Duchovní poučení zesnulého starce Emiliána Simonopetrského

K Pánu odešel v blaženém zesnutí
starec Emilián (Vafeidis)
(1934-2019)

Bývalý igumen Monastýru Simonopetras
na Svaté Hoře Athos

Když se otec a matka rmoutí, protože jejich dítě se dopouští hříchu…

Temnota, jako důsledek pádu člověka, nikdy nepřichází na světlo. Světlo však rozptyluje temnotu, protože temnota neexistuje, nemá žádnou podstatu. Ale je tu však určitý případ, který využívá „ten lstivý“, když všemohoucí Bůh činí pro naše dobro z toho, co je zlé, něco dobrého, čili z temnoty působí světlo.

Jak?

Skrze pokání…

Vidím svou špatnost, svou hříšnost, činím pokání, pláči, truchlím, přibližuji se k Bohu, přijímám smysl pro své povinnosti, bdím, konám ve všem trpělivost, a v mém nitru se tak zušlechťuje nový člověk, který vychází z tohoto pokání.

Nenechme se mýlit. Dobro nikdy nepochází ze zla, nýbrž z pokání, které formuje novou mysl, mysl, kterou Bůh vkládá do našeho srdce.

Když se například zneklidňuje otec anebo matka proto, že jejich dítě se dopouští nějakého hříchu, a bijí ho, výsledek bude zcela jistě opačný. Neboť jestliže dítě činí nějaký hřích, znamená to, že chce něco hříšného učinit, a začne tím, že začne útočit proti tobě, který jsi hlasatelem ctnosti. A nyní se již neobává dopustit se hříchu, a jakmile se od tebe osvobodil, okamžitě je veden ke konání hříchu. Naše násilí, tedy zlo, však nemůže nikdy způsobit nic dobrého.

A proto, když hovoříš se svým dítětem, nauč ho dobru, říkej mu o Bohu, vysvětli mu, kdo je Bůh. Hovoř k němu z plnosti svého srdce, osvěť aspoň trochu jeho svědomí svou vlastní dychtivostí (touhou) a božskou zkušeností, a Bůh pak, až se v něm usídlí, si ho zamiluje. Možná, že tvé dítě bude nadávat, možná, že se bude dopouštět hříchů, nicméně tím, že má v sobě božská semínka, která jsou nesmírně mocná, Bůh je začne kultivovat a vypěstuje z nich zcela nové stvoření, nový výhonek, který dává nový život.

To je síla pokání.

Takové dítě, protože ho necháš, aby jednalo svobodně, protože ho respektuješ, neboť jsi mu říkal pravdu, neboť jsi mu prozradil, čím je naplněno tvé srdce a jaké světy v něm existují, poté řekne: „Ale jaký to hrozný život vlastně žiji! Co je to za hřích, který činím?“

To se stane plně v souladu s evangelními slovy: „Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou.“ (Luk 15,18)

A výhonek pokání tak přinese plod nového života. Touto cestou Bůh uspěje, když dokáže dokonce i z vlčí tlamy vyvést spásu.

Podobně i mnohotrpící Job z prokletí, do nějž upadl, získal Boží požehnání a celý se obnovil. Nebo Mojžíš Etiopský (Mouřenín), který ze zločinů a loupeží, které konal, se dokázal obrátit a začít nový asketický život, takže se celý proměnil. Ani jeho staří společníci ani ostatní lupiči ho pak nepoznali…, jak praví žalmista: „Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.“ (Žalm 103,5), neboť jeho život se celý rázem obnovil.

Můžeme tedy říci, že ten, kdo se hněvá, ať obrátí celý svůj hněv, veškerou svou vnitřní dynamiku, k Boží lásce, směrem k pokoji, ke spáse, ke konání modlitby: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným“, ať využije jakýkoli způsob, který mu v tom pomůže.

Někdo se tak jednou modlil, a při tom poklepával rukama. Když jsem ho viděl, zeptal jsem se ho: „Co tam děláš?“ A on odpověděl: „Naučil jsem se pracovat se stroji, takže dnes neustále třesu rukama, a nemůžu s tím nic udělat. A já mu na to říkám: „Bravo, blahopřeji. Vidíš, jak něco zlého, zde konkrétně hluk, který patří k těm nejhorším špatnostem, může také učinit něco dobrého.“

Někdo jiný zase, kdo žil dlouho na moři, mi to také říkal, a vyznal se, že když činí modlitbu, je to jakoby sahal po veslu, a také proto neustále točil s dlaněmi.

A skutečně, on sahal po pádlu, kterým byl Kristus…

Vidíte, můžeme použít vše, co se nám nabízí. Cokoli, co nám Bůh dává, vše, co nám činí ostatní lidé, vše, co trpíme v našem nitru anebo v okolí, kolem nás, to vše je pouze způsobem, který nás přivádí k Bohu.

Tak nezměrná je Boží láska.

Pouze to ničemné, co vychází z našeho ega, nemá nic společného se spásou.

To nás naopak od Boha odvádí.

připravil a přeložil MD

Zdroj: «Λόγος περί νήψεως

Odkazy na dříve zveřejněná poučení starce Emiliána na www.pravoslavbrno.cz:

„Nenávistí nešlechetnou nenávidí mne“ (Žalm 25,19)

Bůh čeká na správný okamžik

 

Výběr fotografií starce Emiliána za jeho života:

Nechť je jeho památka u Boha věčná!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..