„Navrať se tedy ke svému Bohu, dbej na milosrdenství a právo, s nadějí vytrvale čekej na svého Boha.“
(Oz 12,7)
O duchovním milosrdenství (I.)
Další formou dobročinnosti je ta, která se neomezuje na hmotné věci. Konají ji lidé, kteří skutečně milují svého bližního. Navštíví ho v nemocnici, řeknou mu pár slov, přinesou nějakou knížku, utěší ho a pomohou mu v zoufalství.
Nebo uvidí nějakého jiného člověka, který se rouhá, láskyplně s ním promluví a pomohou mu, aby zanechal rouhání.
A proto se říká, že „kdo činí nehodného člověka hodným pomocí svého slova, svým dobrým skutkem, svým příkladem“, jak praví Kristus, „takový člověk je jako má ústa“. Stejně jako já, Kristus, svým slovem poučuji, napomínám a opět se vracím k člověku, tak to dělá i láska k bližnímu.
Tito lidé, kteří ovládají slovo lásky, které naplňuje jejich srdce, mohou mnohokrát někoho zachránit i před jistou fyzickou nebo duševní smrtí.
Buď jejich slovo útěchy anebo letmé přikývnutí, výraz prosté podpory…, to vše může druhého člověka psychicky uklidnit.
A tato dobročinnost je k nezaplacení.
Podle knihy „Umění spásy“ starce Efréma Filothejského, kap. „Užitek plynoucí z dobročinnosti“
připravil a přeložil Michal Dvořáček
