Dobrá Tomášova nevíra
(Mnich Mojžíš Svatohorec)
Naše Církev v jednom ze svých troparů nazývá Tomášovu nevíru „dobrou“. Doslova se ve stichirách Večerní bohoslužby v předvečer svátku Tomášovy neděle praví: „Ó, dobrá nevíra Tomášova, která vnesla do srdcí věrných poznání (Krista, Boha).“
Někdo se právem zeptá: existuje dobrá a špatná nevíra? Zdá se, že existuje, protože všechno lidské není čistě dobré nebo špatné. Pro toho, kdo má čisté svědomí, laskavé srdce a pokornou mysl, je vše jasné. Pro toho, kdo byl nakažen virem nevíry, je vše temné a znepokojivé. Kéž bychom skutečně měli dobrou nevíru svatého Tomáše!
Řekli bychom, že pochybnosti, váhání a malá víra jsou normální u člověka, který hledá Boha svou myslí.
Kristovi apoštolové ho prosili, aby k jejich stávající víře přidal ještě více víry. Nevíra je však vážná duchovní nemoc. Víra totiž přesahuje rozumem, zatímco nevíra je iracionální. Nevíra často pramení z lehkomyslnosti, z povrchnosti myšlení, z nestabilního života a zmateného svědomí.
Případ Tomáše, který chyběl při zjevení Vzkříšeného Krista jeho spoluučedníkům, je známý. Je faktem, že Tomáš pochybuje, ale není to tak, že by nevěřil, že by neměl víru. Co dělá Tomáš? Hledá důkazy, které by potvrdily jeho víru.
Tomáš, známý svým nadšením i z jiných případů, není osamoceným skeptikem. Odvažuje se, hledá, pátrá a nakonec objevuje. Hledá pravdu, přímý kontakt s ní. Kristus nemá potíže mu ji nabídnout. Znovu se s ním setkává. Znovu se vrací pro každého z nás.
Víra mnoha křesťanů je někdy vlažná, chladnější než nevíra. Víru máme jako brnění a dobrý oděv, s nímž můžeme udílet rány, oděv, který nás před ranami druhých chrání, oděv, díky němuž nám druzí prokazují úctu, obdivují nás a všímají si nás. Nikdy se neodvažujeme hlouběji zkoumat naši údajnou víru, nechceme ji nijak zpochybňovat, abychom nebyli odhaleni. Vřelá víra dává naopak duchovní zdraví, rovnováhu, oporu, posílení, naději a důvěru v Boha. Někdy, nebojme se to přiznat, má naše víra dostatek prvků skrytého egoismu a nezdravé emocionality. Mylná víra dokonce dosahuje antisociálního skepticismu, který nabízí ostatním poměrně špatný příklad. Když hledají Boha a vidí nás takové, vzdalují se pryč.
Tomáš rozhodně nebyl důvěřivý ani naivní. Byl upřímný, laskavý, opravdový, zdravý, čestný a pravdivý. Byl tím, kým byl. Jeho dobrá nevíra přiměla Krista, aby pro něj znovu přišel. Kristus se mu nabídl za jeho upřímnost. Nekáral ho za to, že ho chtěl vidět, dotknout se ho. Nakonec však blahoslavil a žehnal všem těm, kteří neuvidí, ale uvěří.
Nevíra je samozřejmě svobodnou volbou každého z nás. Říká se, že nevíra je založena pouze na tom, co vidí rozum a co chápe logika To je nutkání a únavná snadnost. Víra, řekli bychom, se děje s obtížemi, nebezpečím, rizikem a odvahou. Proto Pán Ježíš žehná těm, kteří věří bez hmatatelného důkazu. Nejsilnějším důkazem je ujištění našeho srdce. Pochybující Tomáš je náš bratr, možná slabý, ale jistě dobře smýšlející.
Na Svaté Hoře Athos konáme v tento den ve všech klášterech všenoční bdění, protože v tento den byla Svatá Hora osvobozena z tureckého jha. Jak jsme se dozvěděli, lidu bylo o velikonočních svátcích v chrámech více než kdy jindy. To znamená, že víra nezhynula. Může se však prohloubit a být ještě vřelejší. Tomáš nepatří k nevěřícím, nýbrž k věřícím, kteří jsou zpočátku málo věřící, ale nakonec přece jen věřící. Nechť nás jeho „dobrá nevíra“ vede k jistému znepokojení (aby byla nakonec do naší mysli zaseta větší péče o vlastní spásu).
Zdroj: Agios Minas.gr
připravil Michal Dvořáček
Zdroj ikon: Tomášovo dotýkání (přenosná ikona)
Svatá metropole Morfu (Kypr), Svatý klášter svatého Jiří v Pitidiotou
