Podle homilie archim. Georgia Grigoriatského
Vítězoslavný vjezd Pána Ježíše Krista do svatého města Jeruzaléma je bezesporu událostí nejen historickou, nýbrž také symbolickou, jak říká archim. Georgios Grigoriatský. A svatí Otcové podávají výklad ke všem symbolickým událostem tohoto velkého dne.
Kromě jiného nás nabádají, abychom spolu s palmovými větvičkami a olivovými ratolestmi přinesli Kristu také větve našich ctností, tedy naše ctnosti. Pán si totiž přeje, abychom ho uvítali zejména našimi vlastními ctnostmi. A místo toho, abychom před něj prostřeli naše roucha, neboť to je věc snadná, tak učiňme spíše něco, co je daleko složitější: prostřeme před něj naše vášně a svlékněme je jako roucha nepotřebná, a Pán nás od nich osvobodí.
Nejen svatí Otcové, ale veškeré bohoslužebné zpěvy a texty k tomuto svátku nám naznačují pravý důvod velkolepého přijetí a uvítání Pána ve Svatém městě. Bylo jím připomenutí Jeho slavného vzkříšení Lazara, což představovalo očividný zázrak a vítězství nad smrtí (viz Jan 12,18). Ještě nikdy se nic podobného nestalo. Někoho, kdo byl již čtyři dny zesnulý a v hrobě, ještě nikdo nikdy nepřivedl k životu. Je pravdou, že mrtvého vzkřísil také prorok Eliáš (viz 1Král 17,24), ale nikoli čtyřdenního zesnulého, „který již zapáchal“.
Skutečným Mesiášem mohl být jen ten, kdo by dokázal překonat osten smrti a uzdravit tuto odvěkou lidskou bolest, kterou trpěl lidský rod. Lidé nyní v osobě Ježíše spatřili někoho, kdo tuto existenciální otázku vyřešil svým boholidským étosem a současně zcela prakticky, vzkříšením svatého Lazara. To bylo dostatečným projevem jeho božské přirozenosti a moci shůry.
Nicméně, toto velké vítězství nad smrtí, v případě Jeho přítele Lazara, bylo jen úvodem, předzvěstí něčeho, co mělo teprve následovat a co bylo ve své podstatě nepřekonatelně významnější: Kristovo vlastní silou uskutečněné vzkříšení z mrtvých!Continue reading →
