Velký a pokorný pastýř ruského zarubeží
aneb Jeho úzké pouto s naší farností, věřícími a otcem Jozefem
Při příležitosti 10. výročí zesnutí Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Lávra, metropolity východoamerického a newyorského a současně pátého prvohierarchy Ruské pravoslavné církve v zahraničí, odsloužil otec prot. Jozef Fejsak pamětní panychidu.
Vladyka metropolita Lávr se narodil na východním Slovensku ve vesnici Ladomírová, kde se nacházel pravoslavný monastýr ctih. Joba Počájevského – duchovní kolébka a „lávra“ celosvětové Ruské emigrace. V monastýru se nacházela také tiskárna, kde se tiskly bohoslužebné knihy, duchovní literatura, církevní kalendáře, pravoslavná periodika, misijní lístky a různé brožury s pravoslavnou a duchovní tématikou.
Do tohoto monastýru vstoupil také vladyka Lávr, tehdy ještě jako mladý chlapec Vasiľ Škurla, a stal se zdejším poslušníkem. V době 2. světové války se v této oblasti vedly kruté boje mezi německou armádou a 1. československým armádním sborem vedeným gen. Ludvíkem Svobodou. Tato oblast byla značně válkou zdecimována, a Bratrstvo ctih. Joba Počájevského se proto rozhodlo odejít na Západ, nejdříve do Bratislavy, potom přes Německo do Švýcarska, až se nakonec se ocitlo v USA.
Vladyka Lávr s otcem Jozefem a věřícími brněnské farnosti
před naším chrámem
Ve Spojených Státech Amerických nalezlo toto mnišské bratrstvo útočiště ve obci Jordanville ve státě New York. Tam se už od roku 1929 nacházel Svato-Trojický monastýr, z něhož se posléze stalo duchovní centrum Ruské pravoslavné církve v zahraničí.
V tomto monastýru přijal mnišský postřih také budoucí biskup Lávr podle svatého mučedníka Lávra (památka 18./31. srpna). Jako mnich vladyka Lávr plnil všechna mnišská poslušenství, pracoval v tiskárně a všude tam, kde mu to určil představený monastýru. Roku 1950 byl mladý mnich Lávr rukopoložen na jerodiákona, v roce 1954 na jeromonacha a nakonec v roce 1967 na biskupa s titulem „Manhattanský“, vikář Východo-Americké eparchie. Současně byl i tajemníkem Posvátného synodu Ruské pravoslavné církve v zahraničí.
Vladykové Lávr a Antonij (Medveděv) s o. Jozefem před brněnským chrámem
Po zesnutí představeného monastýru Svaté Trojice, Jeho Vysokopřeosvícenosti arcibiskupa Averkija (Tauševa) roku 1976, byl vladyka Lávr vybrán bratrstvem monastýru za jejich představeného, a následně převeden na Trojicko-Syrakúskou katedru. V roce 1981 mu byl udělen titul arcibiskupa. V té době se také stal hlavním redaktorem časopisů „Pravoslavná Rus“ a „Pravoslavnyj Puť“.
Dne 10. června 2000 se vladyka Lávr stal zástupcem metropolity Vitalije (Ustinova), prvohierarchy Ruské pravoslavné církve v zahraničí. Na sněmu konaném 17.-27. října 2001 byl následně zvolen prvohierarchou Ruské pravoslavné církve v zahraničí, metropolitou newyorským a východoamerickým. 17. května 2007 pak v Chrámu Krista Spasitele v Moskvě podepsal vladyka Lávr spolu s patriarchou moskevským a celého Ruska Alexejem II. „Akt o kanonickém sjednocení“, což byl dokument, který ukončil do té doby trvající rozdělení Ruské církve způsobené neblahými událostmi v Rusku v průběhu 20. století.
Vladyka Lávr (uprostřed), o. Jozef (vpravo) a budoucí o. Marek (vlevo)
Metropolita Lávr, přední pastýř Ruské pravoslavné církve v zahraničí, odešel k Pánu v neděli 16. března roku 2008 ve věku 80 let na svátek Vítězství Pravoslaví.
Dlouholeté duchovní pouto otce Jozefa s vladykou Lávrem
Prot. Jozef Fejsak vedl s vladykou Lávrem korespondenci již od roku 1970. A nejen s ním. Také s dalšími mnichy ze Svaté Hory Athos, konkrétně se schiarchimandritou Iliánem (Sorokinem), představeným monastýru sv. muč. Pantelejmona, schiarchimandritou Nikolájem, posledním ruským představeným Skytu sv. proroka Elijáše, a s jeromonachem Serafímem, představeným Kelie Povýšení svatého Kříže.
Vladyka Lávr a vladyka Antonij (Medveděv) doma u otce Jozefa
Prot. Jozef byl s vladykou Lávrem v písemném kontaktu po celou dobu svého studia, jak na Prešovské teologické fakultě, tak na Moskevské duchovní akademii. Otec Jozef se duchovním stal v roce 1982, a již tehdy mu vladyka Lávr několikrát nabízel, aby se stal duchovním Ruské pravoslavné církve v zahraničí.
Po přestěhování do Brna v roce 1985 vedl otec Jozef korespondenci s vladykou Lávrem pod adresou a jménem své manželky, aby se vyhnul nepříjemnostem se státní správou.
Vladyka Lávr spolu s o. Jozefem a dalšími vladykovými příbuznými
v Prešově na Slovensku
Po listopadu 1989, kdy se změnila politická situace v naší zemi, měl otec Jozef možnost osobně se setkat jak s vladykou Lávrem, tak s dalšími hierarchy Ruské pravoslavné církve v zahraničí. Nejprve se setkal s vladykou Antonijem (Baroševičem), arcibiskupem ženevským a západoevropským, a také s vladykou Markem, (Arndtem), arcibiskupem berlínským a německým. V roce 1991 navštívil vladyka Lávr své příbuzné v Československu, a jeho první cesta vedla do Brna, za otcem Jozefem. Od té doby navštěvoval vladyka Lávr otce Jozefa v Brně při své cestě na rodné Slovensko téměř každý rok.
Vladyka Lávr spolu s o. Jozefem a dalšími vladykovými příbuznými
v Prešově na Slovensku
V roce 1991 navštívil vladyka Lávr v doprovodu otce Jozefa Podkarpatskou Rus, kde se setkal s tehdejším vladykou Evfimijem (Šutakem), arcibiskupem mukačevským a užhorodským, který udělil své požehnání a souhlas k jeho návštěvě místní eparchie. První cesta vladyka Lávra vedla do ženského monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Donbokách a přes Mukačevo dále do monastýru Narození Přesvaté Bohorodice v Lipče, kde ho uvítal vladyka Evfímij se sestrami monastýru. Vladyka Lávr byl všude radostně vítán a sám měl velikou radost, že monastýry, zničené komunistickým režimem, byly opět postupně obnovovány. Poté jejich cesta vedla do Izy – kolébky pravoslavného hnutí na Podkarpatské Rusi. Navštívili společně velkolepý chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice, kde se poklonili ikoně svt. Mikuláše, darované rusínskému národu metropolitou Antonijem Chrapovickým na památku 20. výročí Maramoš-Sihotského procesu. Dále navštívili monastýr Svaté Trojice v Horodilovu, kde byl vladyka Lávr srdečně přijat archimandritou Efrémem, který vladykovi Lávrovi ukázal monastýrský Synodik, kde bylo zapsáno jeho jméno a kde se za něho místní bratři nadále modlili. Z Horodilova se odebrali do ženského monastýru Nanebevstoupení Páně v Čumalevě. Nádherný monastýr postavený doslova na hoře spolu s nádhernými bohoslužbami a zpěvem sester…, to vše učinilo na vladyku Lávra veliký dojem. Po bohoslužbě a snídani a krásném rozhovoru s matkou představenou Evgenijí následovala návštěva dalšího z místních monastýrů – ženského monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve vesnici Uhlya. I zde se obnovoval monastýr, kde sami sestry dokázaly postavit chrám a monastýrský dům pro své společenství sester.
Otec Jozef (vlevo), Velkokněžna Věra Konstantinovna Romanovová (sedící)
a dnešní vladyka Gavriil (Čemodakov), arcibiskup montrealský a kanadský (vpravo)
V ten den navštívila tato poutní skupina na své cesty i ženský monastýr sv. arch. Michaela v Drahovo – Zabrod. Při cestě do monastýru se zastavili na chvíli také u místní studánky, a všichni byli velmi překvapeni, že jako pramen ze studánky vyvěrala minerální voda. V monastýru se jim dostalo vysvětlení, že takovýchto pramenů je na Podkarpatské Rusi velmi mnoho.
Vladykovi Lávrovi se tento nádherný karpatský kraj velmi zalíbil.
Vladyka Averkij (Taušev)
Dalšího dne byl vladyka Lávr slavnostně přijat v biskupské rezidenci mukačevsko-užhorodského archijereje. Vladyka Evfimij spolu s vladykou Lávrem vzpomínali při krásné duchovní atmosféře na společnou předválečnou historii církevního života, ještě za doby Mukačevsko-prešovské eparchie. Vladyka Lávr byl velmi potěšen obnovou a novodobým rozkvětem duchovního života na Podkarpatí. Dobrosrdečnost a laskavé přijetí u vladyky Evfimije zapůsobilo na vladyku Lávra natolik, že se rozhodl finančně pomoci ke znovu vydání Velkého Ladomírovského Sborníku a Žaltáře pro tuto eparchii. Po rozloučení s vladykou Evfimijem ještě spolu s otcem Jozefem navštívili historický Mukačevský ženský monastýr sv. Mikuláše, sídlo pravoslavných biskupů do Užhorodské unie v roce 1646. Při návratu na Slovensko se na chvíli zastavili také v příhraničním městě Užhorodě, kde navštívili chrám Záštity Přesvaté Bohorodice a rovněž v té době započatou stavbu dnes již velkolepé užhorodské katedrály.
Byla to opravdu krásná, neoficiální duchovní návštěva a z ní vyplývající setkání vladyky Lávra a vladyky Evfimije.
Ve večerních hodinách navštívil vladyka Lávr v Prešově ještě svoji rodnou sestru.
Daleko významnější návštěvou byla ta, jež se uskutečnila v roce 1992. Došlo k ní v Brně, kde otce Jozefa v jeho bytě navštívil vladyka Lávr spolu s vladykou Antonijem (Medveděvem) západoamerickým a san-franciským v doprovodu br. Michaila (Rara), studenta bohoslovecké fakulty v Prešově. Tato návštěva se udála na jejich cestě do Kyjevo-Pečerské a Počájevské Lávry. Zde se s nimi měl setkat také vladyka ternopolský Sergij. Nicméně, k tomuto vytouženému setkání nakonec bohužel nedošlo. Oba zarubežní biskupové poté vladykovi Sergijovi písemně vysvětlili, proč se tak nestalo. List byl napsán konfidenciálně v Brně, za přítomnosti a v bytě otce Jozefa po bohoslužbě v den svátku Narození sv. Jana Křtitele. Tento dopis byl poté předán otci Jozefovi s tím, aby jej předal vladykovi Sergijovi. Tento list nebyl nikdy zveřejněn, až nyní, při desátém výročí zesnutí vladyky Lávra.
Celé znění dopisu vladyku Sergijovi níže v odkazu
Původní dopis vl. Lávra vl. Sergijovi Ternopolskému
Vladyka Lávr navštěvoval otce Jozefa a jeho rodinu pravidelně téměř každoročně i se svým doprovodem. Otec Jozef pak vladykovi Lávrovi jeho návštěvu rovněž několikrát opětoval, když ho navštívil v monastýru Svaté Trojice v americkém Jordanville, kde měl otec Jozef příležitost se společně s vladykou Lávrem pomodlit a sloužit svatou liturgii.
Vladyka Lávr spolu s o. Jozefem, jeho rodinou, a dalšími věřícími na Slovensku
Vladyka Lávr byl nezapomenutelnou duchovní osobností jak ruské emigrace v zahraničí, tak rusínského národa na východním Slovensku, k němuž se vladyka Lávr vždy hlásil.
Ať Hospodin upokojí jeho duši v příbytcích spravedlivých.
Věčná mu paměť!
Vladyka Lávr s o. Jozefem v Jordanville v USA
Doslov
Na závěr poznamenejme, že zejména díky setkáním a osobním vztahům s vladyky Onufrijem (Berezovským), dnešním metropolitou kyjevským a celé Ukrajiny, a dále metropolitou ternopolským Sergijem (Gensickým), vladykou Theodorem (Gajunem), metropolitou kamenec-podolským a gorodokským, vladykou Evfimijem (Šutakem), mukačevsko-užhorodskýmu, se vladyka Lávr, už jako metropolita východoamerický a newyorský a pátý prvohierarcha Ruské pravoslavné církve v zahraničí, rozhodl pro dialog s Ruskou pravoslavnou církví v rámci Moskevského patriarchátu. Tato blahá aktivita byla završena na svátek Nanebevstoupení Páně 17. května 2007, kdy byla v moskevské katedrále Krista Spasitele oficiálně obnovena jednota Ruské pravoslavné církve na Rusi s ruským pravoslavným zahraničím. Tato Bohem požehnaná jednota byla stvrzena společnou eucharistickou bohoslužbou hlavních představitelů obou větví ruského Pravoslaví a podpisem Aktu o kanonickém sjednocení.
