25. březen 1821: Počátek boje za řeckou nezávislost

Velká pocta Řecké revoluci roku 1821

Všem pravoslavným křesťanům doporučujeme seznámit se s hlavními hrdiny rozhodujících bitev a s nejvýznamnějšími událostmi, které poznamenaly osvobozenecký boj řeckého lidu v roce 1821, od jehož počátku uplynulo právě 200 let.

Povstání zotročených Řeků proti osmanskému tyranovi za víru, svobodu a sebeurčení v roce 1821 bylo nejdůležitější událostí v historii moderního Řecka. Řecká revoluce byla výchozím stimulem národního obrození, neboť kromě jiných dosáhla také vzniku řeckého státu, a tedy i přítomnosti Řecka (Hellady) na politické mapě světa, kde tato země po dlouhá staletí chyběla.

Řecká revoluce byla také jedním z klíčových zvratů evropských dějin 19. století, protože byla výchozím bodem pro rozpad Osmanské říše, která byla v té době již ve stavu úpadku.

Řecko bylo součástí Osmanské říše od roku 1453. Řecká revoluce byla zahájena 25. března 1821 na svátek Zvěstování Přesvaté Bohorodice. Zvolání „Svoboda nebo smrt“ se stalo mottem řecké revoluce. Řekové zažili časné úspěchy na bojišti, včetně dobytí Atén v červnu 1822, ale také vzájemné sváry mezi jednotlivými zájmovými skupinami. V roce 1827 byly Atény a většina řeckých ostrovů znovu dobity Turky. Trvalo pak dalších téměř 100 let, než bylo celé řecké území, tak jak ho známe dnes, definitivně sjednoceno pod správou jednoho státu.

Přínos Řecké pravoslavné církve a jejího duchovenstva

Pravoslaví a helénismus jsou dva pojmy, které jsou jeden s druhým neoddělitelně spojeny. Pravoslaví hrálo rozhodující roli v kritických okamžicích pro hrdinný řecký národ. Díky aktivní podpoře Řecké pravoslavné církve byl helénismus mnohokrát zachráněn a vyhnul se nebezpečí ve formě odcizení se vlastnímu národu. Pohled do historie a na události roku 1821 tuto pravdu plně potvrzuje.

Řecký metropolita Germanos III. z města Patras žehnající bojovníkům za svobodu!

Hrdinové 25. března roku 1821 s požehnáním patraského metropolity Germana vztyčili ve Svaté Lávře vlajku revoluce s odvoláním na pomoc Krista a záštitu Přesvaté Bohorodice jako „Vojevůdkyně  v boji vítězné“ v jejich zápase, který byl doslova a do písmene bojem „za Víru a za Vlast“.

Vojevůdkyně v boji vítězná, jenž nás osvobozuješ od zlých, tebou chráněni díky vzdávají, služebníci tvoji Bohorodice; vládnoucí tedy mocí nepřemožitelnou, ze všech běd nás vytrhni, ať k tobě zní naše zvolání: Raduj se, Nevěsto vždy panenská! (kondak Bohorodici hlas 8.)

Účast Řecké pravoslavné církve na osvobozeneckém boji v roce 1821 je nepopiratelná jak během jeho přípravy, tak během jeho vítězného vedení.

Systematický pokus Turků vyhladit řecký národ se střetl s důraznou reakcí Církve. Mniši vedli „tajné školy“, tzv. Kryfa scholia“ v temných sklepeních svých svatých klášterů, kde vyučovali pravoslavnou víru a řeckou výchovu. Víra v Boha a láska k vlasti byla zachována a přenesena po staletí otroctví díky přínosu Církve a jejího duchovenstva. Církev pomohla Řekům uchovat jejich víru jako posvátné dědictví během jejich více než 400 letého područí.

Církev obecně byla během turecké nadvlády jedinečným zdrojem a nevyčerpatelnou silou pro vyjádření myšlenek helénismu, pravoslavné víry a touhy setřást toto nesnesitelné jho, a takto znovu získat vytouženou svobodu zotročeného národa Řeků.

Tajná škola (tzv. Kryfo scholio)

Řecká revoluce 1821: Hlavní hrdinové

Řecké národní povstání v podstatě začalo již v únoru roku 1821 aktivitami Alexandra Ypsilantise v Podunajských knížetstvích a následující měsíc se přesunulo na Peloponés, kde začalo sílit osvobozením města Kalamata (23. března) a prohlášením řeckých povstalců směrem k evropskému veřejnému mínění, že povstali za svou svobodu. A navzdory neúspěchu Ypsilantise v Moldovalašsku se jiskra revoluce přece jen nadobro vznítila na Peloponésu, odkud se pak rozšířila do celého Řecka.

Theodoros Kolokotronis, řecky Θεόδωρος Κολοκοτρώνης (3. dubna 1770 – 4. února 1843), byl řecký vojevůdce, klíčová postava řecké osvobozenecké války v 19. století,
jejímž cílem byl boj proti turecké nadvládě.

Obléhání a následné dobytí Tripolisu v září 1821 upevnilo revoluci a zdůraznilo strategického génia Theodorose Kolokotronise, jednoho z hlavních vůdců řeckého povstání.

Úspěchy řeckých povstalců pokračovaly také v Dervenakii a v Gravii zásluhou velitele Odyssea Androutsose, ale také na moři, kde se výtečně činili válečníci Konstantinos Kanaris či Andreas Miaoulis.

Neschopnost osmanských Turků potlačit revoluci vedla ke vzniku vojska Egypťanů pod vedením velitele Ibrahima Paši, kteří pro revoluci představovali největší hrozbu, ve spojení s občanskými nepokoji, které propukly mezi Řeky navzájem („záludná nesvornost“, jak říká řecký národní básník Dionýsios Solomos ve „Chvalozpěvu svobodě“, tj. v řecké národní hymně).

Píseň s názvem „Děti Samariny“ (řec. Ta Paidia Tis Samarinas)

S národně osvobozeneckým bojem je spjata také krásná řecká folklórní píseň „Děti Samariny“, která vypráví o místních mužích, dobrovolnících, kteří přišli o život, když statečně bojovali během řecké války za nezávislost proti Turkům v roce 1821. Hlavní tématikou je město Mesolongi, kterému vyšli tito muži na pomoc, a později hrdinský „Exodus jeho stráží“.

Obléhání Mesolongi osmanskými silami

Mesolongi, město v Západním Řecku, se proti Osmanům vzbouřilo 20. května 1821 a bylo hlavní baštou řeckých povstalců v řecké válce za nezávislost, kde bylo také sídlo Senátu západního kontinentálního Řecka. Jeho obyvatelé úspěšně odolávali obléhání osmanských sil v roce 1822. Druhé obléhání začalo 15. dubna 1825 pod vedením Resida Mehmeda Paši, jehož armáda čítala 30 000 mužů, a později byla posílena o dalších 10 000 mužů vedených Ibrahimem Pašou z Egypta. Po roce neúprosných a vysilujících útoků a dlouhotrvajícího hladovění se obyvatelé Mesolongi rozhodli opustit obléhané město v „Exodu jeho stráží“ v noci z 10. na 11. dubna 1826. V té době žilo v Mesolongi přibližně 10 500 obyvatel, z nichž 3 500 bylo ozbrojeno. Po vyzrazení svého plánu se při východu z města dokázalo před Osmany zachránit jen velmi málo lidí.

Vzhledem k hrdinskému postoji obyvatel a následnému masakru ze strany turecko-egyptských sil získalo město Mesolongi čestný titul „Hiera Polis“ (posvátné město), tj. jedinečný titul mezi ostatními řeckými městy.

Slavný anglický básník a filhelén lord Gordon Byron, který podporoval řecký boj za nezávislost, zemřel v Mesolongi v roce 1824. Tuto jeho oběť dodnes připomíná „hrob neznámého vojína“ obsahující jeho srdce, jakož i socha umístěná ve městě Mesolongi.

Exodus Řeků z Mesolongi

Tragický pád Mesolongi v dubnu 1826 znovu oživil hnutí filhelénů v Evropě a řecké povstání nabylo na mezinárodním rozměru.

Hrdinské události a rozhodující bitvy

Přínos velmocí k osvobození Řecka byl taktéž významný, zejména v bitvě u Navarina v říjnu 1827.

Řekové pokračovali v hrdinném boji až do poslední velké bitvy v Petře v Boiótii v září 1829, v níž se vyznamenala přehlížená postava řecké revoluce v osobě Dimitria Ypsilantise. Během tohoto období se projevily také výtečné vojensko-strategické schopnosti Georgia Karaiskakise, zejména v bitvách u Arachova a v oblastech Attiky.

Mezitím příchod Joannise Kapodistriase do Řecka na začátku roku 1828 a jeho zvolení ze strany Národního shromáždění za prezidenta Řecka znamenalo začátek budování nového státu.

Dne 9. října roku 1831 byl však Joannis Kapodistrias, tento hluboce věřící a své zemi oddaný muž, zavražděn před chrámem sv. Spyridona v Nafpliu.

Joannis Kapodistrias patří právem k hlavním řeckým hrdinům této doby.

(Obraz) Vražda Kapodistriase od řeckého malíře Charalambose Pachise

Slovo závěrem

Aby mohli i dnešní Heléni existovat nadále jako Řekové, dobře vědí, že musí zachovat především svou pravoslavnou víru, a střežit ji jako „oko v hlavě“, protože pravoslavná víra je pro ně tím nejcennějším národním dědictvím.

Za svatou víru v Krista a za osvobození vlasti!

Nikdo by neměl přehlížet skutečnost, že místní pravoslavná církev v Řecku vždy byla, je i bude vychovatelkou a matkou slavného řeckého národa a že jen díky ní helenismus žije a bude vždy žít…

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Takto zněla slova, a vlastně vůbec první fráze, kterou při svém prvním projevu k řeckému lidu pronesl jeho prezident Joannis Kapodistrias.

A s touto vírou a slovy na rtech vedou svůj život všichni věrní Řekové podnes.

Blahopřejeme všem obyvatelům Řecka, našim milovaným bratrům a sestrám v Pánu k jejich velkému národnímu výročí…

Mnohá a blahá léta!

připravil Michal Dvořáček

Doprovodné dobové obrazy:

Použité prameny:

https://www.sansimera.gr/hubs/elliniki-epanastasi-1821-iroes-mahes

Η αποφασιστική συμβολή της Εκκλησίας στον απελευθερωτικό αγώνα του 1821

Související články:

Také Brno se oficiálně zúčastní oslav 200. výročí Řecké revoluce (1821-2021)…

Svatý, který položil život za svobodu a svůj národ v den svaté Paschy roku 1821