle do chrámu.“
Zdroj: Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Vysvětlení:
V Řecku se v chrámu zvoní při různých příležitostech a mnohokrát odlišně, přičemž každé zvonění má nějaký skrytý smysl. Třikrát se postupně zvoní při Jitřní bohoslužbě. Poprvé zvon zazvoní na začátku Jitřní, podruhé přibližně uprostřed Jitřní bohoslužby, hned po čtení Životu světce v Synaxáři, a naposledy, potřetí, se zvoní při „Slavosloví“ (Doxologii). Po třetím zvonění již brzy začíná svatá liturgie.
