„Pamatuji si na vyprávění o jednom pravoslavném chlapci, který žil v Alexandrii.“
V blaženém zesnutí starec Georgios (Kapsanis), bývalý igumen Posvátného monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos († 8.6.2014) [1]
Věčná památka! Šťastný Ráj, drahý starče Georgii!
Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus nám předal dokonalé učení o našem spasení. A co nás naučil, nejprve také sám naplnil: „A tak by učil lidi“[2] (srov. Mat. 5,19).
Představil nám jako příklad pravé lásky „Milosrdného Samaritána“. Náš Pán, který byl vůbec nejlepším příkladem Milosrdného Samaritána, vzal do své náruče ztrápenou lidskou přirozenost a vyrval ji z rukou lupičů – tj. démonů, ale také ze spáru vášní, zlých lidí, a vzkřísil a oživil ji skrze své ukřižování, smrt a Vzkříšení.
Všichni teď víme, že dokonalá křesťanská láska je univerzální, je to láska ke všem a dokonce i k našim nepřátelům. Všichni to víme, ale těžko se nám to uskutečňuje prakticky. Dokonce i mezi námi, v kruhu našich blízkých, v našich rodinách, v naší práci existují lidé, k nimž máme nějakou averzi, antipatii. Někdy, aniž by nám něco udělali, nebo jen kvůli tomu, že se dopustili něčeho nepatrného proti nám, nebo jen tehdy, když si myslíme, že nám něco udělali, zaujímáme proti nim takové nevlídné stanovisko, chlad, a často i agresi
Kam se v těchto případech poděla naše křesťanská láska? Musíme proto vést tvrdý zápas sami se sebou, abychom se osvobodili od těchto stavů, které nás chtějí odvrátit od Kristovy lásky, a vůbec nám nepomáhají být skutečnými Kristovými učedníky.
Apoštol Pavel nás učí, že této dokonalé lásky v Kristu nelze dosáhnout pouze naší vlastní silou, protože všichni jsme více či méně nemocní, duchovně nemocní, a naše vůle je stále slabá a naše mysl temná.
Potřebujeme osvícení Ducha Svatého. A právě k těmto stěžejním ctnostem, k darům Ducha Svatého, které svatý apoštol Pavel popisuje ve svém Poslání Galatským, jak si jistě dobře vzpomínáte, zahrnuje lásku: „Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná.“ (Gal 22–23)
Budeme se tedy snažit, budeme vést zápas za získání lásky, ale je nutné neustále žádat o milost Ducha Svatého. Kéž nás Duch Svatý osvítí, očistí nás od vášní a nedostatku lásky a udělí nám tento velký dar lásky.
A pak, když Duch Svatý odpoví na naše prosby, na naši modlitbu, na naši touhu a náš zápas, tehdy nám udělí i milost pravé lásky, a my se pak staneme spravedlivými a dobrými učedníky Pána Ježíše Krista, našeho „Učitele lásky“.
Pamatuji si na jeden příběh, jedno vyprávění, které vám nyní řeknu, a tím svá slova uzavřu. Je to příběh o jednom pravoslavném řeckém dítěti žijícím v egyptské Alexandrii.
Když si tento chlapec hrál s ostatními dětmi, mám na mysli muslimy, a oni ho začali bít, on jim to nikdy nevracel, neodplácel jim jejich zlo. Ostatní děti, také muslimové, s nimiž se znal, se ho jednoho dne zeptali: „Podívej, když nás někdo bije, my mu to vracíme. Ty ale, jak vidíme, když tě druzí bijí, nikdy to nikomu neodplácíš.“
A toto blažené a osvícené dítě tehdy pravilo: „Já jsem Kristův učedník. A Kristus nám řekl, abychom nikomu nic neodpláceli. A tak ani já nikomu nic zlého nevracím, neodplácím.“
Jeho slova zaslechlo nějaké jiné dítě, také muslim, který byl velmi dojatý, a když vyrostl, poznal také on Krista, byl pokřtěn a stal se křesťanem.
připravil Michal Dvořáček
Poznámky pod čarou:
[1] Homilie pronesená v monastýru sv. Řehoře při příležitosti Neděle Samaritánky v roce 2002.
[2] „Kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království považován za nejmenšího. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království považován za velikého.“ (Mt 5,19)
Zdroj:
«Θυμούμαι μία ιστορία για κάποιο παιδάκι Ορθόδοξο που ζούσε στην Αλεξάνδρεια»
Další užitečné odkazy:
(†) Otec Georgios Grigoriatský – Věčná mu památka! (8.6.2014)
