Trpící a soucitná láska
Ve srovnání s věčností jsou zkoušky, které v tomto životě snášíme a jimiž trpíme, pouhým otřesem, pouhým vychýlením střelky na nějakém měřidle. Mnoho lidí trpí ztrátou zaměstnání, nemocemi, neschopností splatit hypotéku a různými dalšími druhy sporů a těžkostí. Nahlédneme-li však na všechny tyto obtíže ve světle věčnosti, není tato naše doba zkoušek ničím.
„Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.“ (Řím 8,18)
Boží touha, v níž si On sám přeje, abychom všichni poznali pravdu a byli spaseni, je skutečná. Jeho láska k nám je pohlcující a nic, co se v našem životě stane, nemá na této cestě k věčnosti žádnou cenu. Náš Bůh neposílá do naší cesty nic, co by přesahovalo naši schopnost odolat této překážce, protože Jeho blahodať je pro nás dostatečná. Utrpení má spásnou roli, protože právě v utrpení jsme schopni vzít na sebe svůj kříž a následovat Krista. Bez asketického zápasu zůstaneme nezměněni a naše duchovní proměna zůstane nedosažitelná.
Bůh si přeje, aby všichni byli spaseni, ale tento dar spásy musí být ze strany věřícího skutečně přijat, protože Bůh nenutí lidstvu svou spásu. Protože můžeme svobodně dar spásy odmítnout, utrpení nám umožňuje pamatovat na to, že tento svět je přechodný a že potřebujeme Boha. Právě v tomto obracení se k Bohu v průběhu našeho duchovního zápasu rosteme ve víře a dostáváme se o krok blíže ke zbožštění (theosi), díky níž se s naší lidskostí sjednocujeme s Božím božstvím. K této proměně dochází, když se v pokoře odevzdáme Boží vůli, přijmeme pokání jako způsob života a staneme s odevzdaností před Božím milosrdenstvím.
Člověk nemůže udělat nic, aby si zasloužil spásu, protože ta je Boží dar. Přesto, abychom byli spaseni, musíme spolupracovat s Bohem, působit v synergii s Ním, kdy je celá naše bytost, včetně naší vůle, úsilí a činů, dokonale přizpůsobena a spojena s tím, co je božské.
Náš pravoslavný život je životem trpící lásky, a to je pro většinu z nás možná vůbec to nejtěžší, co musíme přijmout.
Jsme dobře obeznámeni s utrpením, ale činíme vše pro to, abychom se mu vyhnuli. Už jsme zapomněli, že Kristus i nám řekl, že pokud ho máme následovat, musíme vzít svůj kříž na sebe.
Bez utrpení nelze Kříž opravdově přijmout.
S láskou v Kristu
Igumen Tryfon
Zdroj: https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=2858061851183873&id=1395030584153681
