„Město bylo dobyto, Město padlo.“
Pád Konstantinopole, slavné „Matky měst“, byl důsledkem obléhání byzantského hlavního města, jehož císařem byl Konstantin XI. Paleolog (Dragases), osmanskou armádou vedenou sultánem Mehmedem II.
Konstantin byl posledním byzantským císařem a posledním legitimním římským císařem (1449–1453). Byl synem císaře Manuela II. a císařovny Heleny Dragaš, a bratrem císaře Jana VIII.
Obléhání trvalo od 6. dubna do úterý 29. května 1453 (dle Juliánského kalendáře, tj. do 11. června dle Gregoriánského kalendáře).
Tento pád Konstantinopole také znamenal konec více než tisícileté Byzantské říše.
Navzdory naprosto nedostatečnému počtu obránců vzdorovala Konstantinopol poměrně dlouho, což svědčí jak o urputné obraně, tak o kvalitě konstantinopolského opevnění. Nakonec však Turci přece jen pronikli za hlavní hradby. Stalo se tak poté, co jeden z hlavních velitelů (Giustiniani) byl raněn a opustil své stanoviště na hradbách, což obránce silně demoralizovalo.
Císař Konstantin zahynul krátce po pádu hradeb za bojů uvnitř města a jeho smrt definitivně zlomila odpor byzantských vojáků, kteří tak přišli krátce po sobě o oba hlavní velitele…
Při této příležitosti si dovolujeme citovat slova jednoho řeckého (maloasijského) metropolity:
„Po dlouhém obléhání a odporu statečných obránců Města (Konstantinopole) nastal 29. květen roku 1453 a nad Romanovou bránou stále vlála vlajka dvouhlavého orla. Náš vládce (byzantský císař Konstantin XI.) neúnavně běžel, povzbuzoval armádu a volal: „Vítězství je naše, Bůh za nás zápasí“.
Turci bojovali zuřivě, zatímco naši odolávali mocně a statečně. Divokým hlasem pronesené slovo „Alláh!“ bylo slyšet jako valící se mořské vlny, narážející na skálu hrdinství našich (bojovníků).
Všude se ozývá vřava, údery (zbraní) a srážky. Císař ve zlatých sandálech nesoucí dvouhlavého orla a s mečem v rukou hrdinně bojoval u Romanovy brány.
„Bratři ve zbroji“, náhle zvolal císař, „stůjte odvážně, aby se nad námi Bůh slitoval!“
Kněží konali prosebné modlitby, ženy a děti se modlily a mniši s nimi, a také mnoho dalších, kteří zapomněli na „Pomoz si sám a Athéna ti pomůže“, a raději očekávali Anděla Páně, „aby rozdrtil šelmu z Apokalypsy svým ohnivým mečem“…
A pak nakonec přišel ten hrozný a zdrcující okamžik.
Konstantin, který během čtyř hodin dokázal odrazit čtyři velké útoky a doufal, že překoná vytrvalost Mehmeda II., náhle viděl, že nepřátelé se probíjí skrze hradby a že je ze všech stran obklíčen, a tehdy slyšel hrozný křik davu:
„Město bylo dobyto, Město padlo.“
„Pamětní řeč pronesená 29. května 1916 metropolitou Chrysanthem z Trapezuntu («Λόγος Ἐπιμνημόσυνος, ρηθεὶς τῇ 29ῃ Μαΐου τοῦ 1916 ὑπὸ Μητροπολίτου Τραπεζοῦντος Χρυσάνθου»)
Redakce: Joannis E. Sidiras
Časopis metropolie v Pireu v Řecku č. 358, květen 2023
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zdroj: Περιοδικό Πειραϊκή Εκκλησία
„Císař plakal, plakal i lid a křičel:
,Zemřeme za víru Kristovu a za naši vlast!ʼ“
(Fotis Kontoglou)
Užitečný odkaz:
http://zivotysvatych.blogspot.com/2021/07/normal-0-21-false-false-false-cs-x-none.html
Irene Papasová, řecky Ειρήνη Παππά, věhlasná řecká zpěvačka, zazpívala s velkým dojetím a Boží bázní v roce 1983 navzdory hrozbám Turků přímo ve velkolepém byzantském chrámu „Hagia Sofia“ v Konstantinopoli (v dnešním Istanbulu) církevní skladbu „Vojevůdkyně v boji vítězná“ (csl. „Vzbrannoj Vojevodě Pobeditělnaja“, řec. Υπερμάχω Στρατηγώ), tj. jednu z nejznámějších skladeb a hymnů na počest Přesvaté Bohorodice (konkrétně kondak Bohorodici hlas 8.)…
„Vojevůdkyně v boji vítězná, jenž nás osvobozuješ od zlých, tebou chráněni díky vzdávají, služebníci tvoji Bohorodice; vládnoucí tedy mocí nepřemožitelnou, ze všech běd nás vytrhni, ať k tobě zní naše zvolání: Raduj se, Nevěsto vždy panenská!“
