Spasitelná ohrada Církve
Úkolem Církve je pomoci nám uvědomit si
naše věčné povolání
Důstojný igumen Tryfon je představeným kláštera Všemilostivého Spasitele na Vashonově ostrově ve Washingtonu. Tento mužský klášter Ruské pravoslavné církve v zahraničí se nachází v srdci krásného lesa obklopeného Sališským mořem.
Úkolem Církve je hledat ztracené ovce a přivádět je do jejího stáda; do její „spasitelné ohrady“, ve které musíme najít způsoby, jak vědomě pracovat na naší spáse s pomocí druhých. Novým posláním Církve je vyjít ven, do společnosti, a najít v ní ty, kteří jsou ztraceni. Mnoho lidí, kteří byli dříve pravoslavnými, ale nikdy se osobně nezavázali, že zůstanou v Církvi a budou silní ve své víře, jsou dnes venku a čekají na to, aby je někdo vyhledal. A ti, kdo byli ztraceni pro Církev, dokazují nyní jasnou skutečnost, že nestačí praktikovat vnější formy nebo vědět, jak by se věci měly dělat, ale že je třeba znát hlubší význam toho, proč děláme to, co děláme, a proč věříme tomu, čemu věříme.
Nestačí, že naplníme naše chrámy lidmi, pokud budou nevěřící. Naši lidé musí být posilováni ve víře, pokud mají odolat světským útokům, které získávají vliv v našem moderním světě. Tradice a obřady Církve zůstanou beze smyslu, dokud lidé nepřijmou vnitřně Krista. Pán řekl: „Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.“ (Jn 3,7) Příslušnost k Církvi bez porozumění učení Církve a bez jeho přijetí pro náš život prostě nestačí.
Duchovenstvo selhává ve službě Kristově Církvi, pokud nepředává věřícím správné pokyny. „Toto je dílo Církve: pomoci člověku uvědomit si své věčné povolání, přiblížit se vyšší moci, Kristu, našemu Spasiteli.“ (Metropolita Meletios z Prevezy a Nikopolisu)
Velmi mnoho duchovních nedokáže najít příležitost k interakci s lidmi, přestože jsou misionáři v jejich vlastní domovské zemi. Obyvatelé západního světa houfně opustili křesťanství, a proto je nezbytně nutné, aby Církev začala uplatňovat novou misijní horlivost.
Dokonce i těm, kteří jsou členy Církve, hrozí, že se stanou ztracenými ovcemi, protože nebudou připraveni na sekulární a ateistickou společnost, která se ve stále větší míře vyznačuje tzv. „christianofobií“. Jako kněží se neodvažujeme, aby byť je jediný farník opustil Církev, aniž bychom udělali vše, co je v našich silách, abychom ho přivedli zpět do církevní ohrady. Kněží musí udělat vše, co je v jejich silách, aby vyhledali ty, kteří přestali chodit do chrámu, a znovu je přiměli, aby si zamilovali život Církve. Samotný Kristus jako Dobrý pastýř prokázal potřebu opustit devadesát devět ovcí a vyjít ven jen proto, aby našel tu jednu jedinou, která opustila stádo.
Zejména mladí lidé jsou odrazeni vším, co není autentické. Dobře si uvědomují, když jejich rodiče nebo dokonce jejich kněží jednoduše projevují pouze vnější prvky zbožnosti. Tito mladí lidé se pak nebudou zavazovat k životu, který vyžaduje oběť, pokud neuvidí, že tato oběť nebyla uplatňována v životech jejich starších příbuzných, kteří podle těchto principů ve skutečnosti nežili. Kněží musí s pravoslavím oslovit mladé lidi, a to i na školách a univerzitách. Nesmíme si dovolit ochudit naši dnešní mládež a ponechat ji bez poznání Krista.
Jako mnoho z mých bratří kněží pláču se zármutkem, když vidím, jak se naše mládež obrací k Církvi zády. Vzpomínám si na setkání s jedním pravoslavným člověkem, jenž selhal ve svém závazku vůči Církvi. Přistoupil ke mně později s prosbou o požehnání, zatímco jeho dospělý syn stál s úsměvem opodál, aniž sám o požehnání požádal. Tento skvělý mladý muž, obdarovaný úžasným srdcem a dobrou myslí, byl odcizen vůči Církvi, a já jsem zjistil, že je chci oba dva pevně obejmout kolem ramen a uvést je před Královské dveře našeho chrámu.
Jsem si plně vědom toho, jak jsem já osobně selhal ve svých kněžských povinnostech. Jsou chvíle, kdy jsem pravděpodobně přednesl příliš tvrdé kázání anebo jsem byl příliš direktivní tehdy, když jsem měl být naopak vstřícnější.
Jediné, co mohu udělat, je modlit se za ty ztracené ovce a udržovat své srdce otevřené dokořán láskou ke Kristu. Stejně jako tělesní otcové, musím i já nechat dveře otevřené a nebýt příliš strohý.
V žádném případě to není snadný úkol, když máte pečovat o ty, které máte rádi a které Bůh vložil do vaší pastýřské péče.
S láskou v Kristu igumen Tryfon
Bratrstvo Všemilostivého Spasitele bylo založeno v roce 1986 archimandritou (+) Dimitrijem (Jegorovem). Tento klášter spadá pod duchovní správu (a omofor) Jeho Vysokopřeosvícenosti Theodosije, biskupa Seattlu Ruské pravoslavné církve v zahraničí. Důstojný otec Tryfon je představeným (igumenem) tohoto kláštera.
Zdroj:
Jedna z homilií igumena Tryfona:
O igumenovi Tryfonovi:
https://wadiocese.org/news_200808_2
Blog igumena Tryfona s pravidelnými ranními zamyšleními:
