Duchovní poučení
starce Efrema Filothejského-Arizonského
* Žádná lidská radost nezůstává bez následné lítosti a zármutku. Pouze radost pocházející od Boha je pravou a upřímnou radostí. Sláva a peníze, to vše je falešné. Tyto všechny věci přivádí smrt na jejich pravé místo.
* Náš nebeský Otec nás vyučuje tím, jak nás kárá, ale nikoli, aby nás přivedl do zoufalství, nýbrž abychom začali činit pokání a napravili se.
* Bolest očišťuje duši, činí ji pokornou, citlivou k bolesti a k dobru, a tím vším v ní vzdělává základy k božskému navštívení.
* Všechen zármutek je posílán beze všech pochybností jako terapie naší duše, která je nemocná.
* Kristus zachraňuje člověka nezištně, a naše námaha naznačuje dobrý úmysl člověka.
* Trpělivostí zachovávanou v utrpení činíme Boží vůli. Ten, kdo snáší pokušení, dává své duši lék.
* Kdo z lidí, který kdy činil pokání, nebyl zachráněn? Komu z lidí, který kdy řekl „zhřešil jsem“, nebylo odpuštěno? Kdo z těch, kteří upadli a volali o pomoc, znovu nevstal? Komu z těch, kteří plakali, nebyla dána božská útěcha?
* Bůh si přeje vidět u člověka dobrou vůli a ctihodné úsilí v míře jeho vlastních sil, a když tyto věci člověk uplatňuje s pokorou, pak Bůh dokonává své blahé dílo…
* V tomto pomíjivém světě nemá nikdo z nás své místo. Duchovní svět čeká na nás na všechny. Zde na zemi jsme totiž dočasně. A proto dříve, než nás Bůh vezme z tohoto pomíjivého světa, prosme Ho, aby nás u sebe uspořádal, jak jen dokonale je to možné, aby pak naše duše nezakusila těžkosti, když bude stoupat a procházet skrze celnice zlých démonů.
* Máme Boha něžného a laskavého, který nás snáší a nadále nás miluje a pečuje o nás, a my lidé ho zapíráme, zlořečíme mu a nevíme, co bychom ještě řekli a udělali. Věříme v něj jen typicky a vyznáváme ho rovněž jen povrchně, zatímco v našem nepozorném životě se stáváme beznadějnými až žalostnými a také nešťastnými kvůli našemu přemýšlení, kvůli našim volbám, egoismu a našemu světskému uvažování.
* Díky našemu upřímnému pokání však můžeme znovu získat Boží požehnání, očistit náš zatížený trest, neboť stačí, když budeme zachovávat pravidla naší víry, Boží přikázání, a pak oheň (Boží) blahodati nás zahřeje, osvěží nás, naplní radostí a zbožští v souladu a působením této blahodati a božské účasti.
* Pokání má velkou sílu. Bere uhlí a činí z něj diamant. Přivádí vlka a činí z něj beránka. Bere někoho divokého a činí z něj muže svatého. Přivádí lupiče potřísněného krví a činí z něj obyvatele Ráje. Toho všeho je pokání schopné, a proto se ďábel snaží a vede boj za odvedení pozornosti člověka od pokání. To vysvětluje odpor mnohých lidí, pokud jde o pokání a vyznání hříchů (ve svaté zpovědi).
* A proto s bolestí a vřelou modlitbou říkejme: „Pane Ježíši Kriste, uděl nám pravé pokání, které přináší slzy vyznání. Ty pro nás zůstáváš jedinou nadějí na spásu. Ty jsi pravda mezi všudypřítomnou lží. Ty jsi radost uvnitř tolika zármutku. Ty jsi naše vykoupení uprostřed tolikerého hříchu. Ty jsi Pokoj uvnitř tohoto světa, který je tak neklidný a rozbouřený.
* Uctivě se Ti klaním, Pane, který panuješ nade vším!
Zdroj: Pigizois.gr
