Ctihodný starec Porfýrios Kavsokalyvitský
„Církevní kánony a tropary v sobě skrývají velký poklad“
Konkrétní způsoby, jaké používali sami Svatí, aby si zamilovali Krista
a zvítězili nad zlem.
Rmoutím se, když to říkám pouze sám sobě, a proto se o tom chci podělit i s vámi. Když jsem byl blízko mých starců (na Svaté Hoře), žíznil jsem po jejich výuce, ale oni mne nenechali, neustále mi nakládali nějakou práci. Dlouhé roky jsem se nemohl věnovat učení, které se mi tolik líbilo.
Když jsem četl „Žaltář“ a (církevní) Kánony (ke svatým), získal jsem tím velký přínos, neboť jsem se naučil nejen dobře číst, ale rovněž rady, které nyní udílím, jsem se naučil právě tam.
Kánony a tropary v sobě totiž skýtají velký poklad. V nich nalézáme způsoby, jaké používali sami Svatí, aby si zamilovali Krista a zvítězili nad zlem.
Mají stejnou hodnotu jako knihy ctihodného Izáka (Syrského), ctihodného Efrema (Syrského) aj. Kánony svatých byly sepsány ctihodným Theofanem a svatým Janem Damašským a dalšími světci.
Tito svatí sepsali pochvalné texty o těch, jejichž duchovní zkušenost sami poznali, a poukázali na způsob jejich pokání. Svatými byli tedy i tito skladatelé hymnů. Do textu pak zahrnuli také své vlastní pocity.
Proto vám říkám, nechť je vaše mysl ponořena do kánonů, do (četby) troparů atd. Potěšte se jimi. Ponořte se do nich. Přeji vám, abyste si je také vy zamilovali jako já. Pravím pravdu, když říkám, že se jich nemohu nabažit. Líbí se mi, když si je dokáži zapamatovat, recitovat je a zpívat.
Díky těmto kánonům jsem získal mnoho užitečného. Takto jsem je prožíval už od malička. Dokonce jsem si tropary zamiloval natolik, že po jednou-dvou přečteních jsem si je zapamatoval na zpaměť. To však není smyslem, naučit se je zpaměti.
Cílem je pochopit jejich obsah, prohloubit naši znalost daného troparu a tím získat užitek. Vždyť právě proto se učíme a pamatujeme si tyto kánony svatým, ale rovněž Svaté Písmo a knihy svatých Otců. Nečiníme to ale proto, abychom získali nějakou klamnou iluzi a sami sebe za to obdivovali.
Podobně jako když vyjmenováváme, kolik knih jsme přečetli a kolik pasáží z těchto knih známe nazpaměť, nečiníme to proto, abychom pouze prohloubili naše poznání, nýbrž abychom se je naučili a uměli je naplňovat s Boží bázní.
Svatí Otcové píší své texty a tropary v Duchu Svatém, a právě díky tomu jsou jejich texty uměleckými skvosty.
Výsledkem jejich práce je modlitba. Každé slovo v ní je jako „vytesáno do kamene“.
Svatí Otcové vkládají modlitbu přesně tam, kde je jí potřeba, aby nevyčnívala. Podobně jako nějaký stavitel, který chce postavit nějakou stavbu, dává pozor na každý jeden kámen, kam ho umístí a zda je dobře spojen s ostatními kameny ve stěně, neboť jinak se celá stavba zbortí. A tak i ten, který skládá modlitbu, skládá ji s určitým řádem, harmonicky, neboť i v jeho duši panuje stejná harmonie.
A proto ten, kdo něco prožívá, tím žije, doslova to „přijímá do své náruče“, a pak o tom autenticky píše. To je ve skutečnosti velmi důležité pro toho, kdo pak takto složenou modlitbu čte, kdo ji poslouchá a kdo se jí dále zabývá. U čtenáře to pak vyvolává silný ohlas.
Také z toho důvodu musíme klást důraz na každé slovo. Vše vyžaduje velkou pozornost, božský érós a nadšení.
Zdroj: «Λόγοι περί πνευματικῆς ζωῆς» Ι.Μ.Χρυσοπηγῆς-Χανιά 2010 (Slova o duchovním životě)
Weblog: Pneumatos Koinonia
Odkaz na „Kánon“ ke svatému Porfýriovi (Παρακλητικός Κανών Αγίου Πορφυρίου Καυσοκαλυβίτου):
