Když potkáš člověka duchovně znaveného, nenakládej na něj ještě další břemeno, protože jeho kolena to nevydrží. My musíme být lidmi blahodatnými (požehnanými, naplněnými Boží blahodatí), aby ti, kteří se k nám přibližují, si ve své duši odpočali.
Člověku, který žije bez Krista, se všechno jeví těžkým a nepochopitelným.
Pokud činíte modlitbu, nejsou pro vás různé bouře pokušení ničím strašným a nepřekonatelným. Jejich síla postupně slábne a oni s vámi nic neučiní.
Častokráte přichází Kristus a ťuká na tebe. Ty Ho vítáš, zveš Ho, aby vešel do pokoje tvé duše, která je však zcela zahlcena jinými starostmi, zatímco zapomínáš na onu „velkou“ návštěvu, která má přijít. On očekává, že se objevíš, čeká, ale když už mnoho meškáš, Pán vstává a odchází. Jindy jsi opět tak zaneprázdněna, že Mu odpovídáš jen skrze okno. Nemáš už ani trochu času, abys mu pootevřela alespoň dveře (ke své duši).
Zamiluj si, milé dítě, pohostinnost, protože ta otevírá dveře Ráje. Když budeš pohostinný, můžeš se stát důstojným návštěvy ze strany andělů. Pohostinnost je jednou z největších ctností. Ona přitahuje blahodať Ducha Svatého. Ve tváři každého hosta, dítě moje, spatřuj samého Krista.
Čím více a silněji miluje člověk Boha, tím silněji miluje i ostatní lidi. On v nich miluje Boží podobu, chová se k nim s úctou, s citem a jemností.
Člověk, který miluje duchovně, skrze modlitbu pociťuje, že se nachází v Bohu i v bratrovi. Rmoutí se, když bratr nežije dobře, a modlí se za jeho úspěch.
Jestliže v člověku není vnitřního tepla, tak potom, i když bude léto na dvoře, takový člověk bude mrznout a bude pokryt ledem (svého chladu).
Dvě křídla, která mohou povznést člověka do výšin, jsou čistota a prostota srdce. Je třeba, abys byl prostý ve skutcích a čistý v citech a v myšlenkách. Čisté srdce lehce vchází do Nebeských dveří.
Jedním dobrým slovem, které jsi řekl na obranu bližního, získáváš Ráj.
Když vidím podrážděného, rozzlobeného člověka, tak se modlím, aby jej Pán zmírnil, naplnil ho pokojem. Neposlouchám, co říká. Ani proto nepřijímám do blízkosti srdce jeho slova. Když se potom takový (rozzlobený) člověk zase uklidní a nastane vhodný okamžik, promluvím s ním, protože pak už bude nejspíš zase způsobný poznat své zmatení.
Člověk, který křičí, je slabý.
Blahodať Boha a duchovní jednota s Ním proměňují člověka. Pak nás opouští strach, podezřívavost, člověk se už nebojí smrti a hledí na tento život, jakkoli by byl krásný a nádherný, jako na otroctví.
Nikdy nedávejte význam ničemu, co je pozemské a co není pevné. Mějte péči o jednotu vaší duše s Bohem.
Často přijímejte svaté Dary (Eucharistii), horlivě se modlete, buďte trpěliví, a tak spatříte mocnou Ruku, která vás podpírá.
Přeložil o. Marek Malík
