„Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou!“
Modlíme se ráno, v souladu s naší každodenní povinností, protože modlitba nám dává světlo, a toto světlo bude před námi svítit po celý den.
Někteří z nás začínají cestu do práce, jiní do školy apod. Ani pak ale nesmíme opustit myšlenku na Boha. A jaké má toto pamatování na Boha být?
„Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou!“
Ve své práci buďte opatrní. Pracuje tam mnoho lidí, kteří říkají velmi špatná slova, protože jsou ve vášnivém stavu a nezabývají se ničím jiným než pomíjivými věcmi tohoto dočasného světa charakteristického hédonismem.
Když se (věřící) člověk zahloubá do modlitby a věnuje jí náležitou pozornost, ničeho z toho, co se děje v jeho okolí, se neúčastní, ani se tím nezabývá. Je mu líto všech těchto lidí a modlí se za to, aby byli Bohem osvíceni.
Během odpoledne a před spaním má věřící vždy pokleknout a pomodlit se k Bohu.
A během dne nebo v noci takový člověk modlitby bere do rukou a otevírá Nový zákon, aby si z něj přečetl alespoň jednu kapitolu. Koná tak proto, jak říká sv. Jan Zlatoústý, neboť každý dům, v němž se nachází svaté Evangelium, ďábel opouští.
Zdroj: Το Περιβόλι του Αγίου Λαζάρου
