„Proč má býti bolest má věčná a rána má smrtelná?“
(Jr 15,18)
Starec Efrém Arizonský pravil:
„Bůh nás ukázňuje jako otec, aby nás osvobodil od výstředností a nedostatků. Učí nás, abychom si nezoufali, ale abychom činili pokání a napravili se.
Když správně pochopíme a zachováme výchovu ve věci zármutku (v životě člověka), tak pak díky tomu získáme mnoho božské útěchy.
Snášením utrpení konáme Boží vůli. Kdo snáší pokušení, v jakékoli podobě, dodává své duši lék.
Naše břemena vždy vložme na bedra naší Panagie (Přesvaté Bohorodice), a tím nalezneme útěchu v naší bolesti a zármutku.
Lidé se, mé dítě, v tomto světě dělí na dobré a špatné, bohaté a chudé, vzdělané a nevzdělané, vznešené a hrubé, inteligentní a hloupé. Ale všichni se v jednom bodě scházejí. A sice v bolestech!
Protože všichni lidé bez výjimky ve svém životě budou pociťovat bolest. Jak také říká Job: „Jen netvor může být po celý život šťastný.“
Dalo by se to vyložit rovněž takto:
„Člověk, který chodil po zemi bez námahy, je netvor.“ Netvor – znamená nadpřirozený člověk. Je tedy přirozeně nemožné, aby normální člověk prošel životem bez bolesti a zármutku. Takže všichni lidé žijí v říši bolesti!
Víme, že bolest je něco osobního, s čím se člověk bude muset vyrovnat sám. Je to jeho kříž, který musí zvednout, stejně jako Spasitel světa, Ježíš Kristus, zvedl svůj kříž kvůli nám.“
Zdroj: Πατέρες τῆς Ἐκκλησίας
připravil Michal Dvořáček
