Nikdy nelze určit, kdy (Boží) blahodať přijde!
Ctihodný Efrém Katunakiotský
Jeden ze spolubratrů starce Efréma k němu jednou přistoupil a pravil:
„Dnes byl svátek Proměnění, ale já jsem se neradoval.“
Starec se ho zeptal:
„Ty ses neradoval v den Proměnění?“
„Ne, neradoval,“ otče.
„Možná, že se budeš radovat v jiný den, který bude dnem všedním. Nikoli v závislosti na úctě dne, ale podle Božího soudu záleží (projevy Jeho) blahodati.
Samozřejmě, že nejde o všeobecně platný zákon.
V každém případě ale platí, že Boží soud je odlišný od mínění a úsudků nás lidí.“
Starec Efrém dále říkal:
„Jiný (bratr) pocítil radost (z Boží blahodati) při jízdě autem, jiný na palubě letadla. Boží soudy jsou různé a liší se od těch lidských.
Někdo byl naplněn radostí při cestě do (Skitu) Svaté Anny (na Sv. Hoře), aby zde nechal semlít obilí. A v tu dobu se zaradoval.
My nemůžeme soudit to, proč nás Bůh, řekněme, nenaplní svou blahodatí, když se nacházíme v chrámu, při svaté liturgii, ale naplní nás radostí mimo naši přítomnost na svaté liturgii.
My to nemůžeme soudit ani posuzovat.
Jistě, může se stát, že pocítíme radost během svaté liturgie, ale třeba také ne.
Radost se tě ale dotkne třeba později, během nějaké tvé ruční práce, které se věnuješ.
To všechno zůstává v moci a v soudech Božích.
Z naší strany je třeba se vždy modlit.
Když Bůh navštěvuje něčí duši, chce a vyžaduje, aby se nacházela uvnitř modlitby. Duše ani naše mysl nesmějí být rozptýleny. To Boha zarmucuje.
Můžeme se však celý den soustředit?
…
V každém případě nám to ale pomůže.“
Zdroj: Αγιορείτες ΠατέρεςΦίλοι του Αγίου Όρους
připravil a přeložil MD
