Svatý Nikolaj Velimirovič
„Bůh a naše svědomí“
Svatý Nikolaj Žičský (Velimirovič) jednou pravil:
„Neslyšeli jste příběh o vládci Milošovi a mladém knězi?
Tento příběh zní takto:
Mladý kněz sloužil svatou liturgii v Kragujevaci za přítomnosti vladaře Miloše. (Starý vládce Miloš velmi nesmírně zbožným člověkem.)
Služba v chrámu nezačala, dokud nepřišel vladař. Vladař Miloš stál v chrámu, na svém místě, jako vytesán do sloupu, stál nepohnutě a modlil se pokorně k Bohu. Když mladý kněz dokončil bohoslužbu, přinesl před vládce kříž a antidor.
Vládce políbil kříž a chtěl políbit i ruku knězi. Ale mladík svou ruku stáhl zpět, jako by se styděl, že mu starý pozemský vládce chce políbit ruku.
Vládce Miloš se na něj podíval a řekl:
„Dovol, abych ti políbil ruku! Nelíbám ti ruku, ale tvou hodnost, která je starší než ty i já.“
Tím si myslím, že bylo řečeno a vysvětleno vše podstatné.
Starý vládce takto promluvil k přítomným věřícím v chrámu a pronesl slova inspirovaná Duchem Božím.
Jen pouvažujte: Je-li vašemu knězi dvacet pět let, jeho úřad a hodnost je stará devatenáct set let (tak tomu bylo v době, kdy žil svatý Nikolaj, tj. před sto lety).
A když mu líbáte ruku, líbáte jeho hodnost a kněžský úřad, který přešel od Kristových apoštolů k mnoha tisícům služebníků Božího svatostánku.
Zatímco líbete kněžskou hodnost, přijímáte také všechny velké svatyně a důstojné duchovní, kteří tento úřad zastávali, od apoštolů až do dnešního dne.
V tomto smyslu líbete ruku svatého Ignáce, svatého Mikuláše, svatého Basila Velikého, svatého Sávu, svatých Arsenije a Joanikije, ale rovněž ruky mnoha dalších, kteří kdy žili na zemi a byli jejími drahokamy. Všichni tito kněží se stali drahokamy nebes a jsou nazýváni pozemskými anděly a nebeskými lidmi. A tak se vyjádření úcty vůči knězi neděje prostým políbením, ale podle slov apoštola Pavla „svatým políbením“ (1 Kor 16,20).
Proto vždy a bez váhání polibte ruku kněze, která žehná, a tím také kněžskou hodnost, která je požehnána Duchem Svatým. A nezdráhejte se políbit ruku dokonce ani mladšímu knězi, než jsme my sami, stejně jako jej máme poslouchat (bez ohledu na jeho věk), neboť to je dobré, protože nás to chrání před pýchou a učí nás to pokoře.
Pokoj i radost od Boha nechť je s Vámi se všemi!“
Neporušená ruka svatého Jana Zlatoústého…
Jedna z nejvzácnějších svatyní kláštera Filotheu na Svaté Hoře Athos
Z knihy: Αγίου Νικολάου Βελιμίροβιτς, «Δεν φτάνει μόνον η πίστη…». Ιεραποστολικές επιστολές Β’ Εκδόσεις «Εν πλω», 2008, Η/Υ επιμέλεια: Σοφίας Μερκούρη)
Zdroj: Vima Orthodoxias
připravil a přeložil Michal Dvořáček
