„Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (Jn 14,12)
Ctihodný starec Porfýrij Kavsokalyvitský jednou vyprávěl:
„Jednou byl jeden monastýr, kde všichni mniši zestárli a zemřeli, kromě jednoho mnicha, který tam žil jako poustevník. Tento mnich byl zcela negramotný, ale měl silnou a prostou víru. Když konal svá poslušenství a práce v monastýru, věřil, že Kristus a svatí jsou naživu a na všech jeho krocích ho provázejí, a tak se na ně pravidelně obracel a rozmlouval s nimi, jako se hovoří k živým lidem.
Jednoho dne, když tento otec opustil monastýr, vstoupili do něj lupiči, ukradli vše, co našli, naložili to na svá zvířata a odešli. Když se mnich vrátil a viděl monastýr zpustošený, byl rozrušen. Okamžitě běžel do chrámu, který byl zasvěcen svatému Nikolajovi, postavil se před patrona svého monastýru a začal lamentovat: „Můj svatý Nikolaji, co se to tu stalo, když jsem byl pryč? Přišli špatní lidé a okradli tento monastýr a ty ses na ně díval a nic jsi neřekl? Proč jsi něco neudělal, abys zastavil ty zloděje? Ano, vidím, že jsi nic neučinil. A tak si nezasloužíš toto místo, které zaujímáš, protože jsi svůj monastýr neochránil. A proto tě odtud odstraním…“
A hned odnesl ikonu světce pryč z ikonostasu, vynesl ji ven z monastýru a opřel ji o skálu. A pak se vrátil zpět a zavřel za sebou monastýrskou bránu.
Neuplynula ani hodina, když uslyšel bouchání na hlavní dveře. Otevřel a co neviděl. Lupiči, kteří mezitím naložili všechny ukradené věci z monastýru na zvířata a přivezli je zpět, tomuto mnichu řekli: „Okradli jsme tento monastýr a když jsme odcházeli, naše zvířata zpočátku šla klidně, ale v určité chvíli se zastavila a nepohnula se ani o píď kupředu. Bili jsme je, tahali, ale ona zůstala stát na místě. Když se ale otočila, doslova utíkala zpět. Řekli jsme si, že to vypadá, jako by Bůh chtěl ukradené věci zpět, a proto jsme je přivezli.
Mnich vzal věci a když lupiči odcházeli, děkoval Bohu. Pak si vzpomněl na ikonu světce, a šel tedy ke skále, kde byla ikona položena, poklonil se jí a řekl: „Teď tě, svatý Nikolaji, uznávám. Jsi pravým patronem tohoto monastýru.“
Vítězoslavně vzal ikonu světce a umístil ji opět na její původní místo v chrámu…
při příležitosti První neděle Velkého postu (5.3.2023),
zasvěcené oslavě Pravoslaví,
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zdroj ikon: Byzantine icons
Zdroj příspěvku: Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
