Ten, jehož zázračnou pomoc poznali lidé za života i po jeho ctihodném zesnutí…

Ctihodný vyznavač Alexandr Sanaksarský

památka 14. /. 27. srpna v den zesnutí, 5. / 18. září v den vyzdvižení jeho svatých ostatků

a v den památky svatých nových mučedníků
a vyznavačů ruských

 

Ctihodný vyznavač Alexandr Sanaksarský (světským jménem Georgij Andrejevič Urodov) se narodil 4. dubna roku 1882 ve vesnici Nevežkino, v Čembarském újezdu Penzenské gubernie, v rodině zemědělce.

Už jako mladý se stal poslušníkem v Sanaksarském monastýru¹ a 30. srpna 1911 zde byl postřižen na mnicha se jménem Alexandr, na památku blahověrného knížete Alexandra Něvského. Zanedlouho byl rukopoložen i na jeromonacha.

Když mu bylo třicet let, stal se ekonomem monastýru. V květnu 1915 zesnul představený monastýru archimandrita Augustin a bratři na společném shromáždění vybrali v tajném hlasování za svého představeného právě Alexandra. Brzy na to mu světitel Kirill (Smirnov)², budoucí nový mučedník, udělil hodnost igumena. V tom okamžiku mu bylo 33 let.

Jako představený Sanaksarského monastýru však nepůsobil dlouho. Ze všech svých sil se snažil navrátit monastýr k přísnému mnišskému typikonu, podle kterého monastýr žil při ctihodném Theodorovi Sanaksarském³. Ne všem se však tento způsob vedení monastýru líbil, jelikož duch té doby, který byl plný bezbožnosti, anarchie a revoluce, pronikl i za monastýrské stěny. Duchovní křeč, která zasáhla celou Rus, neminula ani tento monastýr. Část bratří začala psát dopisy k archijereji a světské moci, a ačkoli se obvinění proti otci Alexandrovi nepotvrdila, igumena Alexandra nakonec sesadili a zbavili jeho hodnosti představeného. Zákonně zvoleného představeného igumena drželi o samotě zamčeného v jeho kelii.

Když vytrpěl pronásledování od lživých bratří v monastýru, přešel igumen Alexandr potom do Kazaňské eparchie, kde ho jeho duchovní rádce a učitel vladyka Kirill (Smirnov), v té době už metropolita Kazaňský, určil za představeného Sedmijezerské poustevny Přesvaté Bohorodice⁴, kde získal hodnost archimandrity.

V době, kdy začalo svoji aktivitu tzv. Obnovlenecké hnutí⁵, archimandrita Alexandr aktivně proti tomuto proticírkevnímu nátlaku vystupoval. Byl také proti tomu, aby se brali (kradli) z chrámů církevní cennosti, tak jak to bylo dovoleno a uskutečňováno tehdejší bolševickou vládou a mocí. Otevřeně odmítl platit daně za to, že využívá místnosti pod chrámem, a říkal, že žádná vláda ani moc nemá právo brát peníze za monastýrské nemovitosti, které patří monastýru. Našli se však falešní svědci, a to jak z duchovenstva, tak i z řad laiků, čehož výsledkem bylo, že otec Alexandr byl roku 1928 uvězněn. Byl obviněn z antisovětské propagandy a agitace. Svoji vinu nepřiznal. Byl uvězněn a umístněn do tzv. Soloveckého tábora zvláštního určení⁶, na tři roky. Když se mu končila doba vězení, byl vysídlen na Ural. V roce 1938 pak mohl odcestovat do Kirovské oblasti, kde sloužil jako představený chrámu ve vesnici Sobolevka. V tomto chrámu sloužil 26 let. Když i tento chrám byl bolševiky nakonec uzavřen, zůstal žít v domě u chrámu a začal pracovat jako dřevorubec v tzv. Lespromchozu (Lesní průmyslové družstvo). Nadále však tajně sloužil jako kněz u sebe doma. Za duchovní pomocí se na něj obraceli nejen obyvatelé vesnice, ale i lidé z celého okolí, měli jej v úctě jako duchovného starce, který je prozíravý a umí pomoci v jejich nouzi.

Po dlouhou dobu byl ve skupině tzv. nevzpomínajících⁷. Roku 1955 archimandrita Alexandr přijal volbu Patriarcha Alexije I. (Simanského) a sjednotil se s Ruskou patriarší církví, jak o tom sám napsal ve svém poslání představenému Kirovské eparchie, arcibiskupovi Venjaminovi (Tichonickému), spolu s prosbou o mnišský pohřeb po svém zesnutí. Archimandrita Alexandr pak zesnul v den svátku Vynášení uctívaných dřev životodárného Kříže Pána (1./14. srpna) roku 1961. Byl pohřben při shromáždění velkého počtu věřících a místo jeho pohřbení se stalo místem, kam od té doby věřící chodili pro duchovní útěchu. Zachovalo se mnoho svědectví o pomoci starce Alexandra různým věřícím jak za jeho života, tak po jeho zesnutí.

Roku 2001 byly svaté ostatky starce Alexandra vyzdviženy ze země a nyní se nacházejí v Sanaksarském monastýru. Po přenesení jeho svatých ostatků do monastýru byl otec archimandrita připočten k zástupu svatých jako ctihodný vyznavač a byl zahrnut do Sboru svatých nových mučedníků a vyznavačů ruských 20. století.

připravil o. Marek Malík

Poznámky pod časou:

¹ Sanaksarský monastýr v čest památky Narození Přesvaté Bohorodice

Založen roku 1659, na levém břehu řeky Mokši, v blízkosti města Temnikova. Místo pro monastýr věnoval dvořan Luka Evsjukov a pozval do něj ze Staro-kadomského monastýru jeho prvního zakladatele a představeného ctih. Theodora (Ušakova). 

² Svt. Kirill (Smirnov), metropolita Kazaňský a Svijažský, nový mučedník

Zastřelen 20. listopadu 1937, spolu s metropolitou svt. Josifem (Petrovychem) a biskupem svt. Evgenijem (Korbanovym). Památka 7. / 20. listopadu.

³ Ctihodný Theodor (Ušakov) Sanaksarský

Jeho památka se slaví 19. února / 4. března v den zesnutí a 21. dubna/ 4. května v den vyzdvižení svatých ostatků. Pocházel z dvořanského rodu. Mnišství přijal v Alexandro-něvské lávře roku 1748, jeho mnišského postřihu byla přítomna carevna Jelizaveta Petrovna (vládla 1741 – 1762); postřih vykonal představený lávry arcibiskup Theodosij (Jankovskij), Petrohradský a Šlisselburgský. Roku 1757 po vlastní prosbě odešel do Sárovské poustevny, v roce 1764 byl ustanoven představeným Sanaksarského monastýru. Zesnul roku 1791 a v roce 2004 byl připočten k zástupu svatých. 

Sedmijezerská poustevna Přesvaté Bohorodice

Mužský pravoslavný monastýr v Kazaňské eparchii severně od Kazaně, v republice Tatarstán. Založena roku 1613 mnichem Evfimiem, který se sem přestěhoval z Velikého Usťjugu a přinesl si s sebou ikonu Matky Boží, která později získala pojmenování Sedmijezerská a která roku 1654 zachránila místní obyvatelstvo od morové nákazy. Na památku této události byla založena tradice každoroční pouti, která se koná 25 června /8. července ze Sedmijezerské poustevny do Kazaně. Roku 1928 byla poustevna uzavřena a zničena, místo poustevny bylo využíváno zemědělským družstvem. V roce 1996 bylo to, co z poustevny zůstalo (malý chrám sv. Evfimije Velikého a svt. Tichona Zadonského) navráceno Církvi. V monastýru se dnes nachází kopie ikony Matky Boží Sedmijezerské (originál se nachází v Petro-pavlovské katedrále v Kazani) a ostatky ctih. Gabriela (Zyrjanova) Sedmijezerského.

  Obnovlenci, obnovlenectví

Tzv. Obnovlenecký rozkol; jednalo se o hnutí, které vzniklo v Ruské pravoslavné církvi po tzv. Říjnové revoluci roku 1917. Za svůj cíl si ustanovilo „obnovu a reformu církve“, a to „novým demokratickým řízením“ a „modernizací bohoslužeb“. Postavilo se proti tehdejšímu vedení Církve, proti svt. patriarchu Tichonovi, přičemž byla oznámena plná podpora tehdejšímu novému režimu. Přes všechny své snahy se hnutí kolem roku 1946 rozpadlo.

  Solovecký tábor zvláštního určení

Za sovětského Ruska v roce 1920 byl tento tábor založen na Soloveckých ostrovech (Solovky — skupina ostrovů v Bílém moři. Ostrovy leží v Archangelské oblasti Ruska.) Byl to jeden z největších nápravně pracovních táborů – tzv. Gulagů.

  „Nevzpomínající“

Takto byli neoficiálně nazýváni ti duchovní a věřící, kteří, když byla roku 1927 vydána tzv. Deklarace metropolity Sergije, přestali při bohoslužbách vzpomínat metropolitu Sergije (Stragorodského). Tzv. Deklarace metropolity Sergije z roku 1927 – přesněji Prohlášení (Poselství) Zástupce Patriaršího Zastupitele, metropolity nižegorodského Sergije a při něm dočasného Patriaršího Posvátného Synodu, o vztahu Pravoslavné ruské církve k existující občanské vládě. Tato deklarace se stala ranou pro Ruskou církev, byla to deklarace o loajálnosti k sovětské vládě. V ní se Ruská církev zavázala k bezpodmínečné podpoře komunistického režimu. Velké množství církevních hierarchů, duchovních a laiků s ní však vyjádřilo ostrý nesouhlas. 

Podle:

https://drevo-info.ru/articles/23424.html

http://co6op.narod.ru/kiril/htm/k19.html

Оставить комментарий

Ваш адрес email не будет опубликован. Обязательные поля помечены *

Этот сайт использует Akismet для борьбы со спамом. Узнайте как обрабатываются ваши данные комментариев.