Co zažil svatý starec Paisij během letního půstu
ke svátku Zesnutí
My lidé, když máme v životě potíže, žádáme o pomoc naše svaté a Přesvatou Bohorodici. Proč ale tito svatí někdy na naše požadavky reagují, a někdy ne?
Starče, proč mi Přesvatá Bohorodice někdy okamžitě dává to, co po ní žádám, a jindy nikoli?
Kdykoli je nám skutečně potřebná nějaká pomoc, tak nám Přesvatá Bohorodice ihned odpovídá na naši modlitbu, avšak tehdy, když taková (nezbytná) potřeba neexistuje, pak nás ponechává sobě samým, abychom sami získali větší odvahu (doslova „chrabrost“).
Když jsem byl ještě v klášteře Filotheos (na Svaté Hoře Athos), jednou mě hned po Všenočním bdění ke svátku (Zesnutí) Přesvaté Bohorodice poslal náš představený, abych odešel do Ivironského kláštera.
Později jsem měl dojít až dolů k pobřeží, k přístavu, který náleží tomuto klášteru, abych zde čekal na jednoho stařečka, který měl přijet lodí, a doprovodil ho zpět do našeho kláštera. Jde o vzdálenost hodiny a půl pěšky.
Tehdy jsem byl krátce po skončení postního období, a navíc po účasti na Všenočním bdění. Tehdejší dobu půstu jsem sám pro sebe rozdělil na dvě části: až do Proměnění Páně jsem nejedl nic, na svátek Proměnění jsem se však najedl, a pak, až do svátku Zesnutí, jsem opět nic nejedl.
Odešel jsem okamžitě po Všenočním bdění a ani jsem nepomyslel na to, abych si s sebou vzal nějaké suchary. Dorazil jsem do kláštera Iviron, předal jsem dopis a sestoupil jsem dolů k přístavu, abych zde čekal na loď. Ta měla přijet ve čtyři hodiny odpoledne, ale tehdy se opozdila.
Mezitím jsem začal pociťovat závratě. Kousek od místa, kde jsem sál, se nacházela hromada pokácených stromů, stály tam jako telegrafní sloupy, a já si tehdy ve svém nitru řekl: „Pojď si tam na chvíli sednout, na to mírně skryté místo, aby tě nikdo neviděl a nezačal se tě ptát, co se s tebou děje.“
Když jsem se posadil, na mysl mi přišel nápad, abych se začal modlit pomocí komboskini k Přesvaté Bohorodici, aby mně nějakým způsobem pomohla.
Okamžitě jsem se však proti těmto „myšlenkám“ ohradil a řekl si:
„Bídný člověče, proč kvůli takovým nevýznamným věcem obtěžuješ naši Panagii?“
A pak jsem náhle před sebou spatřil jednoho mnicha. Držel kulatý bochník chleba, dva fíky a velký trs hroznů.
„Vezmi si to,“ řekl mi, „ke slávě Přesvaté Bohorodice“, a pak zmizel.
Celý jsem užasl a propukl v pláč. Ani jsem nic nechtěl sníst…
„Ach. To je ale Matka! Stará se i o ty nejmenší drobnosti! Víš, co to znamená!“
Připravil a přeložil Michal Dvořáček.
Zdroj:
