„Obrazy zastavené v čase“
Pět ikonických fotografií Mikuláše II.
Paul Gilbert
Dne 18. května (6. května dle Juliánského kalendáře) roku 1868 se v Modrém pokoji (Blue Boudoir) své matky velkokněžny Marie Fjodorovny (budoucí carevny) v Alexandrovském paláci v Carském selu narodil carevič a velkokníže Mikuláš Alexandrovič, budoucí car Mikuláš II.
Těchto pět oblíbených fotografií Jeho carské Výsosti a panovníka Mikuláše II. patří mezi mé oblíbené.
Jako by se zastavily v čase.
Fotograf zachytil tyto okamžiky během 22leté vlády a panování císaře a cara všech Rusů.
Fotografie č. 1:
Tato fotografie Mikuláše II., stojícího u okna carského vlaku, je jednou z nejpopulárnějších fotografií posledního ruského panovníka. Byla publikována v nesčetných knihách a na webových stránkách, ačkoli je často chybně identifikována jako fotografie pořízená v Pskově, po podpisu jeho abdikace v roce 1917, což je ale nesprávné.
Tato fotografie je jednou ze série záběrů pořízených na vojenské základně Stavka v Mogilevu v roce 1915 jednou z jeho dcer. Nezobrazuje totiž muže, který právě postoupil svůj trůn, ale velmi klidného, vyrovnaného císaře a cara.
Fotografie č. 2:
Na rozdíl od mnoha jeho předchůdců byl car Mikuláš II. oddán Ruské pravoslavné církvi a považoval se za křesťanského monarchu, který pokládal svou politickou činnost za náboženskou povinnost. Snažil se žít a vládnout v souladu s pravoslavnou vírou. Až do konce svých dnů se Mikuláš II. domníval, že je Božím pomazaným, který byl zvolen proto, aby byl více než jen pravoslavným vládcem a více než jen ruským císařem.
Jeho oficiální životopisec, generálmajor Andrej Georgijevič Jelčaninov, o něm napsal:
„Ani jeden den, ani jeden akt nezačal bez modlitby k Bohu.“
Mikuláš se modlil několikrát denně, a ráno a večer často se svou manželkou a s dětmi.
Car Mikuláš zasvětil tento čas během modlitby k přemýšlení o svém poslání v zemi a také k hledání duchovního vedení od Boha. Car Mikuláš navíc denně trávil čas studiem Bible a jejího učení. Ani bouřlivé události jeho 22leté vlády neoslabily jeho víru, ale spíše ji posílily a prohloubily.
Fotografie č. 3:
V roce 1905, dvanáct let před abdikací cara Mikuláše II. a tři roky před svým vlastním zesnutím, svatý Jan Kronštadtský (1829-1909) pronesl tato prorocká slova:
„Máme spravedlivého cara, naplněného zbožným životem. Bůh mu poslal těžký kříž utrpení, pokud jde o jeho vyvolené a milované dítě (Alexeje), jak pravil Boží prorok o osudech těchto lidí: Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. (Zj 3,19) Pokud v ruském lidu nebude pokání, je konec světa nablízku. Bůh z něj odstraní zbožného cara a pošle bič v osobách nečistých, krutých a samozvaných vládců, kteří celou zemi zaplaví krví a slzami.“
Sám Mikuláš podobně pozoroval svůj osud, když hovořil se svým premiérem Petrem Stolypinem (1862-1911). Stolypin ve svém deníku s určitým stupněm nevěřícnosti poznamenal, že Mikuláš takto o svém osudu hovořil bez náznaku jakéhokoli znepokojení či úzkosti.
Car Mikuláš tehdy svému premiérovi řekl:
„Mám předtuchu. Mám jistotu, že jsem předurčen ke strašlivým zkouškám, ale odměnu za ně nedostanu v tomto světě… Možná musí existovat oběť ve smyslu odčinění (pokání), abych zachránil Rusko. A já se touto obětí stanu. Kéž se stane Boží vůle!“
Fotografie č. 4:
Když car Mikuláš II. vystoupil z císařského vlaku na stanici Dvinsk, poblíž severozápadní fronty, čekal ho zde již připravený fotograf.
Psal se 30. leden roku 1916.
Nad levým ramenem cara stojí generál a hrabě Alexandr Grabbe (1864-1947), který sloužil jako generálmajor zvláštního konvoje jeho císařského majestátu – kozácké jednotky, která sloužila jako elitní carova garda – v letech 1914 až 1917.
V roce 1984 vytvořil jeho syn Paul Grabbe dílo s názvem „Soukromý svět posledního cara“ – ohromující obraz, založený na soukromých fotografiích a poznámkách jeho otce.
Fotografie: Centrální státní filmový archiv Petrohradu (Санкт-Петербурга (ЦГАКФФД СПб)
Fotografie č. 5:
15. března (2. března) 1917 – se poslední ruský car vzdal svého trůnu, čímž ukončil více než 300 let vlády Romanovské dynastie a monarchie v Rusku.
Car Mikuláš odstoupil v upřímné víře, že svou abdikací zachrání čest armády, zabrání občanské válce a zachová Rusko ve válce proti Německu.
Bohužel se tak nestalo.
Car Mikuláš ve svém deníku napsal: „Jsem obklopen zradou, zbabělostí a podvodem.“
Mikuláš II. byl Bohem pomazaným carem, zapečetěným milostí Ducha Svatého během jeho svátostného korunovačního aktu v chrámu Zesnutí (Uspenském saboru) v Moskevském Kremlu, který se konal 26. května (14. května) 1896.
Nezapomeňme, že jako někdo, kdo byl Božím pomazaným, nemohl být Mikuláš II. během svého života nijak sesazen z trůnu. Protože Boží vůle se nikde neprojevila, ani při jmenování jeho bratra velkoknížete Michala na trůn, ani při carském podpisu abdikace, proto také jeho status cara zůstal nedotčený a nevyvratitelný.
To, co Bůh činí, nemůže být vzato zpět.
Také proto zůstal Mikuláš II. pomazaným carem až do své mučednické smrti v Ipaťjevově domě v Jekatěrinburgu dne 17. července 1918.
Paul Gilbert, Independent Researcher
Nicholas II, Photos, Paul Gilbert
Frozen in Time: 5 Iconic Photos of Nicholas II
© Paul Gilbert. 18 May 2020
Zdroj:
Frozen in Time: 5 Iconic Photos of Nicholas II
Doslov překladatele o autorovi tohoto článku:
http://www.angelfire.com/pa/ImperialRussian/
Medailon Paula Gilberta, nezávislého badatele
Paul Gilbert
Paul Gilbert se narodil 27. října 1956 v Penzance v Anglii.
Do dnešního dne zasvětil více než 25 let svého života literární práci o Romanovské dynastii a dějinách carské a svaté Rusi. Jeho primárním zájmem je osobnost, život, vláda a éra cara Mikuláše II. (1868-1918).
Často a pravidelně navštěvoval v minulosti Rusko.
Od roku 1986 pobýval na mnoha místech, navštívil mnohá muzea a archivy v Petrohradě, Jekatěrinburgu, Moskvě a na Krymu.
V roce 1998 cestoval do Petrohradu, kde se spolu s více než 50 potomky cara Mikuláše II. zúčastnil oficiálního pohřbu tělesných ostatků carské rodiny.
Jeho dosud poslední (29. kniha) ho v červenci 2018 zavedla na Carské výroční dny, které připomněly 100. výročí smrti a mučednického skonu svatých carských strastotěrpců.
27. října 2018 Paul Gilbert zorganizoval a pořádal První mezinárodní konferenci o Mikulášovi II. v Pravoslavném chrámu sv. Jana Šanghajského v Colchestru v Anglii.
V současné době žije v Bowmanville, v kanadské provincii Ontario, a plánuje se vrátit zpět do Anglie, odkud pochází.
Děkujeme, Paule Gilberte, vzácný a obdivuhodný badateli života a odkazu svatého cara Mikuláše, za Tvé laskavé svolení s překladem tohoto příspěvku do českého jazyka pro potřebu naší farnosti! Mnohá a blahá léta!
Další odkazy:
Dříve zveřejněné příspěvky a poučení s tématikou cara Mikuláše:
Ze vzpomínek na velkého ruského starce, kterému osobně požehnal svatý car Mikuláš II.
Dopis 12-ti letého Georgije caru Mikulášovi II. z 10. května 1917
Ze vzpomínek a zápisků členů carské rodiny o věcech prostých…
Tajemstvím opředený dopis sv. Serafíma Sárovského caru Mikulášovi…
Proroctví jurodivé Pasy Sárovské o svatém caru Mikulášovi II.
Raduj se, care Mikuláši, jenž jsi vládl svému lidu skrze Krista Boha našeho!
„Cara, který mne proslaví, Bůh proslaví.“ (Sv. Serafim Sarovský)
„K žádné zemi nebyl osud tak krutý jako k Rusku.“ (Winston Churchill)
