„Slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu.“ (Lk 1,72)
Ctihodný starec Efrém Arizonský se svou matkou, mniškou Theofanou,
v závěru jejího života!
Přeji vám, aby vám naše sladká Panagie pomohla, aby zmírnila ducha vašeho zármutku, aby jej proměnila v ducha útěchy skrze Ducha Svatého.
Všechny smutné věci jsou nám bezpochyby posílány k uzdravení naší nemocné duše, stejně jako skrze zármutky je posílán lék na veškeré smyslné vášně.
Především prostřednictvím soužení se láska nebeského Otce projevuje Jeho vlastním dětem, aby mohly mít účast na Jeho svatosti a byly učiněny hodnými nést břemeno Jeho věčné slávy!
Jakkoli budeme v tomto pomíjivém světě truchlit, jednoho dne naše zármutky ustanou.
Modleme se, aby nás Kristus a Panagie zcela vykoupili z těch truchlivých věcí po naší smrti, tj. z pekla a ze všeho toho dalšího. Kéž naše oči vůbec něco tak hrozného nespatří, neboť i jen myšlenka na peklo je něčím strašným, tím spíše, když je člověk věčně odsouzen k životu v něm!
Ctihodný starec Efrém Arizonský u hroby své milované matky
po jejím odchodu do věčnosti!
Prosme Boha, aby se nad námi smiloval, a vždy Ho s pokorou žádejme o Jeho božské milosrdenství a odpuštění, protože skrze svého svatého Syna řekl:
„A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit“ (Mt 21,22) a „Proste a bude vám dáno“.
Ano, každý den a každý okamžik (našeho života) Ho prosme o milost a aby přehlédl to, co jsme vědomě i nevědomě učinili, a doufejme v Jeho božská slova, že poté, co se ponížíme, On projeví své milosrdenství k nám.
Amen.
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
připravil a přeložil Michal Dvořáček
