PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC

Podle homilie starce Mojžíše Svatohorce (+2014)

Zhruba před 1400 lety se jedna dívka, sotva dvanáctiletá, někde v Alexandrii v dalekém Egyptě zapletla na trhu s láskou. Oddala se svým tělem i duší pádu, hříchu, rozpadu lidské osobnosti.

Kult uctívání těla, hédonismus a nenasytná tělesná žádostivost ji brzy opanovaly natolik, že se zdálo, že již není cesty zpět. Dlouhých sedmnáct let žila ponořena všemi svými nezkrotnými smysly do tohoto nespoutaného života, v hanbě, bez zdrženlivosti, ale současně s pocitem viny a výčitek. Považovala se za svobodnou, nezávislou a neodolatelnou. Obdivovala svou vlastní krásu, bohatství, dobyvačné touhy a provokaci, s níž budila údiv a současně pohoršení.

Stala se však jedna zázračná věc, a došlo k ní v Jeruzalémě, ve Svaté Zemi. Marie tehdy nemohla vstoupit do Chrámu Vzkříšení, jakási neviditelná síla ji držela a bránila vejít do této „svatyně svatých“, kde spočívá Kristův svatý Kříž, Jeho Hrob a místo Vzkříšení. Marie proto poklekla, začala lkát a s pláčem vzpomínala na své pády. Cosi se v ní obrátilo. Z milovnice tělesnosti a vášní se začala postupně stávat milovnicí Boha.

Začala se náhle proměňovat, odkládat svou masku, začala milovat dobro, postupně vstávala z mrtvých. V jejím srdci začal po této nečekané existenciální změně dominovat Bůh, který sám je absolutní Láska. Její život začal skutečně a od začátku nabývat smyslu. Marie se postupně stala opravdovou hrdinkou, svědkem, vyznavačem křesťanského pokání, milovnicí Boha a všeobecně uznávanou ctihodnou ženou, která překonala zákony přirozenosti.

Poté odešla na poušť za Jordánem, rozhodně a neúprosně. Myšlenky na návrat k jejímu předchozímu životu ji však nedovolily ani chvíli si odpočinout. Byla spalována divokými a krutými myšlenkami po dalších dlouhých sedmnáct let. Stejnou dobu, jakou žila dříve v hříchu. Začala si zoufat, ale nevzdávala se. Fyzicky se stala téměř neviditelnou, kost a kůže, neboť zachovávala přísný půst.

Procházela tehdy pouští sem a tam, jako nějaké divoké pouštní zvíře. Nehostinná poušť, cizí země, kde se ocitla, skály a jeskyně, to vše se stalo místem jejího nového obývání. Zde, v těchto podmínkách, prožila dalších třicet let v zápase se svými myšlenkami. Celá se stala světlou a průzračnou. Slavná nevěstka se stala největším asketou všech dob.

Nikdo ji od té doby neviděl, až jednou, představený monastýru sv. Gerasima Jordánského, otec igumen Zosima, který hodlal v poušti prožít Svatou čtyřicátnici. Ten ji spatřil. Jako stín. Když si uvědomil, že je to žena, zakryl její nahotu vlastním pláštěm, a poté s dojetím sepsal její obdivuhodný život. Díky němu o ní dnešní křesťané vědí. Díky němu, a rovněž z Boží milosti, se stáváme prostřednictvím tohoto velkolepého příkladu lepšími lidmi, opravdovými křesťany, tj. lidmi učícími se chápat pokání v pravoslavném slova smyslu. Jako jedinou cestu ke spáse.Continue reading →