Uběhlo již 25 let…
Poslední okamžiky a setkání se starcem Paisijem
Svědectví očitého svědka
Starec Paisij v posledních letech svého života onemocněl rakovinou a byl hospitalizován v nemocnici v Soluni! V nemocnici se o starce starali se vší péčí, jak jen mohli. Rakovina však postupovala tak rychle, že jeho konec se blížil každým dnem. Odchod z tohoto světa do nebes byl již jen otázkou času. Svému odchodu z tohoto pozemského života, na který se starec celý svůj život připravoval, chtěl věnovat poslední chvíle, které mu ještě zbývaly. A přál si je strávit v Monastýru sv. Jana Theologa v Souroti.
Blažené paměti Christofor Oikonomou byl v těchto posledních dnech, před zesnutím starce Paisije, v jeho blízkosti, a ve svém dopise popisuje odchod starce z nemocnice. Poslechněme si jeho vyprávění.
„Dnes odešel starec Paisij z nemocnice. Čekaly na něj zástupy věřících a nám řekli, že ho brzy propustí do hlavní haly, aby všem požehnal. Konečně se všichni dočkali. Starec konečně vyšel z nemocničního oddělení, kde byl hospitalizován. Všichni přítomní, ženy, sestřičky, lékaři, pacienti, ti všichni ho rázem obklopili. Starec pozvedl svou ruku na znamení pozdravu a už ode dveří zdravil všechny nemocné v přilehlých pokojích. Jeden pacient, který stál na chodbě a měl na ruce připojenou infuzi, šel ke starci, aby mu políbil ruku, ale starec Paisij ho předešel a sám první políbil ruku nemocnému.“
„Když stál před výtahem, pozvedl starec znovu svou ruku a všem nám požehnal. Vešel do výtahu a sjel dolů do přízemí. Všichni jsme utíkali po schodech za ním, abychom ho spatřili ještě naposledy. On se pak se všemi přítomnými znovu rozloučil. A vyšel ven z budovy nemocnice. Všichni, kteří zde postávali, ho znovu obklopili, stáli všude kolem auta, s nímž měl odjet, zatímco venku padaly drobné sněhové vločky. Sestřička křičela, aby ho lidé nechali nastoupit, protože venku byla velká zima a starec byl značně vyčerpaný. Nakonec starec Paisij do auta nastoupil a učinil znamení kříže. Všichni se snažili se ho byť jen dotknout; chytali se jeho ruky, dotýkali se dveřního okénka….“
„Nakonec auto vyrazilo kupředu, ale projíždělo davem jen velmi pomalu, protože zástupy lidí stále ještě stály obklopeni kolem auta. Lékařky, sestry, nemocniční personál, lékaři, ti všichni znovu vycházeli z nemocnice a snažili se dotknout alespoň okna auta, kde starec seděl, protože auto projíždělo davem stále velmi opatrně. Všichni se chtěli se starcem naposledy rozloučit. Auto pomalu odjíždělo po silnici, která je přímo před mým domem, kde bydlím.“
Christofor dále pokračoval ve svém vyprávění:
„Ach, jaké to bylo zvláštní odcházení tohoto muže, který se před našima očima vzdaloval! Všichni ho následovali, jako by to byl sám Mesiáš! Scéna jako z Květné neděle, jen s tím rozdílem, že místo oslátka jel v tomto starém automobilu. Všichni přítomní, zejména ženy… byly dojaty, jiné plakaly. Avšak také starec sám byl dojatý láskou, kterou mu prokazovali přítomní lidé. Jako by tím říkal, že jejich lásku jim oplatí svou usilovnou modlitbou za všechny tyto své bližní.“
Christofor pak ještě na závěr dodal:
„Cožpak je toho málo, za co máme být vděčni tomuto muži, který se modlí a prosí Boha za nás za všechny? Jeden svatý mezi námi všemi. Dalo by se říci, že je to doslova vtělení a samo naplnění evangelních slov.“
Christofor Oikonomou
Doslov
Starec Paisij vydechl naposledy a odevzdal svou duši Pánu dne 12. července roku 1994.
V těchto dnech si připomínáme již 25. výročí jeho zesnutí!
Teď už je starec mezi svými, mezi svatými Božími služebníky. Církev už před několika lety potvrdila to, co již bylo nezpochybnitelně potvrzeno ve vědomí zbožného pravoslavného lidu. Věřící dobře vědí a znají své svaté. Těm, které Pán požehná a osvítí je, těm otevírá oči, aby takové svaté poznali již za svého života, dokud jsou svatí mezi nimi, aby získali duchovní útěchu a užitek ještě v tomto pozemském životě.
Poslední slovo má však náš Pán, který je „podivuhodný ve svých svatých“!
Svatý starče Paisiji, pros Boha o nás!
MD
http://pravoslavbrno.cz/wp-content/uploads/2018/02/Bohonosný-starec-Paisij-Svatohorec.pdf
Různé tropary a hymny ke svatému Paisijovi:
Zdroj: Περιοδικό «Παρά την Λίμνην», Μηνιαία έκδοση Εκκλησίας Αγίου Δημητρίου Παραλιμνίου, περίοδος β΄, έτος ιη΄, αρ. 7, Ιούλιος
