„Někteří budou překvapeni proto, že nečekali,
že budou spaseni, a jiní proto, že nečekali,
že budou odsouzeni.“
– Ve Starém zákoně Bůh vyjadřoval svou vůli negativním zákonem „ne“, tedy „Nezabiješ“ apod. Lidé se trápili a zoufali si kvůli tomu, že tato přikázání nedokázali zachovat, a volali: „Přijď, Mesiáši, abys nás zachránil.“ Zákon se tak stal „vychovatelem v Kristu“.
– Bůh nestvořil pány a otroky, nýbrž syny mající vztah k Otci. Ti, kteří se z milosti stanou syny Božími, se pak stávají také duchovními otci křesťanů.
– Člověk nesnese a nedokáže být ve společenství s nějakým svatým, protože slovo světce je jako oheň. Světec totiž vystupuje po celý svůj život na kříž, je ukřižován, a člověk, který s ním žije, nemůže tento život kříže snést.
– Boží blahodať, která přichází ke svatým, je tak velká, že ji duše ani nemůže udržet, a proto světec opouští svět, ale např. i klášter. To se stalo i svatému Serafímu Sarovskému.
– Pokora má mnoho stupňů. Za prvé je to vědomí hříšnosti. Za druhé se člověk srovnává s dokonalým zákonem a vidí, že je horší než okolní svět. Za třetí, když přijímá dary jako dary od Boha. Za čtvrté, když vidí Kristovu pokoru.
– Nesmíme odporovat tomu zlému slovy, protože odpor jen znásobuje zlo. Jak říká Abba Dorotheos: „Dobrý plavec plave na vlně (ne proti ní)!“
– Člověk se nemá ponižovat před těmi, kteří se nepokořují, protože ti budou jeho pokoru vnímat jako slabost a pak ho udusí. Ti, kteří jsou znovuzrozeni v Duchu, když potkají pokorného člověka, stávají se sami ještě pokornějšími, zatímco ti, kteří Duchem obnoveni nebyli, když potkají člověka pokorného, nalézají příležitost se nad něj povyšovat.
– Pět minut modlitby, kdy bolí celé tělo, je cennější než celá noc modlitby ve fyzickém pohodlí.
– Je lepší mít trochu duchovní práce, ale mít pokoj v srdci, než se o mnoho snažit, a ztratit pak pokoj v srdci.
Kaple na Sinaji
(Zdroj: Friends of Mount Sinai Monastery)
– Každý má svůj vlastní jedinečný způsob života, který se nepodobá nikomu jinému. Všechny jsou však vedeny a končí v Bohu, protože paprsky kola jsou spojeny se středem.
– (Svatí) Otcové nežádali o mnoho důvodů. Získali nějaké duchovní slovo a odešli do pouště a žili v duchu tohoto slova mnoho let. Snažili se ho implementovat a „živili“ se jím. My jednak říkáme a také chceme slyšet mnoho důvodů a slov, ale neděláme nic pro jejich realizaci. Když člověk mluví příliš mnoho, pak se stává duchovně slabým.
– Když člověk začne žít podle Krista, pak ho společnost zavrhne. Později však získává jinou společnost – jiné obecenství, protože i my křesťané máme své vlastní obecenství. A díky němu v tomto světě nic neztrácíme.
– Aby nějaký klášter prosperoval, musel by mít buď starce nebo poutníky. Poutníci pomáhají mnichům v tom smyslu, že mniši díky nim oslabují své vlastní vášně, protože se (poutníkům) nabízejí, projevují svou lásku k nim a obětují se. Je velkým přínosem, když se každý týden v klášteře duchovně znovuzrodí nějaký poutník.
– Mučednictví v mnišském životě a vůbec v křesťanském životě spočívá v tom, jak člověk prožívá jednotlivé fáze zrání v Kristu.
„Až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.“ (Ef 4,13)
– Musíme respektovat svobodu ostatních. Co se děje násilím, netrvá v tomto dočasném čase, ale ani ve věčnosti.
Při druhém Příchodu Krista budou překvapeni spravedliví, ale také hříšníci. Jedni proto, že nečekali, že budou spaseni, a druzí proto, že nečekali, že budou odsouzeni.
– Spravedliví při Druhém příchodu řeknou: „Kdy, Pane, jsme udělali to a kdy jsme udělali ono?“ Nebudou vědět, co dobrého udělali, protože všechnu vyprahlost tohoto života překonali s trpělivostí a vírou, a protože důvěřovali slovům Písma svatého.
– Nebe je Milost. Nebe je Boží Království!
– Bůh neustále posílá svou Milost a volá nás k tomuto životu. Ti, kdo pohrdají Bohem a odhánějí Ho, ti pak při Jeho Druhém příchodu uvidí, jakého Boha vyhnali, a budou spáleni. Ti, kteří již nyní žijí v Bohu, ti pak budou uchváceni.
– Máme tak bohatého Boha, který má tak velkou Milost, a my přesto žijeme tak uboze. Rmoutíme se kvůli sebemenší věci, a to je úpadek. Měli bychom být neustále šťastní. Náš život by měl být vždy každodenním překvapením. Není dne, kdy by nám Bůh nedal nový pocit věčného života.
Zdroj: Γεώργιος Καλογήρου
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Užitečný odkaz:
