Svatý a spravedlivý Lazar „Čtyřdenní“
V den svátku svatého Lazara si připomeňme milovaného přítele Kristova a současně prvního historického biskupa starobylého kyperského města Kitie. Podle posvátné církevní Tradice ho na biskupa rukopoložil sv. apoštol Pavel spolu se sv. apoštolem Barnabášem, který sám z Kypru pocházel.
Kým byl sv. Lazar, jaký byl jeho osud, smrt, vzkříšení a pozdější útěk před nenávistí a závistí lidí z jeho vlastního národa, kteří nemohli snést jeho slavné svědectví o Kristově božství a Jeho moci? A proč byl vzkříšen až čtvrtý den po uložení do hrobu, kdy se jeho tělo začalo již přirozeně rozkládat a zapáchalo?
Osobnost sv. Lazara je velkým tajemstvím, podobně jako jeho smrt. Na jeho konci je však radost ze Vzkříšení. O jeho životě víme jen velmi málo, a to co známe, čerpáme ze Svatého Písma Nového Zákona (viz Janovo Evangelium, 11. kap.) a taktéž ze svaté Tradice.
„Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, pak byl nemocný.“
Pán Ježíš ale nespěchal, aby přišel a Lazara uzdravil, neboť věděl, že jeho milovaný přítel nezemřel, ale pouze spí, a v jeho božské moci bylo probudit ho z tohoto dočasného spánku a znovu mu darovat život.
„Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“
„Lazar, náš přítel, usnul, ale jdu, abych ho probudil.“
Když Ježíš dorazil do Betánie a setkal se s Marií a Martou, sestry Lazarovými, pravil: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.“
Potom řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se.“
Ježíš se rozplakal.
Židé tedy řekli: „Hleďte, jak ho měl rád!“
Někteří z nich však řekli: „Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“
„Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.“
Ježíš řekl: „Odvalte ten kámen.“
Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: „Pane, už zapáchá, vždyť je v hrobě čtvrtý den!“
Ježíš jí řekl: „Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?“
Zvedli tedy kámen z místa, kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“
A když to řekl, zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“
První Lazarův hrob v Betánii, z něhož vyšel na Kristův příkaz opět živý
„Lazare, pojď ven!“
Tato slova zůstanou jednou provždy uchována v naší paměti, neboť rezonují nadpřirozenou mocí našeho Spasitele, který jako člověk říká „Pojď!“, ale jako Bůh křísí Lazara a povolává ho zpět k životu.
„Tehdy mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něho uvěřili.“
