Homilie při příležitosti 2. Neděle Velkopostní
Svatý Řehoř Palama jako učitel zbožštění
Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského
V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos
Drazí bratři a sestry v Kristu,
„Dnes slavíme, jak dobře všichni víte, Druhou neděli Velkého postu a současně svátek svatého Řehoře Palamy, arcibiskupa Soluňského, divotvůrce.“
Starec Georgios ve své tehdejší homilii doplnil ještě jeden důležitý fakt, který podtrhuje význam tohoto dne, když pravil, že „naše Církev ustanovila, aby se konala památka svatého Řehoře Palamy jako by to byla dnes druhá Neděle Pravoslaví, neboť svatý Řehoř Palama, žijící ve 14. století a zosobňující svatohorského mnicha, jeromonacha a poté i arcibiskupa soluňského, jednou provždy utvrdil pravoslavnou víru a pravdu Pravoslaví, jakož i pravoslavný způsob života“.[1]
V dalších částech své homilie hovoří starec Georgios o velkém významu osobnosti svatého Řehoře Palamy a jeho přínosu k zachování pravoslavné víry a pravoslavného života pro budoucí generace pravoslavných křesťanů, což znamená i pro nás, dnešní pravoslavné křesťany. Základy pravoslavného vyznání a teologického přínosu svatého otce Řehoře, jejichž pomocí byla utvrzena pravda naší Církve, řadí starec Georgios takto:
„Prvním jejich znakem je možnost, aby člověk, křesťan, ve svém životě získal zkušenost Boží blahodati. Je dobře známo, že západní (křesťané), heretici, jakým byl tehdy i Barlaam, který pocházel ze Západu, byl filosofem, ale nebyl pravoslavný, zpochybňovali tuto pravdu a říkali, že křesťan nemůže získat Boží blahodať.“ Naopak, tito lidé tvrdili, jak uvádí starec Georgios, že člověk se může přiblížit k Bohu pouze svým „rozumem, poznáním, prostřednictvím filosofie“.
„Svatý Řehoř, maje asketickou zkušenost Svaté Hory a všech ostatních svatých Otců naší Církve, postavil proti tomuto obelstění, proti tomuto racionalismu, který šířil západní (učenec) Barlaam, pravdu Pravoslaví.“ To znamená, že pro člověka byl Bůh někým, o němž člověk nemusí pouze přemýšlet, nýbrž Ho v životě také zakoušet (žít). „A protože je jeden Bůh ve Třech Osobách, může s Ním člověk vcházet do velmi osobního vztahu.“ A tak, zachovává-li s Bohem tento osobní vztah, může člověk Boha (ve svém životě) zakoušet a cítit jeho přítomnost, hovořit s Ním ve svém srdci a vidět Ho. To znamená, že Ho může vidět podobně, jak viděli Pána jeho učedníci na hoře Proměnění, kde celý zářil „jako slunce“ a jeho roucho „zbělelo jako světlo“[2]. Toto světlo je identické s „nestvořeným Světlem“, s „Boží slávou“, na kterou patřili svatí a zbožní lidé všech dob až dodnes.
„Také svatý Řehoř Palama viděl tuto Boží slávu, osobně viděl nestvořené Světlo, které je Boží energií, ale nejedná se o Boží bytnost (podstatu), a také díky tomu mohl potvrdit, že Bůh pro nás pravoslavné křesťany není něčím vyskytujícím se vysoko (v nebi), zatímco my jsme hluboko dole (na zemi), anebo něčím, co je od nás vzdálené, něco mimo nás a náš život, nýbrž nás ujistil o tom, že Boha můžeme hledat, že Ho může prožívat, že s Ním můžeme rozmlouvat, že Ho můžeme vidět, ačkoli pouze tehdy, když máme naše duchovní oči do široka otevřené, zdravé a očištěné.“
Druhým znakem, který zdůrazňuje svatý Řehoř Palama, je, že k tomu, aby člověk mohl tuto zkušenost Boží blahodati přijmout, je třeba očistit zrak naší duše, ale také zrak vlastního nitra od vášní. „Neboť pokud je člověk naplněn vášněmi, různými vášněmi, které jsou výplodem našeho egoismu a sebelásky, nemá svůj zrak čistý, a nemůže tudíž Boha spatřit.“
Zde platí to, co Pán pronesl k zástupům ve svém kázání o blahoslavenstvích: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.“[3] Starec Georgios potvrzuje jednu odvěkou pravdu, vycházející ze zkušeností duchovního života a učení svatých Otců, podle nichž je možné dosáhnout duchovní dokonalosti jen prostřednictvím duchovního zápasu, přemáhání, askeze a boje proti vášním čili jejich proměnění ve ctnosti.
„Je třeba zápasu ve smyslu pokání, zápasu ve smyslu očištění se od vášní, aby mohl člověk očistit doslova „zorný pohled“ naší duše, oči naší duše, a aby mohl spatřit Boha. Bez tohoto zápasu není možné, aby někdo viděl, zakusil a hovořil s Bohem!“
A konečně třetím znakem či, chcete-li, předpokladem pravoslavného východiska v učení o Božích energií a nestvořeném Božím Světle, jak nás o této věci poučil velký učitel zbožštění (theose), jímž byl svatý Řehoř Palama, je modlitba. „Je tomu tak proto, neboť především během modlitby člověk hovoří s Bohem a přijímá Jeho božskou zkušenost.“ Starec k tomu jedním dechem dodává, „že když hovoříme o modlitbě, nemyslíme tím nějakou uspěchanou modlitbu, rutinní modlitbu ze zvyku“, která nemá sílu učinit téměř nic. „Máme naopak na mysli modlitbu srdce, modlitbu mysli, modlitbu, při níž se celý člověk, jeho mysl i srdce cele odevzdávají Bohu.“ Z učení svatých Otců a hesychastů víme, že se jedná o modlitbu nepřerušovanou, čistou modlitbu našeho srdce, která je plodem pokání, duchovního zápasu a touhy po Bohu.
Dobře tuto schopnost modlitby a vnitřního vidění věcí jinak neviditelných spatřujeme při události a svátku Proměnění na hoře Tábor. Vždyť také Pán tehdy vyšel na horu, „aby se modlil“[4]. A během toho, jak se Pán modlil, událo se Jeho Proměnění, při němž se zjevila „sláva Svaté Trojice“.
Starec Georgios k této velké události výstižně dodává:
„Milí bratři, my, pravoslavní křesťané, máme velké privilegium, neboť díky tomu, že máme pravou víru, můžeme zakoušet jedinečný a navýsost živoucí vztah s Bohem, můžeme s Ním hovořit, můžeme přijímat zkušenost nestvořených Božích energií, můžeme Boha vidět. To je však možné pod podmínkou zachování jednoho nepřekročitelného pravidla: Že budeme součástí naší Církve, jejími členy, že se budeme účastnit svatých Tajin. Jak by také mohl někdo spatřit Krista bez vyznání (hříchů), bez pokání, bez svatého Přijímání (Eucharistie)? Jak by mohl někdo spatřit Krista, pokud Ho nepřijal do svého nitra? Přijímáme totiž Krista ve svatém Přijímání, abychom Ho mohli zakusit, abychom Krista mohli spatřit.“
Svatý Nikolaos Planas
Jen ať někdo neříká, že to, co jsme zde uvedli, jsou jen „plané řeči“, které se dnes říkají, aniž by byly pravdou, anebo že něco takového se dělo kdysi, za starých časů, ale již ne dnes!
„Nikoli, bratři. I dnes se tyto věci dějí! Jistě, svatý Řehoř Palama byl člověkem „bohovidoucím“, neboť to, co viděl, to také prožíval. I dnes však svatá Církev, jak jste si již všimli, slaví svátek svatého Nikolaa (Planase[1]), prostého a nevzdělaného kněze, avšak člověka svatého, žijícího v manželství, který působil ve starých Athénách.“
Otec Nikolaos (Planas), který pocházel z ostrova Naxos, konal bohoslužby v jednom malém chrámu sv. Jana na ulici „Vouliagmeni“ ještě před tím, než byl postaven chrám velký, ten, který známe dnes. Byl to prostý kněz, který konal každý večer všenoční bdění, a který vše, co měl, dával lidem na almužnu, zachovával přísný půst, modlil se a konal bohoslužby (svatou liturgii) každý den svého života.
„A také on byl učiněn hodným spatřit nestvořené Světlo,“ říká starec Georgios. „Představte si, že nejen že sám toto Světlo spatřil, ale také ostatní ho viděli do tohoto nestvořeného Světla ponořeného!“
Jeho současníci vyprávěli o tom, jak otce Nikolaa obklopovalo nějaké světlo, v noci, když chodil temnými ulicemi Athén. Jen považte, dodává starec Georgios, tehdy ještě neexistovalo elektrické osvětlení, a hle, zde je otec Nikolaos, jak osvětluje svou postavou ulice Athén. „Lidé si mysleli, že světec drží nějakou svítilnu, nicméně když k němu přišli blíže, žádnou svítilnu u něj nenašli. Bylo to Světlo Svaté Trojice, nestvořené Světlo, o němž hovoří také svatý Řehoř Palama. Toto Světlo osvěcovalo srdce, mysl i tělo otce Nikolaa, k jehož cti se dnes koná první slavnostní svatá liturgie v Metropolitním athénském chrámu.“
Nemysleme si, že se jednalo pouze o otce Nikolaa Planase. Ne, byli a jsou zde i další a další světci, kteří spatřili nestvořené Boží Světlo.
„Také já jsem poznal svaté, kteří byli učiněni důstojnými spatřit nestvořené Světlo,“ dodává starec Georgios, „a celý jejich život se stal Světlem Krista!“ „Mezi nimi je jeden přesvatý starec, otec Sofronij[2], možná jste o něm již mnozí zaslechli, jde o igumena Posvátného monastýru ctihodného Kříže v Essexu (v Anglii).“
Starec Sofronij z Essexu
Otec Sofronij má 97 roků[3] a žil jako mnich na Svaté Hoře Athos. Byl učedníkem jednoho velkého a svatého starce, který byl nedávno oficiálně zanesen do Hagiologia (diptychu pravoslavných svatých), konkrétně svatého Siluána, ruského svatohorského mnicha. Nedávno byla vydána nová kniha o životě svatého Siluána Athosského[4], kterou vám vřele doporučuji ke čtení.
„Otec Sofronij,“ dodává starec Georgios, vydal nedávno jedno velmi významné dílo, knihu která, pravda, pro ty, kteří ještě nepokročili v duchovním životě, může být poněkud hůře srozumitelná, nicméně pro ty, kteří již učinili na své duchovní cestě pokrok a mají touhu po Kristu, je tato kniha velmi důležitá. Jedná se o knihu s názvem: Viděti Boha takovým, jaký je. A v této knize starec Sofronij uvádí, jsa veden láskou ke svým spolubližním, své zkušenosti s nestvořeným Světlem, jak ho Bůh učinil hodným spatřit v naší době nestvořené Světlo.“
Ve svém díle říká kromě jiného, že: „Nestvořené Světlo začíná člověka osvěcovat od okamžiku, kdy on začíná činit upřímné pokání. Jakmile člověk činí pokání a začíná plakat nad svými hříchy, když tedy pocítí své hříchy, kterých se dopustil, a začne žádat Boha o slitování, od té chvíle osvěcuje Světlo Kristovo jeho srdce a jeho mysl. Je to něco, co dodává útěchu nám všem, kteří víme, že když začneme činit pokání, Světlo Kristovo osvítí také naši mysl a naše srdce.“[1]
Pokud si vezmeme k srdci vše, co bylo výše řečeno, starec Georgios nás vybízí, abychom také my vedli zápas, zejména nyní, v době posvátného a požehnaného Velkého postu, svaté Čtyřicátnice, abychom mohli zažít pravdu a Světlo Kristovo také v našem vlastním životě.
Starec Georgios vyjadřuje své přesvědčení, že díky velké Boží milosti můžeme být v našem životě velmi šťastni, neboť „my, pravoslavní křesťané, máme možnost nejen Boha vidět, ale tím, že na Něj můžeme patřit, stáváme se i my „bohy“ prostřednictvím Boží blahodati“.
„To je také něčím, co od nás očekává náš Tvůrce a Stvořitel. Také proto nás učinil podle svého obrazu a svého podobenství[2], abychom se stali podobní Jemu, jakým je On, abychom se stali bohy Boží blahodatí.“
Starec Georgios se pozastavuje nad tím a současně obdivuje, jak velké máme v našem životě poslání. Také proto máme být bedliví a opatrní, aby náš život nebyl promarněn různými malými, nicotnými, marnivými věcmi, „nýbrž abychom všichni zaměřili zrak naší duše směrem k Pánu a Bohu našemu, který nás očekává, abychom se s Ním sjednotili, abychom byli jedno spolu s Ním“.
To stejné se podle starce Georgia stalo také se svatým Řehořem Palamou.
Svatý Filotheos Kokkinos, patriarcha konstantinopolský,
iniciátor kanonizace svatého Řehoře Palamy
„Když byl svatý Řehoř přibližně ve věku 60 let, poté, co vykonal velké zápasy za svatou pravoslavnou víru, kdy byl dokonce ze strany nepřátel pravdy vězněn v Konstantinopoli po dobu 4 let za vyučování pravoslavné víře, a když byl již na smrtelné posteli jako metropolita soluňský, předpověděl svou vlastní smrt. A čím více se blížila hodina jeho odchodu z tohoto pozemského života, maje nesklonně soustředěn svůj duchovní zrak na Boha, často říkával: „Do nebeských (výšin), do nebeských“.“
„A když oddal svou svatou duši do rukou Pána, zbožní kněží, kteří stáli po jeho boku, spatřili jeho svaté tělesné ostatky, jak celé září v Božím Světle, v nestvořeném Světle Svaté Trojice, viděli tedy Světlo, které ve svém životě svatý Řehoř Palama prožíval, o němž teologicky pojednával a o němž také učil[3].“
Starec Georgios své dlouhé a poutavé kázání zakončuje těmito slovy:
„Kéž i my dnes, na přímluvy a požehnání svatého Řehoře, kráčíme ve Světle Kristově a kéž také naše touha, náš cíl a náš zápas je vždy právě Světlo Krista, aby také celý náš život byl ponořen dovnitř tohoto nestvořeného a věčného Světla Svaté Trojice.“
Při příležitosti Neděle Pravoslaví (24.3./11.3.),
Ve Velikém postu roku 2019
připravil Michal Dvořáček
Ke stažení v pdf:
Archim. Georgios Homilie při příležitosti 2. Neděle Postní_Sv. Řehoř Palama
Hlavní bibliografický pramen:
(+) Αρχιμ. Γεώργιος (Καψάνης), Καθηγούμενος της Ιεράς Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος. Εις την Β’ Κυριακήν των Νηστείων Ορθοδοξίας (Του Αγίου Γρηγορίου του Παλαμά) (1993). Ιn: Ομιλίες σε εορτές του Τριώδιου και Περί Αρετών Γ’ (των ετών 1981-1991). Έκδοσις Ιεράς Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος 2015, s. 131-140. ISBN: 978-960-7553-36-2.
Poznámky pod čarou:
[1] Tato homilie byla pronesena v kapli Křesťanského společenství mládeže „Pantokrator“ P. Falirou v roce 1993.
[2] Mt 17,2: „A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, a roucho jeho učiněno bílé jako světlo.“
[3] Viz Mt 5,8
[4] Viz Lk 9,28: „I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.“
[6] Viz příspěvky o starci Sofronijovi z Essexu, uveřejněné na stránkách PCO v Brně:
http://pravoslavbrno.cz/starec-sofronij-o-svobode-cloveka/;
http://pravoslavbrno.cz/svym-mnisskym-zivotem-zjevil-priklad-pokory-mirnosti-a-lasky-k-bliznim/;
http://pravoslavbrno.cz/siluanova-pisen/
http://pravoslavbrno.cz/proc-hospodin-odnima-svou-blahodat/
[7] V době, kdy zazněla tato homilie starce Georgia, byl starec Sofronij ještě mezi živými a dosáhl tehdy věku 97 let. Psal se rok 1993.
[8] https://www.facebook.com/SvatyVaclavBrno/photos/a.228608893883362/1890235011054067/?type=3
[9] Viz Αρχιμ. Σωφρονίου (Σαχάρωφ): Οψόμεθα τόν Θεόν καθώς έστι (Viděti Boha takovým, jaký je). Ι. Μονής Τιμίου Προδρόμου, Εσσεξ Αγγλίας 1992, s. 40, 44, 53.
[10] 1M 1,26: „Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.“
[11] Αγίου Φιλοθέου Κοκκίνου, Βίος και πολιτεία του Εν Αγίοις ημών Γρηγορίου Αρχιεπισκόπου Θεσσαλονίκης του Παλαμά, εν μεταφράσει υπο ιερομονάχου Αθανασίου του Παρίου, εις τον τόμον „Ο Άγιος Γρηγόριος ο Παλαμάς και ο Αντίπαπας“, vyd. „Ορθόδοξος Κυψέλη“, Θες/νίκη 1981, s. 188-189.
Užitečné odkazy:
