Svatý Panagis Chadži-Jonáš z Lysi na Kypru
(♰ 30. prosince 1989)
(15.8.1905 – 30.12.1989)
Několik slov o jeho životě
Otec Panagis (z řec. jména Panagiotis) se narodil v obci Lysi, jež se nachází na dnes Tureckem okupované části Kypru.
Jako čtvrtý z osmi dětí farmářské rodiny se narodil 15. srpna 1905, a proto mu jeho zbožní rodiče dali jméno podle tehdejšího svátku (Zesnutí Přesvaté Bohorodice) – tedy Panagis (podle „Panagia“ – Přesvatá).
Se svými bratry Vassilisem a Tryfonem žili v Božím míru.
Stařeček Panagis dokončil pouze základní školu, nicméně své vzdělání pak dál doplňoval samostudiem, přičemž čerpal rovněž z bohatého kulturního zázemí svého rodného místa.
Sám se zabýval zemědělskými pracemi a vyučil se také ševcovskému umění. Kromě toho pracoval mnoho let zcela bezplatně jako pomocník v chrámu (i v oltáři) Přesvaté Bohorodice, kde doplňoval olej do lampád a konal zde různé další práce pro blaho svatého chrámu a místních věřících.
Lysioté (obyvatelé místní kyperské obce) se také zmiňují o bohoslužbách, kterých se každý den účastnil svatý Panagis se svými bratry a dalšími vesničany v chrámu, jakož i o všenočních bděních v kapli svatého Euthymiána.
Později, po turecké invazi, žili tito tři bratři mezi sebou stejně mírumilovně i v Larnace, kam se přestěhovali. Stařec Panagis zesnul 30. prosince 1989.
O jeho životě a skutcích svědčí slova, která sám stařec řekl krátce předtím, než odešel k Pánu: „Čtení, půst, bohoslužby…, všeho toho jsem se dostatečně nasytil.“ A na otázku, zda se (ve svém vlastním životě) nasytil Boha, po chvíli mlčení stařec Panagis odpověděl: „Cožpak jsem ho dokonale poznal a zakusil?“ Smysl jeho odpovědi chápou ti, kteří ho znali, žili s ním a učili se od něj.
Nyní budeme alespoň po paměti citovat některé úryvky ze slov igumena kláštera Stavrovouni, otce Athanásia, který byl také duchovním otcem stařečka Panagise.
„Otče Panagisi, muži Boží, dělníku Páně, duše Ráje…“
(a dále otec igumen ve svém pohřebním slovu pravil:)
„Jeho život byl jako život kněží… Žil především pro ostatní své bratry v Kristu, jim obětoval svůj vlastní pokoj a odpočinek. Byl zcela lidumilný, odcizený světu, zcela nepohnutý marnými radostmi a rozkošemi (tohoto světa), maje svou duši zcela odevzdanou Bohu. Středem jeho tužeb a srdcem jeho srdce bylo božské Přijímání.“
Z poučení a slov svatého starce Panagise:
„Jednota a láska přináší klid a mír. „Snášejte jeden druhého v lásce“. „Jedni druhých břemena neste.“ Nechť nikdo neprosazuje svůj vlastní zájem, nýbrž nechť se zajímá o potřeby druhých.“
Taky jsme i dnes zahlédli sluníčko. I dnes jsme mohli žít. Sláva Tobě, Bože! Vstali jsme ze spánku, máme vzduch, slunce, všechna Boží blaha! Naše životy jsou zase o něco delší. Něco je třeba ještě získat, než skončí žeň tohoto života, ještě je třeba něco „nakoupit“, něco přidat k bohatství naší duše. A co dalšího? Království Boží již spěchá. Vše ostatní bude považováno za pomíjivé a dočasné.“
„Když Boží stvoření (čili člověk) žije v Pánu, nehledě na to, jak bohatý může být, tak pohrdá pozemským bohatstvím, a to je důvod, proč koná tak velké skutky milosrdenství.“
„Když člověk pracuje a modlí se, je to, jako by pracoval pro Pána, protože všechno patří Jemu (Bohu).“
„Naše sny bychom neměli brát v úvahu a honit se za jejich vysvětlením. Někteří říkají, že měli předtuchu zla, které se jim mělo přihodit. Pokud stvoření (tj. člověk) získá ušlechtilost, nevěnuje pozornost událostem, tím méně snům. Jsou lidé, kteří se bojí mrtvých, a přitom žijí ve světě, kde se všude kolem nacházejí doslova tisíce divokých zvířat. Náš protivník se nás snaží mnohokrát, ať už bdíme či spíme, všemožně zastrašit.“
„Žádáte a nedostáváte, protože žádáte špatně.“ „A já se ptám (říkal stařec Panagis): Máme kousek chleba a nepatrnou přikrývku ke spánku? Co více je nám zapotřebí?“
„Mnohokrát se rozhodnete něco udělat. Přemýšlíte o tom, co je Boží vůle, a jednáte podle toho, co považujete za správné. A přesto uvnitř stále pochybujete: „Udělal jsem dobře?“ Ty máš však říci: „Dobře jsem to promyslel, a proto jsem tak učinil!“ A tím to končí. Dále na to už nemysli.“
„Když Bůh stvořil člověka, vzal ze země prach. A pak do něj vdechl život. Když se (Boží) blahodať (od člověka) vzdálí, stáváme se výše zmíněným prachem. Takhle jsme stvořeni.“
„Srdce křesťana musí být široké, schopné do sebe mnohé pojmout, litovat, mít soucit. Kolik dáš, tolik dostaneš. „Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.“ (Sk 20,35)“ Dobro je dobré, když se dělá dobře. Často navštěvujte místa, kde (lidé) truchlí, protože tak máte možnost soucítit (s druhými). Cokoli bolestí ztrápenému člověku nabídnete, cokoli mu dáte, pokud s ním skutečně nesoucítíte, nemá to žádnou cenu. Naopak, je třeba být tam a plakat s ním na jeho polštáři. Prospěch získá on i vy. A když pak od něj odejdete, on se bude modlit i za tebe, který jsi nesl jeho bolest. To, co někteří dělají, není pravá láska: tančit, bavit se, hodovat pro charitu. A na konci to, co z (takové) hostiny zůstane, tak řeknou, ať si vezmou chudí. Takový projev lásky je většinou neužitečný.“
„Víra je ta nejhlavnější věc! Bůh pak pomáhá. My se snažíme, staráme se, ale Bůh pomáhá. A to stejné pro mnoho různých věcí, kterých se obáváme. Také tam Bůh pomáhá. A také v mnoha jiných věcech, kterých se bojíme a přejeme si, aby se nestaly, Bůh je pak nedopustí. Jelikož si nepřejeme zlo, Bůh nás chrání.“
„Nežádejme, aby se někdo, kdo od nás slyšel něco duchovního, okamžitě stal dokonalým.“
„Vaše srdce musí být zaměstnáno modlitbou, aby i v případě, že o vás někdo řekne nějaké špatné slovo, tak abyste ono slovo zanechali venku, před vaším domem, a nenosili ho (ve svém nitru) dovnitř.“
„Bůh chce celé naše srdce.“
„Nečekejme, že nás děti budou milovat tak, jak my milujeme je. Rodič více miluje. A Bůh jako Otec nás miluje víc než my Jeho. Proto bychom Ho neměli rozesmutnit. Když cítíme, jak nás Boží Láska přemáhá, je vůbec možné hřešit? A Anděl strážný nás miluje a chrání. On pak samozřejmě, když se chystáme nějak zhřešit, volá: „Ne, ne!“ Avšak poté, co sami naléháme (a pokračujeme v konání něčeho zlého, hříšného), Anděl tehdy ustupuje. Tak se naše vědomí krůček po krůčku stává bezcitným a otupělým.“
„Tělesná radost je k smíchu. Duchovní radost je skutečná!“
„Kdo chápe marnost světa, nebývá zarmoucen světskými věcmi a přenechává tedy „císařovy záležitosti císaři a věci Boží Bohu“.“
„Pokud chcete neomylnou společnost, bez nedokonalostí, bez rozdílů a kontrastů, nenajdete ji, ať jdete kamkoli. Jeden den vás možná nic špatného nepotká, ale druhý určitě ano. Taková je společnost, ve které žijeme…“
připravil Michal Dvořáček
Zdroj: Όσιος Παναής της Λύσης
