Kdo miluje našeho Krista, obětuje pro Něj všechno…
Kristus vstal z mrtvých, milovaní!
Dnes je šestá neděle po Velikonocích zvaná „Neděle o slepém“. Evangelijní úryvek je velmi dojemný. Pán Ježíš Kristus uzdravil muže, který byl od narození slepý. Otevřel mu oči a dal jeho smyslům světlo a pak daroval světlo i jeho duši. Toto je náš Pán; On nás miluje a bezmezně se o nás všechny stará.
Hnán zlovolností Židů, nejmilostivější Pán odcházel z Jeruzaléma a cestou potkal muže od narození slepého, který žebral. A když Bůh, Pán Ježíš, uzřel v slepém muži duši, život a všechno ostatní, uvědomil si, že v tomto žebrákovi a ubohém bližním je velký poklad, že je to velký vyznavač víry a obránce božské pravdy.
Pán nás všechny vidí. Vězme to, a zvláště když jsme v nesnázích, velmi nám pomáhá. Když nás všichni opustili, i my sami, a zlo proti nám vede zápas, vězme, že vedle nás a v nás je Všemohoucí Pán, náš nejlepší a nejjistější přítel.
A aniž by se ho slepý muž ptal, Pán plivl na zem, z prachu a slin udělal bláto, pomazal slepému oči a poslal ho umýt se v rybníku zvaném Siloam. A on, ten dobrosrdečný muž, tak učinil. Šel, umyl se, byl uzdraven a vrátil se domů.
Odtud však začíná cesta jeho vyznavačství, jeho trpělivost, ale i jeho sláva. Nejprve sousedé; začali na něj naléhat a vyptávat se ho. A právem. Pak farizeové. A ti, kteří nenáviděli Krista, se nesnažili zpochybňovat zázrak, protože nemohli – kdyby mohli, udělali by to – ale jali se zpochybňovat Divotvůrce, samotného našeho Krista. Je to velké zlo, když se v duších lidí uhnízdí sobectví, závist a nenávist. Je to samo peklo, je to velké utrpení a je to pohroma pro člověka a pro jeho současný život a zejména pro budoucnost.
A tak se začali ptát! Zpochybňovat svého uzdraveného bližního se závistí a zlobou, s intrikami, místo aby mu blahopřáli, tedy se s ním radovali, z dobra, které pro něj Kristus prokázal, a místo aby běželi hledat Pána, aby mu poděkovali, že pomohl jednomu z jejich bližních, a tím pomohl společnosti, tím, že jí vrátil dosud nemocného člena, tím, že jí dal zpět člověka uzdraveného. Nic z toho.
A tak ho volali znovu a znovu a znovu. A snažili se pochybovat o Divotvůrci, o našem Kristu. On ho však bránil tím nejlepším možným způsobem, s největší vírou, s nejneochvějnějšími logickými a teologickými argumenty, až do bodu, který je nakonec rozhněval. A pak ho začali pronásledovat. Vyvedli ho z místa, kde byl, a vyslýchali ho. A jeho malá dušička stejně v této „disputaci“ zvítězila. Bránila svého neznámého dobrodince, bránila ho celou svou silou. Tak to je. Ale pokud duše pochází od Boha a má v sobě dobrotu, laskavost a krásu a „v jejích útrobách hnízdí láska a touha po dobru“, jak by řekl náš národní básník, pak celou svou duší, hlasem a silou brání našeho dobrodince Krista, našeho všedobrodince, naši největší radost.
A Pán ho našel podruhé, poté, co ho pronásledovali a poté, co Krista vyznal a zahanbil své nepřátele. A zeptal se ho, zda věří v Syna Božího. A on, dobromyslný a pokorný, mezi vírou a nevírou, mu řekl: „Kdo je to, Pane, abych v něj uvěřil?“ A Pán mu nepřímo odpověděl: „Viděl jsi ho…, je to ten, který k tobě mluví, je to on.“ Neřekl mu: „Já jsem ten člověk.“ A slepý, dříve slepý, mu odpověděl: „Věřím, Pane.“ Vyznal ho jako Pána a Boha, jako Bohočlověka, milovníka lidstva, divotvorce, a poklonil se mu…
Kéž bychom, drazí bratři, měli milost a požehnání tohoto muže, dříve slepého, a kéž by se i nám otevřely naše oči, kéž bychom uzřeli našeho Krista, našeho úžasného Dobrodince, a kéž bychom se Mu i my opravdově poklonili.“
Kristus vstal z mrtvých!
(†) Archim. Ananiáš (Koustenis)
Zdroj: Αρχιμανδρίτης Ανανίας Κουστένης
připravil Michal Dvořáček
Stručný medailon o autorovi homilie
Archim. Ananiáš Koustenis byl velkou duchovní osobností řeckého pravoslaví. Narodil se v roce 1945 v Dimitsaně v Arkádii a vydal se cestou mnišství, aby se odevzdal Bohu i člověku. Humanistické vzdělání získal studiem teologie a byzantské filozofie na Athénské univerzitě a své znalosti využíval ve službě lidem. Přeložil Romana Sladkopěvce a jeho duchovní činnost je nevyčerpatelná. Jeho homilie jsou řečí cti a vznešenosti, vřelosti, naděje a milosti. Je to řeč, která inspiruje a podněcuje, která učí a uvolňuje a která spojuje Boha s člověkem. Otec Ananiáš Koustenis nás jemně bere za ruku a pozvedá nás duchovně i mentálně, přináší nám do srdcí světlo a svěžest jara. Je to štědrá a zároveň pokorná řecká duše s její nevyčerpatelnou laskavostí a nesobeckou láskou. Zemřel v roce 2021 v Athénách.
Evangelní čtení v Neděli o slepém: (Jn 9,1-38)
1 Pomíjeje Ježíš, uzřel člověka slepého od narození. 2 I otázali se učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo jest zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil? 3 Odpověděl Ježíš: Ani tento nezhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm. 4 Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, kdyžto žádný nebude moci dělati. 5 Dokudž jsem na světě, Světlo jsem světa. 6 To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého. 7 A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, jenž se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida. 8 Sousedé pak a ti, kteříž jej prve vídali slepého, řekli: Však tento jest, kterýž sedával a žebral? 9 Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem. 10 Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé? 11 On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem. 12 I řekli jemu: Kde jest ten člověk? Řekl: Nevím. 13 Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům. 14 Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto a otevřel oči jeho. 15 I tázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil mi na oči, a umyl jsem se, i vidím. 16 Tedy někteří z farizeů řekli: Tento člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi. 17 Tedy řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, že otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest. 18 I nevěřili Židé o něm, by slepý byl a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel. 19 A otázali se jich, řkouce: Jest-li ten syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí? 20 Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš a že se slepý narodil. 21 Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo jest otevřel oči jeho, myť nevíme. Však má léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude. 22 Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, kdož by ho koli vyznal Kristem, aby byl vyobcován ze školy. 23 Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho. 24 I zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest. 25 I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím. 26 I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé? 27 Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti? 28 I zlořečili jemu a řekli: Budiž ty sám učedlníkem jeho, ale myť jsme Mojžíšovi učedlníci. 29 My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest. 30 Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé. 31 Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vůli jeho činil by, toho slyší. 32 Od věku není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého tak narozeného. 33 Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti. 34 Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty náš učíš? I vyhnali jej ven. 35 Uslyšel pak Ježíš, že jsou jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího? 36 Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho? 37 I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onť jest. 38 A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu. 39 I řekl jemu Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, jenž vidí, aby slepí byli. 40 I slyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my slepí jsme? 41 Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává.
